(14.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Myslím si tedy, že není zapotřebí hlasovat o usnesení jako celku, protože bylo přijato pouze původní usnesení rozpočtového výboru. Není-li námitek, s tímto konstatováním uzavírám bod č. 96. Děkuji místopředsedovi vlády a ministru financí panu Pavlu Mertlíkovi i zpravodaji kolegovi Kocourkovi. (K ministru financí:) Pane mistře, je mi líto, my se budeme muset nyní věnovat jiným bodům. K bodu 97 se dostaneme k vaší lítosti o něco později. Aspoň si odpočinete.
Nyní se dostáváme, tak jak jsme si stanovili dopoledním hlasováním, k bodu č. 79, kterým je
79.
Návrh poslanců Pavla Svobody a dalších na vydání ústavního zákona
o lidovém hlasování (referendu) o vstupu České republiky do Evropské unie
/sněmovní tisk 171/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan kolega Pavel Svoboda a zpravodaj ústavně právního výboru pan kolega Zdeněk Koudelka. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovních tiscích 171/3 a 171/4.
Otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil písemně pan kolega Cyril Svoboda. Prosím.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já bych vás velmi rád ještě jednou oslovil se žádostí, aby byl podpořen můj pozměňovací návrh, který jsem předložil k tomuto návrhu ústavního zákona. Dříve než znovu zopakuji některé klíčové argumenty ve prospěch tohoto návrhu, dovolím si navrhnout jednu legislativně technickou změnu a jeden svůj návrh stáhnu.
Pokud jde o můj návrh, který je pod písmenem C, navrhuji stáhnout návrh, který je označen C1, a pokud jde o návrh C2, navrhuji legislativně technickou změnu, aby to bylo uvozeno větou: Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky. Je to legislativně technická záležitost a vyplývá z jednacího řádu Poslanecké sněmovny.
Nyní si dovolím ještě poznamenat několik argumentů, abych se pokusil oslovit ty, kteří váhají, pokud tady tací jsou, protože tento návrh zákona je návrhem zákona, který nás opět dělí mezi přesvědčené ať už z té, či oné strany. Já bych byl rád, abychom si všichni uvědomovali, jaký je rozdíl mezi mocí ustavující a mocí ustavenou. To znamená, kdo má skutečnou moc v rukou a kdo ji jenom vykonává. Byl bych rád, abychom si všichni znovu poctivě uvědomovali, že my jsme toliko vykonavateli nějaké moci a ta moc patří lidu. Je to projev suverenity lidu a lid nám svěřuje tuto moc jednou za čtyři roky. To znamená, že tato moc není naše. Naše mandáty nepatří do našeho vlastnictví, ale my jsme pouze jejich vykonavateli, my jsme nositeli této moci, moc nám nepatří.
A právě proto, že tato moc je nám svěřena jenom jednou za čtyři roky, je myslím naprosto legitimní, aby v případě, že se otevře nějaká zásadní otázka, která se týká této země, bylo možné zjistit skutečnou vůli občanů. Ta skutečná vůle občanů nejsou preference nebo průzkumy veřejného mínění. Skutečná vůle občanů je zeptat se jich na jejich názor a instrument referenda je instrument, kterým lze jednoznačně zjistit většinovou vůli občanů. Proto si myslím, že tento krok je krok naprosto legitimní, a je proto i správné, abychom se ptali občanů na jejich názor na věcné záměry zákonů, případně ústavních zákonů.
Tato konstrukce respektuje článek 15 ústavy, totiž že zákonodárná moc patří Parlamentu. To znamená, že náleží Poslanecké sněmovně a Senátu. Nicméně lid této země bude mít právo, jestliže schválíme tento ústavní zákon, vyjádřit jednoznačně svoji vůli, vyjádřit zadání, které potom my budeme respektovat.
Z tohoto důvodu vás znovu žádám, abychom si toto náležitě uvědomili, a prosím vás - především ty, kteří dosud váhají, aby podpořili tento návrh. Vyřešíme ten problém jednou provždy a ukážeme, že tato Poslanecká sněmovna sice již po několikáté, ale snad, je schopna se usnést na ústavním zákoně o referendu.
Jsem hluboce přesvědčen, že ten, kdo bude hlasovat pro referendum, se nebojí vůle voličů, že se nebojí vůle občanů. Protože iniciovat referendum nemůže jenom někdo. Iniciovat referendum podle tohoto návrhu ústavního zákona by mohla skupina 80 poslanců. To není zanedbatelná menšina lidí, kteří by měli nějaký výrazně menšinový názor, nebo 250 tisíc občanů. To je dostatečně reprezentativní vzorek vůle ať už moci zákonodárné, nebo mezi občany naší země.
Znovu opakuji - kdo se nebojí vůle našich občanů, doufám, že bude hlasovat pro tento návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Cyrilu Svobodovi. Dalším písemně přihlášeným je pan kolega Dalibor Matulka. Poté vidím dvě přihlášky z místa. Nejprve pan kolega Benda, pak pan kolega Jičínský. Já bych jenom upozornil na jednu věc. Rozprava ve třetím čtení není příliš přesně specifikována. Je jen specifikováno, jaké návrhy mohou být podávány. Přesto bych požádal o to, aby rozprava ve třetím čtením neměla alespoň úplně stejnou povahu, jako měla obecná rozprava v rámci druhého čtení. Přestože vím, že to není v zákoně přesně specifikováno, je to jenom určitý apel. Nemohu samozřejmě nikomu bránit. Pan kolega Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, u tohoto návrhu zákona došlo k tomu, k čemu občas dochází, ale nikdy z toho nemáme radost. To znamená, že z projednání ve výborech nevzešel konzistentní tvar v podobě pozměňovacích návrhů, nevzešel nějaký názorový soulad. Došlo tedy k tomu, co nazýváme lidovou tvořivostí na plénu. Během druhého čtení vznikla přehršle pozměňovacích návrhů, které jsou mnohdy protichůdné, vzájemně si odporující a nikdo z nás nedovede odhadnout, které pozměňovací návrhy v rámci třetího čtení projdou a v jakém vlastně tvaru budeme mít návrh tohoto zákona pro závěrečné hlasování ve třetím čtení.
Domnívám se, že i když budeme vedeni nejlepším možným motivem přispět k vytvoření zákona o referendu i s ohledem na nezbytnost tohoto institutu v souvislosti se vstupem do Evropské unie, hrozí veliké riziko, že schválíme něco, co nám v zápětí Senát zřejmě vrátí. Velmi se takové situace obávám.
***