(11.50 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Nyní paní poslankyně Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, pan poslanec Matějů měl vskutku sugestivní projev.On má totiž mnoho informací a také mnoho osobních zkušeností. Já se snažím být objektivní. Snažím se o objektivní pohled, o získávání informací tak, abychom mohli rozhodovat objektivně a zodpovědně.
Je nepochybné, že pan ing. Baur a firma Reat jsou ve střetu zájmů, a já nepochybuji o tom, že Grantová agentura a její orgány se budou muset touto situací zabývat, a nepochybuji o tom, že vyvodí důsledky. Odmítám ale slova o mystifikaci ve smyslu zápisu dozorčí rady a toho, co uvádí ve výroční zprávě. Musel by zde doložit kolega Matějů, že skutečně se jedná o podvržené věci, a já naopak tady tvrdím, že ne. Prosím, abychom nezneužívali neinformovanosti a nemožnosti tyto věci zde dokládat. Jsou to tvrzení proti tvrzení.
Já jsem se obávala osobních střetů zde na mikrofon. Proto jsem souhlasila s tím, že bychom znovu tuto věc měli projednat v garančním výboru. Prosím, aby skutečně tento problém nebyl převáděn do osobní roviny, jde zde o příliš vážné věci. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano. Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Pan poslanec Máče.
Poslanec Miroslav Máče: Vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně, původně jsem nechtěl k této otázce vůbec vystupovat, ale předtím, než jsem sem nastoupil, jsem byl vědeckým a pedagogickým pracovníkem na Jihočeské univerzitě. Sám jsem se zúčastnil těchto výběrových řízení Grantové agentury a mohu konstatovat jedno: regionální univerzity z hlediska výzkumu jsou velice špatně hodnoceny v tom smyslu, že šance uspět při těchto řízeních je velice malá.
Sám jsem si říkal, čím to je. Jsou tam neschopní pedagogové nebo učitelé, výzkumníci, nebo prostě je situace tak vážná, že všechny úkoly jdou hlavně přes pražské vysoké školy, přes pražské vědecké a výzkumné pracovníky? Nakonec po svých zkušenostech jsem došel k tomu, že tomu tak je, že opravdu zastoupení a možnost prorazit výzkum a vědu na regionálních univerzitách - ta šance je velice malá. A šance je velice malá zejména pro mladé, nové výzkumné pracovníky. Pokud nenajdou svého pana profesora v nějaké renomované vysoké škole či univerzitě v Praze, tak nemají sebemenší šanci podat nějaký výzkumný úkol. Pokud by to takto šlo dál, tak situace je taková, že výzkumné pracovníky nebudeme na regionálních univerzitách mít.
Obdobná situace je i v akademii. Spousta mladých lidí řešila tento problém tak, že sice na grantu pracují, ale jelikož zadání je tak nepraktické a častokrát výzkumy nejsou v souladu s praxí, které je tu potřeba, odcházejí i do určitých firem v zahraničí. Bohužel, situace je taková. A já se domnívám, pokud se neobmění vedení těchto lidí v této Grantové agentuře, tak se situace nemůže nikdy zlepšit. Spíše naopak.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Máčemu. Dále se přihlásil pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážená vládo, paní a pánové, já si myslím jednu maličkost, která odlišuje můj postoj od postoje pana kolegy Kučery st. Totiž že není věcí Poslanecké sněmovny, aby někoho soudila, aby někoho obviňovala, a že je to věcí orgánů činných v trestním řízení, a pan kolega má jistě možnost, nebo ten, kdo ví, ať je to poslanec nebo neposlanec, o věcech, které se týkají takových podezření, je sdělit orgánům činným v trestním řízení. Náš úkol je úplně jiný. A já jsem přesvědčen o tom, že pokud nemáme jistotu, že je tam vše v pořádku, a taková jistota tu prostě není, už po předběžných jednáních, že bychom se neměli bát odpovědnosti a rozhodnout už dnes, protože každé další oddalování může situaci jen prohloubit a pozici Grantové agentury jen zhoršit. Byl bych pro to, abychom se dnes rozhodli a již nic neodkládali.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Filipovi. Hlásí se ještě někdo jiný do rozpravy? Prosím.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, máme před sebou tisk 353 a já se ve svém vystoupení budu opírat vesměs o tento tisk.
