(18.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Dokonce jim ani neodpověděl a podle mého soudu zcela jednoznačně porušil okresní úřad a jeho úředníci § 22 zákona 72/1994 Sb., tj. předkupní právo nájemníků.
Pan ministr vnitra mi odpověděl, že to předkupní právo by bylo jen v tom případě, že by byly prodávány pouze byty. A já říkám, že to není pravda, protože samozřejmě je na tom, jakým způsobem vlastník rozhodne o prodeji těch bytů, a to jestli je prodá nájemníkům jako jednotlivé byty, nebo jestli je prodá nájemníkům, kteří uzavřou sdružení podle § 11 72/1994 Sb., nebo uzavřou jinou právnickou osobu, ale - teď se tady o tom bavíme - žádnou právnickou osobu nemusí uzavírat. Paragraf 11 jenom říká, že mají vytvořit jakési sdružení těch nájemníků a říci ano, my to chceme tak a tak. Nájemníci respektovali rozhodnutí vlastníka, že se prodává dům jako celek, a o tento dům zájem měli. Odpověď pana ministra vnitra je taková, že okresní úřad nic neporušil, protože předkupní právo nájemníků v tom případě rozhodnutí, že se prodává celý dům, neexistuje. Já trvám na tom, že takový výklad zákona je podle mého soudu nepřípustný, je nesprávný, a žádám sněmovnu, aby odpověď pana ministra vnitra v této věci odmítla.
Jinak mu ale musím poděkovat, protože konečně na Okresním úřadě Tábor v jiných věcech se podle mého soudu začal dělat trochu větší pořádek, ale tuto věc prostě vysvětlují tím, jak úředníci na Ministerstvu vnitra postupovali a v podstatě schválili rozhodnutí okresního úřadu. Já předpokládám, že takový výklad by ohrozil prodeje ve většině měst, například i v Českých Budějovicích, kde se zastupitelstvo jako vlastník samozřejmě rozhoduje o tom, že prodá celé bytové domy, a podle mého soudu také proto mělo poměrně velký úspěch v tom prodeji tak, jak byl od roku 1994, resp. 1995 realizován.
Takže můj návrh je jediný: aby sněmovna odmítla odpověď pana ministra vnitra Václava Grulicha na mou písemnou interpelaci. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi a otevírám rozpravu, do které registruji přihlášku ministra vnitra Václava Grulicha, kterému udílím slovo.
Ministr vnitra ČR Václav Grulich: Paní předsedající, dámy a pánové. Bylo by celkem zbytečné, abychom se tu s panem poslancem Filipem přeli o výklad zákona. Právní odbor, experti mého ministerstva provedli výklad, se kterým pan poslanec Filip nesouhlasí. On i já víme, že výklad zákona v tomto případě by byl oprávněn provést soud. Protože všechny ostatní výklady nemusí být relevantní. Bylo to víceméně z pilnosti, tato odpověď. Pokud by měl pan poslanec u sebe tu moji odpověď, tak na posledním odstavečku by si přečetl i citaci zákona, podle kterého za správu státního majetku a jeho privatizaci neodpovídá Ministerstvo vnitra, ale odpovídá a má v referátu Ministerstvo financí, na které měla být v tom případě tato interpelace směřována. Takže skutečně může souhlasit nebo nemusí souhlasit s mou odpovědí, ale fakt je ten, že pokud chce odpověď odpovědného, odpovědné státní instituce, státního úřadu, bude nutné se obrátit na Ministerstvo financí.
