(17.20 hodin)
(pokračuje Doležal)
A to zákon o správě daní a poplatků, ve kterém se upravuje mlčenlivost, povinnost evidovat platby v hotovosti prostřednictvím registračních pokladen. Dále zákon o správních poplatcích, kde se zavádějí nové správní poplatky, a to certifikace ve výši 20 tisíc a autorizace servisních středisek ve výši 10 tisíc korun. Zákon o ochraně spotřebitele, kde se upravuje povinnost vydávat doklady, a zákon o dani z přidané hodnoty, kde se upravuje, že pokladní doklad vydaný registrační pokladnou je též daňovým dokladem.
Nyní k samotnému návrhu zákona, který se skládá ze 24 paragrafů. Zmíním pouze ty, které mě v tomto návrhu velice zaujaly. První z nich je § 4, který stanovuje výjimky pro ty podnikatele nebo osoby, které vybírají platby v hotovosti, na které se tento zákon nevztahuje. Jsou to nájem a podnájem, subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání - takže doporučuji podnikat pomocí nadací, to je v daném okamžiku nejvýhodnější -, zdravotnická zařízení, notáři, advokáti, daňoví poradci a vůbec bod číslo 3, který mě zaujal nejvíce. Vláda si v tomto zákoně určuje ty další příjmy, které se tohoto zákona netýkají. Domnívám se, že by možná stačil tento paragraf a mohli bychom zákon schvalovat, protože všechno ostatní je pak zbytečné.
Další paragrafy, které jsou obsaženy v tomto zákoně, týkající se zahájení provozu a využití registrační pokladny, servisní kniha, které je věnováno několik paragrafů, a je to velice zajímavá kniha, která bude jistě velice využívána všemi směry. Je to otázka certifikace registračních pokladen, kterou upravuje § 11 a určuje, co musí obsahovat žádost o certifikaci a že též musí obsahovat jednu registrační pokladnu k dispozici ministerstvu.
Též se tam objevují u § 9, který upravuje, co všechno mají obsahovat výstupy registračních pokladen, a další a další body, které jsou opravdu čistě pracovní. Domnívám se, že ukazují, jak velice byrokraticky náročný tento zákon a jeho plnění bude. Ovšem nejzajímavějším bodem pro mne se stal § 16, a to je porucha registrační pokladny. Zde je totiž uvedeno, že pokud se vám registrační pokladna porouchá, musíte nasadit druhou, kterou máte jako rezervní. To znamená, že tímto zákonem se všem nařizuje, že registrační pokladny musí mít dvě. Pokud ne, můžete využít paragony, které budete moci zakoupit od finančního úřadu. Ale mám pocit, že se dostáváme do stávajícího stavu. I dnes můžete vyžadovat paragon po prodejci. A pokud ani jednu z těchto variant nesplníte, musíte prodejnu uzavřít.
Nemyslím si, že toto je podpora malému a střednímu podnikání, po které volají dlouho. Vůbec už tam nejsou zmíněny další náležitosti, např. přerušení dodávky elektrické energie. Je to bráno jako porucha? A to už vůbec, když vám někdo v podstatě záměrně přerušuje dodávky energie. To z hlediska konkurence může v mnoha případech být hodně využívanou variantou.
Co je vůbec zajímavá věc - když se vám ztratí registrační pokladna. Tento paragraf je též v tomto zákoně a v ten moment jste povinni tuto ztrátu nahlásit příslušnému finančnímu úřadu, který to označí do registrační knihy. Domnívám se, že když ztratíte pokladnu, ztratíte i knihu, ale nechť. A už vůbec nevím, jak bude kdo dokladovat, jestli jste pokladnu ztratili záměrně, nebo nezáměrně. Ale problém je následující: Nikdo nikdy už nedá platby dohromady.
Co závěrem? Jelikož nechci být nařčen z toho, že říkám své osobní mínění v rámci zpravodajské zprávy, zmínil jsem se zde pouze o jednotlivých paragrafech a obsahu zákona. A tímto se přihlašuji do rozpravy a svou zpravodajskou zprávu končím.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, na rozdíl od majetkového přiznání, kde tu myšlenku pokládám za principiálně nepřijatelnou a nebezpečnou, registrační pokladny v systému vymáhání daňové kázně pravděpodobně někde na konci priorit své místo mají. Ale zcela určitě ne dnes a ne v této podobě, kterou nám vláda předkládá.
Málo se totiž říká, že tomuto zákonu nevyhovuje žádná registrační pokladna, která je v tuto chvíli v České republice provozována. To znamená, že každý, zcela každý by musel zakoupit jednu, spíše - jak jsme slyšeli od pana zpravodaje - jako minimální počet dvě registrační pokladny. Anebo ty stávající by musel velmi nákladným způsobem modernizovat tak, aby do nich mohla být implementována ona černá skříňka s fiskální pamětí. To by v danou chvíli zatížilo podnikatelskou veřejnost mnohamiliardovou částkou, kterou lze odhadovat někde mezi 6 až 10 miliardami, samozřejmě podle cen, které by dodavatelé registračních pokladen nabízeli.
Z tohoto hlediska by to byla v okamžiku hospodářské recese velmi neúměrná zátěž zejména pro střední a drobné podnikatele. Jediný, kdo by snad z toho měl významný profit, by byli dodavatelé registračních pokladen a servisní střediska těchto pokladen. Myslím si, že řada z nás už byla z těchto míst oslovena, abychom tento vynikající nápad podpořili.
Je také třeba se podívat na to, kde je tento zákon aplikován ve světě či v Evropě. V té podobě, ve které ho vláda předkládá, je - doufám, že se nemýlím - aplikován na Slovensku, v Maďarsku, v Maďarsku částečně, v Polsku, v Itálii a na Tchaj-wanu. Zeptáte-li se proč, je-li už několik let v platnosti v Itálii, ho nepřejaly ostatní země Evropské unie, odpověď je nasnadě. Kdyby vykazoval jednoznačně pozitivní výsledky ve zlepšování výběru daní a zlepšení systému daňové kázně, určitě by ho ostatní země převzaly. Dosavadní výsledky jsou však zatím velmi nepřesvědčivé.
K tomu je třeba ještě dodat, že např. v Polsku, kde tento zákon byl také schválen již před několika lety, alespoň polská vláda i polský parlament přijaly cestu, kterou bych pokládal za mnohem přijatelnější, a to cestu postupného zavádění podle míry obratu od největších až k nejmenším, kam dodnes ještě nedorazil. To znamená, jakkoliv tam je tento zákon řadu let v platnosti, dodnes drobní živnostníci a drobní podnikatelé nemají povinnost používat registrační pokladny. Vláda, tak jak nám to předkládá, předkládá plošné zavedení v podstatě v jediný okamžik pro všechny.
Dovolil bych si tady určité povzdechnutí. Povzdechnutí k celému systému vymáhání daňové kázně. To je určitě obrovská priorita, na které zatím vláda svádí velmi neúspěšný boj. Hovořil jsem tady už o tom, že míra přiznaných a nevybraných daní je 94,6 miliardy korun. Hovořil jsem o tom, jak dříve sociální demokracie měla právě výši nevybraných daní velmi často jako legitimní argument na bývalé vlády. Dokonce si vzpomínám, že zde často při projednávání návrhu státního rozpočtu padaly návrhy na zvýšení příjmů právě na úkor této částky přiznaných a nevybraných daní.
***