(16.10 hodin)
(pokračuje Němcová)
Já se ptám - jak si tyto pomůcky opatří a jak se bude řídit při rozhodování o tom, zda předložené doklady jsou dostatečně průkazné, či nikoli?
Další problém vyvstává na str. 12 a týká se citace, která pramení z toho, zda tento návrh je či není v souladu s předpisy Evropského společenství. Říká: "Návrh není s právem Evropského společenství zásadně v rozporu." Možná by stálo za to zopakovat tuto větu - není s právem v zásadě v rozporu. Z toho vyplývá, že poněkud v rozporu pravděpodobně bude.
Pod bodem F na str. 12 se dočteme, že náklady na zavedení přiznání majetku nelze jednoznačně vypočítat s ohledem na nemožnost objektivního odhadu počtu osob povinných přiznat majetek. Je nutné však předpokládat výdaje, které v součtu jsou sečteny a vyčísleny výší zhruba 126 milionů korun ročně. K tomu ovšem přistupují náklady, a to až poté, kdy všechny povinné osoby předloží svá majetková přiznání, sečtou zde svůj majetek, vyčíslí, kolik a jakých obrazů a jakého porcelánu a jakých goblénů mají, toto přesně všechno uvedou, a proto, aby se tyto citlivé informace nedostaly do jiných než zodpovědných rukou, které zcela jistě ochrání to, aby nebyly zneužity, budou vybaveny finanční úřady speciálními trezory, kde se tyto citlivé informace budou uchovávat.
Zároveň vláda přiznává, že fiskální účinek, tedy to, zda takto získané prostředky státního rozpočtu budou mít kladné, či záporné znaménko, nelze říci přesně. Odhad těchto výnosů nelze v současné době provést, ale domnívá se vláda, že v nejbližších letech inkaso z doměrků zřejmě nepokryje náklady spojené se zavedením přiznání k majetku.
Myslím, že takto bych v té zprávě mohla pokračovat, ale doufám, že úryvky jak z paragrafovaného znění, tak z důvodové zprávy stačily k tomu, co jsem pronesla jako svou naději v úvodu své řeči, tj. naději, že všichni z nás cítíme, že zákon je velmi ledabyle připraven, obsahuje zcela zásadní, flagrantní nedostatky týkající se legislativního charakteru a hrubé nedostatky věcného charakteru. Proto si, vážení kolegové, milé kolegyně, dovolím v tuto chvíli pronést návrh na zamítnutí předloženého vládního návrhu zákona v prvním čtení.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní zpravodajce. Předpokládám, že tento svůj návrh znovu zmíní v rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli tři přihlášky. První je pan poslanec Ivan Pilip. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych rád - nechci teď předběhnout paní zpravodajku, ona by to učinila vzápětí - ale také jsem chtěl navrhnout zamítnutí tohoto zákona s argumentací, která by byla možná méně příkrá vůči návrhu, nicméně se domnívám, že je skutečně pojat velice plošně a že zahrnuje i věci, které by býti státní mocí zkoumány neměly.
Na druhou stranu je pravdou, že rozumím úsilí Ministerstva financí, aby tady byly silnější nástroje pro kontrolu možných daňových úniků a možných zdrojů nelegálních příjmů, a je také pravda, že právní předpisy některých jiných zemí jsou v tomto směru tvrdší.
Nicméně samostatný zákon, tak jak je tady pojat, s tím, že podle každého, kdo dosáhne určité hladiny podle problematicky definovaných pravidel, jakési přiznání znamená velký nárůst administrativních věcí. Možná jedinou skutečně potěšenou skupinou by byli různí odhadci všeho možného, s tím ovšem, že se nedomnívám, že by došlo skutečně k nějakému odhalení daňových úniků a dodanění nějakých významných částek.
Chtěl bych ale zároveň v tomto svém vystoupení říci, že snaha Ministerstva financí není principiálně špatná, ale že by asi bylo rozumné, aby některé dílčí změny byly zahrnuty do existujících zákonů, které se týkají zejména pravomoci finančních úřadů, aby některé doplňkové dotazy a pravomoci finančních úřadů v případě významných pochybností a diferencí tam byly obsaženy. V tomto bych se i do jisté míry lišil od paní zpravodajky v pasáži, kde kritizovala možnost finančního úřadu, pokud jde o šíři možných doplňkových dotazů v případě pochybností o určitých majetkových poměrech dotazovaných osob. Souhlasím v zásadě s tím, že technicky to tam není popsáno nejšťastněji, nicméně myšlenka sama se mi zdá přijatelná. Pokud by byla včleněna do některého zákona, bylo by možné o ní dále diskutovat. Nicméně v této podobě, znovu opakuji, se přikloním k návrhu a navrhuji, aby tento návrh zákona byl zamítnut.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Pilipovi. Jako druhý se přihlásil pan poslanec Miroslav Beneš. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Beneš: Pan předsedo, pane ministře, dámy a pánové, pan ministr ve svém úvodním slově hovořil o tom, že cílem tohoto návrhu je zlepšit kvalitu výběru daní a učinit krok k sociální spravedlnosti, nastolit férovější podmínky. Já tu mám základní dilema. Chci dopředu upozornit, že v žádném případě nejsem ve střetu zájmů, nicméně si myslím, že ty cíle, které pan ministr zde sdělil, podle mého názoru v žádném případě dosaženy nebudou.
Vezmu si nikoli slova z úvodního slova zpravodajky, ale vezmu si slova z vlastní důvodové zprávy, tedy z materiálu ministerstva.
Hovoří se zde o nákladech 126 milionů korun ročně a hovoří se o nákladech 100 milionů korun v prvním roce. Současně se říká, že inkaso z doměrků zřejmě v nejbližších letech nepokryje náklady se zavedením přiznání k majetku. Fiskální účinek se možná projeví až po roce 2003, pokud se vůbec nějakým způsobem projeví.
Já si myslím, že s tímto návrhem mohou být spokojeni samozřejmě závistivci, protože nad 10 milionů - to má jen málokdo. Zloději, protože dříve nebo později se dostanou k seznamu těch lidí, kteří mají nad 10 milionů korun, a dozvědí se, kdo je ten, na koho mají soustředit svou pozornost. A pak samozřejmě spokojeni budou znalci, protože určitě budou mít zajištěnu životnost a živobytí na mnoho a mnoho let dopředu.
Já si myslím, že ke zlepšení kvality výběru daní touto cestou ani náznakem nedojde. Myslím si, že poslanec Pilip naznačil některé možnosti v rámci stávajících mechanismů, nikoli v rámci mechanismu rozdělování naší společnosti na bohatší a na chudší. Protože kde je hranice? V původních návrzích byla hranice jednoho milionu. Když se zjistilo, že vlastně jeden milion se vlastně dneska týká velké části populace, tak se to zvedlo. Opravdu dojde k sociální spravedlnosti? Ale to je přece falešný argument. Dojde naopak k nastolení sociální nerovnosti. A to vynechávám jednu věc. Když si pozorně přečtete návrh, tak zjistíte, že vlastně poměrně snadno lze legalizovat nezdaněný příjem. Prostě zaplatíte daň z příjmů fyzických osob ve výši 40 % a váš příjem je legalizován. To si nemyslím, že by zlepšovalo kvalitu výběru daní, a proto se přidám k návrhu, který za chvíli zazní, tedy k návrhu na zamítnutí.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Benešovi. Jako další se přihlásil pan poslanec Škromach. Prosím.
***