(16.20 hodin)
(pokračuje Štrait)
Něco nového teď do toho státu dánského vstoupilo, a to je to, že se tento jev stal masovým a přenesl se do středních i velkých podniků. Domnívám se, že číslo 100 000 plus minus není číslo přesné, protože tu realitu nikdo nezná. Mzdy nejsou obvykle vypláceny 3 - 5 měsíců, obdobně též uložené mzdy na osobních kontech zaměstnanců peněžních ústavů. Zaměstnanecké rodiny jsou tak bez prostředků. Na druhé straně, což je horší a v rozporu s morálkou, bezúročně financují zaměstnavatele, ale samy jsou vystaveny vysokým tlakům za prodlení třeba za nájemné, služby, bydlení, půjčky atd. V případě nájemního bydlení jsou dokonce vystaveny riziku vystěhování na ulici, v případě neplacení výživného rodičem atd. trestnímu stíhání.
Pokud vím, odbory návrhem nadšeny nejsou, jsou dokonce k tomu skeptické. Nepředpokládá se, že v současných podmínkách je reálné, aby postižení zaměstnanci sami podávali návrh na konkurs a tím i na pravděpodobný zánik svých pracovních míst. Tato možnost existuje v současnosti též, ale využívána není. Například konfederace navrhuje, aby návrh na konkurs podal místní úřad práce jako příslušný orgán státní správy, zatím bezúspěšně. Úřady práce na druhé straně zase namítají, že jejich úkolem je pracovní místa zachovávat, a ne rušit. Dále se Konfederace odborových svazů domnívá, že návrh zákona umožňuje firmu vytunelovat, zejména v době mezi návrhem na podání a prohlášením konkursu.
Za ideální řešení považují odbory zřízení samostatného garančního fondu s povinnými příspěvky všech zaměstnavatelů. Tento návrh samozřejmě akceptován nebyl. Možná i vím proč. Zahraniční zkušenosti fondů insolventnosti ukazují pouze na 20procentní návratnost čerpaných prostředků.
Poslanecký klub KSČM nepovažuje takovýto návrh, který zde je předložen, za jediné řešení, komplexní a systémově nejúčinnější. Důsledky zadržování mezd jsou bezprostřední. Dlouhodobé zálohování podnikatele zaměstnanci bez příslušného finančního ohodnocení rozporuje tržní princip národního hospodářství. Ne každá zaměstnanecká rodina má několikaměsíční, přinejmenším tří-, finanční rezervy a navíc ne vždy je důsledné vyhlásit konkurs a tím způsobit to, že ta vachrlatá pracovní místa zaniknou úplně.
Za komplexní řešení významného sociálního problému zadržování mezd považuje náš klub uplatnění povinného pojištění podnikatelů proti mzdové insolventnosti. Dále by tam měly být zřetele právní, ekonomické a trestní, např. ekonomické. Poplatky z prodlení výplaty zaměstnancům za každý kalendářní den prodlení částkou třeba 0,3 - 0,5 % dlužné částky. Například občanskoprávní sankce, konkurs firmy po plném zadržování mezd déle než 2,5 měsíce v posledních pěti měsících při závazné povinnosti podávání návrhu na konkurs samotným dlužníkem, zákaz podnikání na dobu šesti let a při opakovaném vyhlášení konkursu sankce typu dvakrát a dost. Mohly by se realizovat i trestní sankce, dokonce třeba nepodmíněné odnětí svobody na dva roky při plném zadržení mezd, poplatků z prodlení, odstupného atd. atd.
Dovolte na závěr větu zcela ovšem konstruktivní. Přes výhrady je projednání a schválení zákona velice důležité z hlediska českého práva. Ve druhém čtení uplatní náš klub ještě další doplňující návrhy. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Poslední písemně přihlášený do rozpravy je kolega Petr Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážení kolegové a kolegyně poslanci, chtěl bych zde reagovat na projev pana exministra Voláka. Osobně se domnívám, že jeho vystoupení je poněkud demagogické a jednoznačně populistické. Pan exministr jaksi mlčky pomíjí skutečnost, že do současného stavu marasmu a stagnace hospodářství, a tedy i průmyslové podniky, přivedla politika pravicových vlád. Pravicové vlády, z nichž jedné byl pan exministr členem, neměly žádnou průmyslovou politiku, neměly žádnou proexportní politiku. Říkaly, že všechny problémy našeho průmyslu a hospodářství vyřeší trh. Jak se ukázalo, trh prostě jejich problémy nevyřešil. Tyto vlády nic neudělaly proti tunelování a proti privatizačním podvodům, takže slzy, které tady pan exministr roní nad tím, že vláda sociální demokracie tak pozdě předkládá tento zákon, jsou nelegitimní. Řekl bych krokodýlí.
Co je nejvíc zarážející, že v současné době pravicové strany a pravicový tisk zpochybňují a zesměšňují i akce vedoucí k nápravě situace v těchto podnicích. Například akce vedoucí k tomu, aby znovu se oživil export českého průmyslu, aby podniky měly dostatek zakázek, aby udržely zaměstnanost. Zpochybňují to, že vláda sociální demokracie vytváří podmínky pro financování výroby v těchto podnicích apod.
Takže znovu opakuji, připomínky anebo projev pana exministra Voláka neberu a tvrdím, že je nelegitimní.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Šulákovi. Dále v rozpravě vystoupí z místa přihlášená paní kolegyně Müllerová.
Poslankyně Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych aspoň krátce reagovala na úvodní vystoupení pana místopředsedy Špidly a vyjádřila se k návrhu tohoto zákona.
Jak už zde bylo řečeno, v zemích EU právě tzv. garanční fond i některé jiné mají napomoci v případě ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. U nás právě z důvodů zřejmě časových, a jak zde zaznělo, z důvodu nedostatečného objemu peněžních prostředků tento fond teď v této etapě založen není. Pan ministr zde konstatoval, že by zřejmě bylo nutné zvýšit odvodové zatížení anebo zavést nové odvody. Domnívám se, že tuto ochranu zaměstnanců stejně musíme řešit prostřednictvím úřadů práce a stejně úřadům práce musíme zabezpečit určitý objem prostředků, jak bylo uvedeno v důvodové zprávě, zhruba ve výši 700 mil. Kč.
Osobně jsem přesvědčena, že prostředky, které jsou prostřednictvím odvodů na politiku zaměstnanosti odváděny, tak že zejména právě ta pasivní politika zaměstnanosti zde má rezervy a že je možné tyto prostředky přes úřad práce použít k ochraně zaměstnanců, aniž bychom to odvodové zatížení museli zvyšovat.
***