(19.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan poslanec Pavel Němec. Máte slovo, pane poslanče. Poté pan poslanec Payne.
Poslanec Pavel Němec: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, já bych se nechtěl příliš pouštět do věcné diskuse k tomuto problému, ač s paní kolegyní Dundáčkovou v mnoha věcech, dá se říci ve většině, souhlasím.
Jsem přesvědčen, že nelze při obhajobě této podzákonné normy ze strany pana ministra vnitra poukazovat na to, že tato norma je věcně správná. Já si myslím, že je třeba ctít ústavní pořádek České republiky, a k tomu patří způsob přijímání zákonných úprav a já si myslím, že tento provizorní přístup prostě není dobrý.
Chtěl bych v této souvislosti připomenout, jakým způsobem se nakládalo s pravidly silničního provozu neboli s tím, jakým způsobem se Poslanecká sněmovna v předchozím volebním období postavila k vyhlášce č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu.
Tenkrát byla situace taková, že se vedly diskuse o tom, zda je relevantní, aby pravidla provozu na pozemních komunikacích byla upravena podzákonnou normou. Tenkrát se hovořilo o tom, že vláda předloží návrh zákona, který by tuto problematiku upravoval. Právě pro možnost úpravy pravidel silničního provozu vyhláškou přijala Poslanecká sněmovna zmocnění, v podstatě provizorní zmocnění, dočasné zmocnění pro ministerstva, aby pravidla provozu na pozemních komunikacích upravila vyhláškou.
Dnes máme rok 2000 a můžeme teprve teď konstatovat, že se dostala do Poslanecké sněmovny po velmi dlouhých diskusích a po velmi dlouhé době pravidla silničního provozu. Mohu říci, že jsem rád, že se dostala do sněmovny v takové podobě, v jaké jsou předložena, poněvadž předchozí verze skutečně budily strach a hrůzu z toho, co je připravováno.
Já si tedy myslím, že skutečně pouze zrušení této podzákonné normy vytvoří efektivní tlak na vládu, aby předložila zákonnou úpravu tak, aby umožňovala řekněme určité progresivní postihy, postihy řidičů, a v žádném případě si nemyslím, že tento stav podzákonné normy je možné dále prolongovat. Já si myslím, že by bylo možné z tohoto místa ještě rozšířit námitky proti uplatňování této podzákonné normy z kategorie argumentů, jako je korupce policistů, neexistence plného soudního přezkumu správních rozhodnutí a celé řady dalších argumentů, které zřejmě přesahují rámec této interpelace a hodily by se spíše na odbornou diskusi o správním soudnictví a vůbec systému správního trestání jako takovém.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji kolegovi Němcovi, nyní bude hovořit pan kolega Payne.
Poslanec Jiří Payne: Já bych rád navázal na již dříve konstatovanou skutečnost, že zřejmě tato podzákonná norma je aplikována v různých částech republiky různým způsobem, čímž ovšem docházíme k tomu, že v této podobě tato norma, tak jak je aplikována, porušuje ústavně zaručený princip rovnosti občanů. Takovouto normu, která porušuje princip rovnosti občanů, pan ministr odmítá alespoň modifikovat. Vyhláška může být připravena velice rychle do takové podoby, aby nedocházelo k porušování ve své podstatě Listiny základních práv a svobod. To je první věc.
Druhá věc: Pan ministr uváděl, že v řadě zemí je postup policie při vymáhání dodržování takovýchto předpisů daleko tvrdší a razantnější. Je to pravda, ale např. ve Spojených státech je to tak, že pokutu může udělit pouze soud, takže na silnici musí stát policista, zároveň žalobce a zároveň soudce. A na místě proběhne, pravda, v improvizovaných podmínkách, soudní řízení, udělení pokuty. Tím se usnadní proces dokazování, protože za normálních okolností by bylo třeba sepisovat protokoly a vyšetřovat atd. Tváří tvář soudci, který viděl příslušnou skutečnost, se nedá tvrdit, že to tak nebylo. Takže tím vlastně odpadne veškerá administrativa kolem toho. Myslím si, že je možné uvažovat o přísnějších sankcích, ale zároveň je potřebné uvažovat o tom, že musí být zachována ústavou garantovaná lidská práva, princip rovnosti, princip toho, že pokuta a sankce jsou udělovány výhradně soudem a výhradně na základě zákona, nikoli vyhlášky.