Je tady určitý omyl, který - jaksi přiznám - bývá běžný i u členů vlády, že totiž ministr vnitra, který navrhuje jmenování a odvolání přednosty okresního úřadu vládě, současně zodpovídá za celou činnost okresního úřadu, ale ze zákona o okresních úřadech tomu tak naštěstí není. Takže znovu říkám a myslím, že v tom případě než jaksi nějaké kompetenční spory by bylo rozumnější, kdyby i ten svůj návrh usnesení pan poslanec Filip možná opravil nebo upravil, protože není příslušné Ministerstvo vnitra k vyřešení této odpovědi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Filip, kterému udílím slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Já budu velmi stručný. Já bych samozřejmě podle kompetenčního zákona interpeloval ministra financí, kdyby se přednosta okresního úřadu neoháněl právě právním stanoviskem Ministerstva vnitra. Proto jsem si dovolil udělat toto v podstatě neprávní faux pas, já to uznávám, pan ministr mi ho hned vrátil, ale já říkám, který byl ten důvod. Já prostě ctím, že Ministerstvo vnitra přednostům okresních úřadů na svém právním odboru říká: tohle můžete dělat, takhle to vykládejte. Já s tím nemohu souhlasit, a proto i tu odpověď z pilnosti - a já, vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím ještě jednou chci poděkovat panu ministrovi za jeho odpověď. Ale já skutečně trvám na tom, že tato odpověď nemůže být uznána a je potřeba se s tím vypořádat.
Ostatní věci - ten spor bude veden samozřejmě právně, protože to sdružení těch nájemníků domů se proti tomu rozhodnutí odvolalo a předmětná věc je u soudu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Hlásí se někdo dále do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím.
Pan poslanec Filip navrhl usnesení, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra vnitra Václava Grulicha na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci postupu Okresního úřadu Tábor při výběrovém řízení. Pane poslanče, bylo to přesně? Doufejme, že ano. Já vás pro jistotu všechny odhlásím. Prosím o novou registraci.
O návrhu pana poslance Filipa rozhodneme v hlasování pořadové číslo 54. které zahajuji. Ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 54 tento návrh nebyl přijat, když se z přítomných 81 pro vyslovilo 23 a 46 bylo proti. Tím jsme projednali tuto interpelaci.
Ministr vnitra Václav Grulich odpověděl na interpelaci poslankyně Aleny Páralové a dalších ve věci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Interpelace se spolu s odpovědí a dalšími odpověďmi, které byly panem ministrem Václavem Grulichem předloženy poté, co s nimi Poslanecká sněmovna na své 10., 15. a 17. schůzi vyslovila nesouhlas, předkládá jako tisk 507. V tuto chvíli se ptám paní poslankyně Páralové, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak. Udílím jí slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, kolegyně a kolegové. Skupina šesti poslanců požádala již počtvrté o zařazení interpelace na ministra vnitra ve věci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Třikrát tato sněmovna konstatovala, že s odpovědí pana ministra nesouhlasí. Pan ministr nám odpověděl počtvrté a příznačné je, že v jeho čtvrté odpovědi je napsáno, že nám odpovídá již potřetí. To je první z celé škály nepřesností a polopravd.
Pan ministr, sám bývalý člen KSČ, ve svém dopise připomíná, že bych měla navštívit ÚDV a setkat se s lidmi, které do jejich funkcí dosadil s cílem, aby ÚDV paralyzovali. Je svatým právem poslance v demokratické zemi, aby získával podklady pro svou práci způsobem, jaký si sám zvolí. Pan ministr zde není pro to, aby radil poslancům, jak mají vykonávat svůj mandát. Zvolila jsem si svobodně, že budu brát v potaz mínění lidí, které mi doporučili členové Konfederace politických vězňů. Všechny skutečnosti si, zřejmě na rozdíl od pana ministra, ověřuji z více stran. Pan ministr ve své odpovědi tvrdí, že veškeré požadavky pracovníků ÚDV jsou Úřadem pro zahraniční styky a informace respektovány. Byla bych moc ráda, kdy tomu tak bylo. Skutečnost je však bohužel jiná.
V současné době je přístup pracovníků ÚDV k materiálům bývalé první správy StB, československé rozvědky, omezen na úplné minimum. Jsou mi známy konkrétní případy, kdy ÚZSI písemně odmítl vyhovět požadavkům dokumentaristů z ÚDV. Jako by první správa StB nebyla součástí komunistické StB, která byla pilířem nelegálního a nelegitimního komunistického režimu v Československu.
***