(17.10 hodin)
Ministr zdravotnictví ČR Ivan David: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v této věci bych chtěl říci, že se jedná o typicky nafouknutou aféru, která začala tím, že existoval záměr začlenit některé výzkumné ústavy vzhledem k tomu, že dlouhodobě vykazují velmi chabé výsledky, případně není žádný věcný důvod k tomu, aby existovaly jako ústavy samostatně, do jiných jednotek, např. do fakultních nemocnic, fakult apod. Není to myšlenka nijak nová vzhledem k tomu, že neadekvátnost samostatné existence některých těchto ústavů je zřejmá již více než deset let a v posledních letech opakovaně byla diskutována, což možná panu poslanci není známo.
Chtěl bych říci, že se argumentuje většinou takovými věcmi, jako je ohrožení vědy, ohrožení dostupnosti zdravotní péče apod., ačkoli o to ani v nejmenším nejde. Jde samozřejmě na prvním místě o peníze, a to proto, že výzkumné ústavy jsou financovány nejen z grantů a z pojistného, ale také z tzv. institucionálních prostředků, a to takovým způsobem, že jejich užití nemusejí řádně dokládat, což je pochopitelně velmi výhodné. Čili těmto ústavům jde o to, aby jejich postavení i nadále bylo takto výlučné, podle mého soudu zcela neodůvodněně, protože jsem přesvědčen, že i tyto institucionální prostředky by měly být zcela řádně účelově nasměrovány. To je k věci samé.
K dnešnímu dni došlo k integraci dvou těchto institucí do fakultních nemocnic. V jednom případě se jedná o Výzkumný ústav stomatologický, ve druhém případě se jednalo o Ústav radiační onkologie. Další případy nebyly realizovány a byl záměr ještě v letošním roce začlenit do Fakultní nemocnice Bohunice Ústav zdraví dítěte, který je pouze jakýmsi odloučeným pediatrickým oddělením a není žádný reálný důvod k jeho integraci (???).
Ve světě existují různé modely. Výzkumné instituce jsou často integrovány do fakultních nemocnic nebo fakult, což má své výhody, protože je zcela na místě, aby ti, kteří se zabývají výzkumem, využili svých znalostí ve výuce apod. Víme, že zejména v některých institucích výzkumné projekty upadají. Neplatí to obecně, platí to v některých institucích. Do budoucna je to těžko udržitelné. Je to dáno obecně nepříliš výhodnými podmínkami a nedostatkem mladých vědeckých pracovníků, protože odměny, které dostávají, je málo motivují pro jejich činnost, a pokud jsou skutečně kvalifikovaní, mají tendenci vycestovat a být zaměstnáni v zahraničí.
Pan náměstek Holcát na jedné z porad dostal za úkol vést rozhovory se zástupci některých vybraných výzkumných ústavů nebo těchto institucí zřizovaných Ministerstvem zdravotnictví na jedné straně a na druhé straně vést rozhovory s představiteli fakultních nemocnic a fakult o této možnosti. Chtěl bych říci, že v převážné míře existuje souhlas obecný se začleněním těchto institucí pod fakulty nebo fakultní nemocnice. Pochopitelně ti, kteří mají určité výhody ze svého postavení, tak takový zájem neprojevují, zato projevují značnou nevoli. Tak už to bývá.
Já jsem dosah celé té aféry nechápal až do chvíle, kdy jsem v televizi Nova tuším před týdnem viděl záběry pořízené skrytou kamerou z vystoupení pana náměstka Holcáta, kde on řekl, že o integraci tohoto ústavu bylo rozhodnuto. Není to pravda, nikdy nebylo rozhodnuto o integraci tohoto ústavu do žádné fakultní nemocnice. Pan náměstek byl pouze pověřen vedením rozhovorů. Jestli někdo má nějaký doklad o tom, že bylo rozhodnuto, ať ho předloží. Já takový doklad neznám, nikdy jsem ho neviděl, neexistuje. Čili není také pravda, že by to mělo být k nějakému datu. Pan náměstek mě pouze informoval, že jednání proběhlo zcela jinak, že to nebyla informativní schůzka s vedením ústavu, ale že ústav svolal jakousi veřejnou schůzi, kam pozval zástupce médií, a vzhledem k chování, dílem nepravdivým tvrzením a dílem zveličení celého problému se z toho stala mediální aféra.
Trvám na tom, že ta kampaň je naprosto neadekvátní, naprosto neodůvodněná. Já jsem na četné výzvy, kdy bylo ministerstvo žádáno, aby tuto situaci vysvětlilo, vždy posílal pana náměstka Holcáta, neboť on byl pověřen touto záležitostí a předpokládám, že byl o stavech těchto rozhovorů nejvíce informován. Také jsem ho žádal, aby se zúčastnil onoho 25. listopadu jednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví nejen v tomto bodě, ale i v bodech ostatních. On nicméně trval na tom, že nemá smysl o tom nadále hovořit, že to již vysvětloval na mnoha místech apod., a navrhl mi, abych domluvil s předsedou výboru pro sociální politiku a zdravotnictví takový postup, že bychom se obrátili na výbor s tím, že předložení tohoto bodu v současné době není aktuální. Chtěl bych říci, že jsme s úspěchem postupovali stejně v Radě vlády pro vědu a výzkum, kde jsme se dohodli, že místo podrobného vysvětlení těchto otázek, které většinou mířily zcela vedle, vystoupíme osobně, a to v termínu dohodnutém na leden příštího roku. V tomto případě jsem se domluvil s panem předsedou Škromachem, on řekl, že se pokusí přesvědčit výbor, aby se tímto problémem nezabýval. Proto jsem poslal tento dopis.
Domnívám se, že jsem tuto věc vysvětlil do detailu. Možná že bych mohl pokračovat do ještě větších detailů, neboť na rozdíl od pana poslance Krásy jsem také pracoval ve výzkumných institucích jak integrovaných ve fakultních nemocnicích, tak i v samostatných výzkumných ústavech a znám podrobně způsob jejich financování, motivace pracovníků a řadu dalších věcí, které je třeba znát ke správnému pochopení celého problému. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu ministru Davidovi. Chce pan kolega Krása doplňující otázku? Zřejmě ano, tak prosím.
Poslanec Václav Krása: Já jsem samozřejmě nepracoval v žádném výzkumném ústavu, to je pravda, přesto si dovolím pochybovat o vašem tvrzení, že nepadlo rozhodnutí o zrušení těch výzkumných ústavů, protože mám před sebou rezoluci vědecké rady 2. lékařské fakulty UK, kde se zcela jasně hovoří o tom, že vědecká rada konstatuje, že za prvé rozhodnutí o vyčlenění resortních výzkumných ústavů, jako je Endokrinologický ústav, Masarykův onkologický ústav v Brně či Ústav hematologie a krevní transfuze v Praze, které trvale dosahují vynikajících výsledků, je unáhlené, nedostatečně zdůvodněné apod.
***