(16.30 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Jako další se přihlásil pan poslanec Vojíř.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedo, pane ministře, členové vlády, dámy a pánové, máme před sebou normu, kdy vláda deklaruje, že se touto normou snaží narovnat určité vztahy, tváří se tak, že tato norma by měla přinést pro Českou republiku jasno v tom, kdo má a nemá platit daně, kdo má a nemá majetek a z jakého majetku se mají odvádět ještě navíc daně. Dokonce zde bylo řečeno, že když někdo přizná, že má prostředky, aniž by řekl, odkud je vzal, zdaní je a je to v pořádku. Myslím, že tato norma je evidentně špatná a evidentně nadbytečná. Myslím, že by se vláda měla vydat cestou celkové reformy daní, a to všech, vzít bezesporu v potaz ty skutečnosti, které od roku 1993 byly různě modifikované tak, aby nedocházelo k daňovým únikům - na tom se bezesporu všichni shodneme. Na druhé straně by měly být daňové kvóty nastaveny tak, aby měly jakýsi motivující charakter. Psychologická bariéra je v tom, že když je daň vysoká, často vede k tomu, že ji neodvádím. Psychologicky obecně platí, že je-li daň přijatelně nízká, tuto daň odvedu a nebudu vymýšlet, jakým způsobem bych tu či onu normu obešel.
Čím je jednodušší dikce zákona a všem spoluobčanům srozumitelná, tak je naprosto evidentní, že takový občan si může daňové přiznání podat. Nejsem vůbec proti tomu, aby každý občan starší 18 let například podával daňové přiznání, nebo každý, kdo má jakýkoli příjem. Myslím, že tato cesta existuje. Chci podotknout, že se v tomto případě bavíme pouze o těch osobách, které mají podávat daňové přiznání, které nepodnikají. Každý, kdo podniká, každoročně podává daňové přiznání. V tomto majetkovém přiznání je majetek firmy a je evidentní, že tento podnikatel z tohoto majetku žije. Myslím, je to retrospektivně k dohlédnutí.
Přikláním se také k zamítnutí návrhu.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Jako další se hlásí pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Vážená sněmovno, vážená vládo, stát tímto zákonem chce ukládat občanům další, dodatečné povinnosti, kterými občanům v souvislosti s provedením tohoto zákona vzniknou další náklady a další časové ztráty. To se projeví na celkové životní úrovni, na standardu, na hrubém národním produktu této země. Vláda v tomto návrhu předkládá k projednávání vidění české společnosti, rozdělení podle toho, kdo má či nemá majetek, společnosti rozdělené na bohaté a chudé. V této věci zavádí nerovnoprávnost podle velikosti jmění. To je velice blízké třídnímu vidění světa, je to blízké vidění dělení na bohaté, kteří jsou principiálně podezřelí a zlí, a na chudé, kteří musí být hodní a dobří. Pro tuto vládu samotné vlastnictví je již podezřelé. Svým způsobem zavádí trest pro každého za to, že vůbec něco vlastní.
Myslím, že v této věci stojí ještě za zmínku, že vláda diskreditovala tento návrh ještě dříve, než jej sama podala. Majetková přiznání členů vlády dodnes zůstala utajena, dodnes netušíme, zda Egon Lánský ve svém přiznání uvedl zmíněnou částku na kontu ve Švýcarsku, jistá podezření zde existují. Vláda sama ukázala, že si takovýto způsob sama na sebe nepřeje. Vláda sama sebe řadí do kategorie bohatých, ale těch, na které se nemá vztahovat majetkové přiznání. Už jenom z hlediska tohoto pokrytectví české vlády návrh musí být zamítnut (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Jako poslední se přihlásil pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedo, dámy a pánové, vláda návrh tohoto zákona deklaruje jako nástroj zlepšení daňové kázně. Podívejme se do Evropy a do světa, kde takovýto zákon jako nástroj zlepšení systému daňové kázně je implementován. S výjimkou Slovenské republiky nikde. V zemích Evropské unie, tu a tam, kde se vyskytuje, vyskytuje se jako podklad pro vyměření daně z bohatství nebo daně z majetku. Vláda nás ubezpečuje, že nemá v úmyslu zavést tuto daň. Byl bych prudce proti ní. V takovém případě není jediný důvod, aby to zde bylo zavedeno, protože není prokázáno, ba je téměř zcela jisté, že ke zlepšení výběru daní nedojde schválením nebo aplikací tohoto zákona.
Nyní si dovolím položit otázku: skutečně si myslíme, že stát, který v systému daňové kázně svými běžnými instrumenty není schopen, a tuto neschopnost prokazuje, vybírat daně řádně vyměřené a řádně přiznané - dovolím si připomenout, že poslední výše nevybraných přiznaných daní je 94,6 mld. korun, a vzpomínám na kritiku, kterou je možno označit legitimní a kterou nás bombardovala sociální demokracie v době, kdy byla v opozici, kdy se tato částka pohybovala mezi 40 až 50 miliardami - skutečně si myslíme, že stát, který není schopen dostát základním procesům v prvních prioritách systému daňové kázně, bude schopen zajistit účinnou kontrolu v něčem tak křehkém, jako jsou daňová přiznání? Nebude. Kontrolu bude možno aplikovat pouze velmi výběrově a velmi selektivně.
Obávám se, že se v českých podmínkách otevírá obrovský prostor pro novou disciplínu korupce a vydírání "bílých límečků". To by byl jediný efekt, který by z toho nastal. Před tím varuji.
Dovolím se dále zeptat: skutečně chceme, aby každý občan, který má nějakou nemovitost a v této zemi nějaký majetek, byl povinen zařídit příslušný odhad a ten zaplatil? Jakým způsobem by se technicky zajišťovala kontrola relevance těchto odhadů? Chceme skutečně připustit, aby komukoli mohli fenďáci vtrhnout do jeho nejintimnějšího soukromí a kontrolovat, zda tam skutečně je to, co přiznal, nebo zda je tam něco jiného? Tady jsme někde za hranicí, kam stát smí - v tomto případě nesmí - vstupovat do soukromí občanů.
Tento návrh pokládám nejen za technicky neproveditelný, ale principiálně ho pokládám za velmi nebezpečný v jeho vlastní myšlence. Připojuji se k zamítnutí. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Myslím, že rozprava přednesla spoustu argumentů pro i proti tomuto zákonu, které se nedají ztrivializovat na otázku, že to nějak vidí pravice a levice.
Jestli se nikdo nehlásí do rozpravy, končím ji. Táži se pana ministra, zda chce vystoupit.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, když vláda zapisovala do svého programového prohlášení jako jeden ze svých klíčových bodů navržení zákona o majetkových přiznáních, vycházela z toho, že daňová praxe dávala signály v tom smyslu, že někteří poplatníci vlastní majetek vysoké hodnoty, který pořídili zejména v posledních deseti letech, avšak při porovnání s jejich daňovými přiznáními k dani z příjmů a dalšími okolnostmi se tento majetek jeví jako neúměrný.
***