(12.40 hodin)
(pokračuje Zeman Miloš)
Tím méně jsme tady proto, abychom žvanili, a pouze moje vrozená zdvořilost mi nedovoluje označit některé diskusní příspěvky, které jsem zde vyslechl, za pusté žvanění.
Jsme tady proto, abychom pomohli minimálně 53 tisícům lidí, vůči nimž nebyla dodržena smlouva. A smlouvy se mají dodržovat, a to jakékoliv. Toto je úkol této sněmovny, a v tomto úkolu buď sněmovna obstojí, nebo neobstojí. Můžeme se samozřejmě lišit v názorech, jaké je řešení, ale když jsem poslouchal některá diskusní vystoupení, tak bych rád upozornil, že se především lišíme mezi těmi, kdo tady exhibicionisticky plkají, a mezi těmi, kdo navrhují konkrétní řešení. Mohu s některým řešením nesouhlasit, ale vážím si všech, kdo tady nějaké řešení přednesli. Ti kdo se chtěli pouze předvést, tady nemají co dělat a jenom nás zdržují od práce. (Potlesk.)
Dovolte mi, abych se nejdříve vyjádřil ke dvěma typům výroků, z nichž jeden ve sněmovně zazněl. To byl výrok pana poslance Exnera. Druhý mi byl pošeptán do ouška, nicméně nebyl embargován, a to byl výrok pana poslance Kühnla. Chtěl bych konstatovat, že oba dva výroky byly ve své podstatě identické a doporučovaly neschválit tuto zprávu z toho důvodu, že je málo konkrétní a málo obsažná. Teorie brainstormingu zná, drazí kolegové, pojem tzv. killphrase, zabíječských frází, které lze uplatnit na jakýkoli dokument bez ohledu na jeho obsah. Typickou zabíječskou frází jsou výroky "je to daleko složitější, není to tak jednoduché, měli bychom to odložit, musíme na to ustavit komisi, je to málo obsažné, je to příliš povrchní", aniž bych řekl v čem, atd.
Nechci tady uvažovat o tom, zda pan Kühnl představuje neokomunistické křídlo v Unii svobody nebo pan Exner naopak neoliberální křídlo v KSČM. Konstatuji pouze, že jejich výroky se vzácně shodují a pro mne je příjemné být ostřelován symetricky zprava i zleva, protože mi to jen dokazuje, že jdu správnou cestou.
Chtěl bych vám, drazí kolegové, zejména těm, kteří mě neposlouchali a kteří - jako například kolegové z familiářů německých rytířů - věnují daleko větší pozornost svým soukromým diskusím než osudům oněch 53 tisíc osob, o nichž tady jednáme, stručně sdělit, že ze zprávy vlády jste se poprvé dozvěděli, kolik je reálně těchto lidí, přičemž 53 tisíc je nejnižší odhad. Já připouštím, jak už řekl místopředseda vlády Špidla, že horní hranice v tomto rozpětí, v této disperzi, může být až 70 tisíc osob. Dozvěděli jste se to poprvé prostě proto, že Český statistický úřad z důvodů, které jsem vám vyložil, tyto údaje v tomto členění nesleduje a že byl proveden jakýsi bleskový, byť řádově přesný průzkum Ministerstva práce a sociálních věcí. To byla první informace, kterou jste zde dostali, a byla to informace nová.
Za druhé - dostali jste kompletní informaci o tom, jakých existujících legislativních nástrojů lze využít, a za třetí, což bylo základním obsahem této zprávy, jaké nové legislativní nástroje vláda navrhuje.
Je pravda, a zde souhlasím s poslancem Cyrilem Svobodou, že bylo poměrně málo v této zprávě hovořeno o exekutivní činnosti vlády, a to nikoliv proto, že by tato činnost neexistovala. Kdybych vám popsal jen konkrétní setkání, konkrétní jednání a jejich výsledky, byli bychom tady ještě dvě hodiny. Ale protože pouze impotenti hovoří o práci druhých, potenti hovoří o své vlastní práci, to je ten základní rozdíl, a protože jsme zde na půdě zákonodárného sboru, nebylo by tedy dobré zabývat se v Poslanecké sněmovně tím, čím se zabýváme na vládě. Pokud si sněmovna bude přát, rádi jí tento výčet podáme, ale abych ušetřil váš nesporně drahocenný čas, dovolil jsem si tuto část své zprávy maximálně zestručnit.
Velmi zajímavý názor zde předložila paní poslankyně Dundáčková. Dovolte mi, abych se jí upřímně podíval do očí a pokusil se ji odhalit. Samozřejmě pouze přeneseně, paní kolegyně! Chtěl bych konstatovat, že se skromností sobě vlastní jste celou dobu ve svém vystoupení mluvila o poslaneckém návrhu týkajícím se zákona o konkursu a vyrovnání a nedodala jste, že je to návrh paní poslankyně Dundáčkové. K této skromnosti bych vám chtěl prostřednictvím předsedajícího upřímně blahopřát. Je to zřejmě naše společná vlastnost. V každém případě bych rád dodal, že jako pilný divák televizních pořadů "7 dní" jsem se v tomto pořadu od pana Richarda Falbra dozvěděl, že vám tento návrh napsal jakýsi jeden soudce.
Já v žádném případě nehodlám tento návrh zlehčovat, protože si myslím, že každý užitečný námět musí být ve sněmovně využit. Dovolte mi ale, abych citoval jednoho poslance ODS, který, byv dotázán, proč poslanci nepředkládají komplexní novely, naprosto správně odpověděl, že předkládání rozsáhlých návrhů zákonů na rozdíl od poslaneckých iniciativ je věcí vlády, protože mají-li být tyto zákony opravdu kvalitní, vyžaduje to nesmírně důkladnou legislativní přípravu. Já s tímto názorem zcela souhlasím.
Nyní bych myšlenkami zalétl k panu poslanci Zunovi, který nás ujistil o tom, že vláda předkládá legislativně špatné návrhy, které musí poslanci, zejména poslanci vybavení právní kvalifikací, namáhavě přepracovávat. Chtěl bych vás pouze informovat, že tato vláda má dva útvary. Za prvé má legislativní radu, která prokazatelně zahrnuje 24 nejlepších právníků v této zemi, čili lidí, kteří jsou svou právní kvalifikací téměř srovnatelní s právní kvalifikací pana poslance Zuny. Mimochodem, ve většině případů, dokonce snad téměř ve všech případech, to nejsou členové žádné politické strany, což je ostatně při omezeném členství v politických stranách zcela pochopitelné.
Za druhé - tato vláda má asi třicetičlenný odbor kompatibility, který každý navržený zákon prověřuje z hlediska jeho souladu s evropským právem. Víte, že to je společný zájem - jak alespoň pevně věřím - většiny, ne-li celé této sněmovny.
Je naprosto pochopitelné, a já to paní poslankyni Dundáčkové nemám právo vyčítat a já jí to také nevyčítám, pouze konstatuji, že v tak složité právní oblasti, jakou je obecně úpadkové právo, je do určité míry hendikepována, a to nikoliv svou právní kvalifikací, ale svým zázemím. Nepokládal bych za férové ji za to kritizovat. Pouze to konstatuji.
Proto bych navrhoval, protože podporuji návrh, který přednesl pan poslanec Škromach včetně institutu legislativní nouze, abychom se místo prestižního přetahování o to, kdo je lepší a kdo je horší, snažili co nejrychleji oba tyto návrhy skloubit.
***