Nechci, aby v žádném případě vyzněl můj příspěvek tak, že bychom zpochybňoval systém grantů, protože počet uvedených stížností, podnětů, žádostí a vysvětlení je skutečně drobností v celkovém počtu a je také potřeba říci, že se dělí na dvě skupiny. Jedna skupina jsou tzv. jednotlivé případy a druhá skupina jsou ty případy, které podle 381. usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, druhé části, jsou následně uvedeny jako nejzávažnější projednávané případy dozorčí radou v roce 1999 a stanoviska k budoucímu zaměření grantové soutěže. Chtěl bych, aby bylo také jasné, že zpráva obsahuje dvě kategorie případů, které byly projednávány.
V první části jsou věci více či méně úsměvné, i když jejich úsměvnost někdy by byla osobně asi velmi nepříjemná. Já bych tu citoval několik případů z tohoto tisku. Například při projednávání jednoho grantu poukazoval jeden navrhovatel, že navrhovaný grant řeší věc tak, že je úplně odtržen od technologické reality. Je zajímavé, že vůbec taková věc může být podána pracovníkem v dané sféře. V dalším - grant byl posuzován takto: Jeden z posuzovatelů ocenil všechny výstupy předloženého projektu nejvyšší možnou hodnotou - 5 - a sám sebe označil ve vztahu k předkladateli za obdivovatele. Nedivím se, že se dozorčí rada takovou věcí zabývala. Jeden další případ byl zase se spolupracovníkem, tzn., zřejmě se dohodli a pokusili se věc řešit takovým způsobem, aby grant byl přidělen, a pak už se rozdělí. Asi nejlegračnější z těchto případů je ta věc, kdy při kontrole bylo zjištěno, že řešitel neoprávněně čerpal finanční prostředky na leasing osobního automobilu, což skutečně je na ztuhnutí úsměvu.
Já se ovšem domnívám, že pan kolega Matějů je ve střetu zájmů v tuto chvíli, protože ze zprávy je doloženo k termínu jejího zpracování, já se domnívám, že to mohlo být 17. 9. 1999, že jeho případ není dosud uzavřen a dále se jím příslušný orgán zabývá. Já bych potřeboval vědět, jestli je toto pravda nebo ne, protože pakliže se jím nadále zabývá, tak to střet zájmů nepochybně je, protože bych to mohl vnímat jako obhajobu; v případě, že je uzavřen, pak bych si myslel, že ti, kteří chtěli kritizovat tuto zprávu, si měli zvolit lepšího advokáta, protože každý z nás potom je v pokušení podlehnout dojmu, že příslušný řešitel vlastně nehovoří o zprávě jako takové, ale o svém případu. Skutečně je těžko odlišit potom, kdy je to věc osobní a kdy je to věc kolektivního názoru.
Pravda je také taková, že pan doktor Matějů žádal v minulé sněmovně, resp. v této sněmovně, ale při minulém projednávání státního rozpočtu, o zvýšení prostředků pro tuto aktivitu. Zase bych se mohl domnívat, že tam mohlo být osobní spojení, protože prostě on byl třeba jedním ze žadatelů.
To jsou otázky, které si můžeme klást, může být na ně ta či ona odpověď, ale situace může taková být.
Vzhledem k tomu, že mi především pan dr. Matějů neodpověděl na otázky, které v jeho vystoupení, které bylo velmi emotivní, padly, a padala tam skutečně velmi ostrá slova, tak bych jen připomněl některé části jeho případu, tak jak je popisuje dozorčí rada, protože je sama označila za ty nejzávažnější případy. Cituji:
Řešitelem byl Dr. Matějů, Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha 1, Sociologické trendy, výzkum, archivace, publikace, vědecká výchova. Jedná se o finančně značně nákladný grant - 11 milionů korun. Podstatně více finančních prostředků než u jiných grantů, tj. 3 miliony 874 tisíc, bylo během tří let využito na služby.
***