Dále si myslím, že rozdíl mezi naší policií a policií v leckterých jiných zemích - a stačí se podívat za hranice do Německa nebo do Rakouska - je v tom, že naši policisté se snaží občana nachytat. Dělají všechno pro to, dokonce leckdy kvůli malicherným záležitostem, aby občana nachytali. Když přijedete do Rakouska nebo do Německa, zjistíte, že policista je od toho, aby napomáhal životu. On je služebník občanům. On je na silnicích proto, aby když někdo omylem vjede do jednosměrné silnice z druhé strany, aby zastavil dopravu a pomohl mu, ne aby mu dal pokutu. Pokuta je krajní řešení. Policista má usnadňovat život. Když se někde nedá zaparkovat, policista nemá dávat parkovací lístky automaticky každému, kdo špatně parkuje, ale policista by si měl uvědomit, že z nějakých důvodů se při řekněme veřejném shromáždění nepodařilo zařídit improvizované parkoviště, a měl by okamžitě jednat v tom smyslu, aby uvolnil nějaký další prostor a zařídil improvizovanou možnost parkování pro ty, na které se místo nedostalo. Policista je od toho, aby nalezl pro řidiče parkovací místo, ne aby tomu, kdo místo nenalezl a jedním kolem zaparkoval na trávníku, aby mu uděloval pokutu. To je změna filozofie celého působení policie. Policie je od toho, aby sloužila životu, aby zařídila vymáhání takových pravidel, kdy jeden občan neomezuje svobodu a práva druhého občana. Na rozdíl od toho, v kontrastu s tím stojí naše policie, která se snaží našeho občana nachytat, dokonce leckdy způsobem, který po mém soudu už je za hranicemi aplikace jak zákonů, tak našich vyhlášek.
V této věci si myslím, že interpelace je zcela na místě a že by pan ministr měl urychleně vydat příslušné rozkazy k tomu, aby policie zcela změnila přístup k této věci.
Chtěl bych to postavit ještě do kontrastu k tomu, že se pokouším již nějakou dobu zjistit, kolik policistů vlastně je nasazeno v jakési prevenci nějakých závažných činů, k nimž může dojít. Čísla se mi doposud nepodařilo sehnat, ale ukazuje se, že z hlediska dopravní policie je zřejmě velké množství policistů nasazeno na silnicích, kteří hlídají dodržování rychlosti a X dalších bodů dopravní vyhlášky, ale nepodařilo se mi zjistit vůbec žádný údaj o tom, kolik policistů koná takovouto prevenci, např. drobné majetkové trestné činnosti. Kolik máme vykradených aut. Mohu konstatovat, že jen mě, v mé ulici, za poslední rok bylo vykradeno auto asi osmkrát. Dokonce sousedé tuší, kdo je tím zlodějem. Znamená to, aby prostě nějaký policista se tam šel na jednu noc posadit, aby zloděje chytil. Není veden žádný záznam o tom, že by v příslušném obvodu někdo podstoupil takovouto činnost, že by se někdo pokusil vypátrat toho, kdo systematicky vykrádá auta jedno za druhým.
Policie, pokud se mi podařilo zjistit, drobnou majetkovou činnost, která nepřevýší určitou částku, vůbec nevyšetřuje, vůbec se tím nezabývá, sepíše pouze protokol a dál se tím nikdo nezabývá. Já se ptám, zda by neměl být přesunut počet nevím kolik policistů, kteří se snaží nachytat občana, do té oblasti, že se budou snažit nachytat zloděje. Tady je, myslím si, zcela na místě uvažovat o změně filozofie vůbec k působení policejních složek. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegu Paynovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Ne, rozpravu uzavírám.
Bylo předneseno paní kolegyní Dundáčkovou negativní stanovisko, tj. usnesení, které by znělo takto: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra vnitra Václava Grulicha na interpelaci paní poslankyně Evy Dundáčkové ve věci zneužitelnosti některých institutů vyhlášky Ministerstva vnitra č. 65/1998 Sb.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 55, které jsem zahájil.
***