(17.10 hodin)
(pokračuje Fischerová)
A rozhodně nelze říci, že by zdravotnické služby v tomto ohledu byly nedostačující. Jsou poskytovány funkční sítí zdravotnické záchranné služby se zákonem definovanou dostupností, a to na celém území České republiky. Pokud by měla být nabídka stávajících a podle mých znalostí dostačujících zdravotnických služeb zdvojena, znamenalo by to zbytečný nárůst nákladů a ekonomických důsledků pro systém veřejného zdravotního pojištění. Těmito aspekty se však důvodová zpráva nezabývá. V důvodové zprávě se sice konstatuje, že s přijetím zákona žádné nároky na státní rozpočet nebudu spojeny. Je ovšem naprosto zřejmé, že přijetí takového zákona by vedlo nutně k dalšímu nároku na veřejné finance, jejichž součástí jsou vedle státního rozpočtu také další fondy, jako jsou právě fondy veřejného zdravotního pojištění. Navíc mezi těmito fondy a státním rozpočtem existuje úzký vztah v podobě přesunu části prostředků státního rozpočtu do fondů veřejného zdravotního pojištění. Tyto prostředky jsou veřejnosti známé jako pojistné za osoby bez vlastních příjmů. V tomto směru informace v důvodové zprávě neodpovídá současné skutečnosti, což já osobně považuji za jeden ze zásadních problémů.
Paragraf 9 je ukázkou návrhu, jehož záměrem je pomocí jednoho krátkého písmene c) v odst. 2 umožnit vznik komerčního pojištění rizik, která vyplývají ze sportovních aktivit v horách. V zahraničí se obvykle vymezují tyto záležitosti formou samostatných pojišťoven s příslušnou kvalifikací, která je zjevně odlišná od aktivit samotné Horské služby.
Princip financování Horské služby formou dotací ze státního rozpočtu již s nastalým rozvojem cestovního ruchu nesporně neodpovídá změně reálné situace. Je dostatečně známo, že Horská služba má také řadu problémů s úhradami za poskytnuté služby od zahraničních návštěvníků našich hor. Návrh právní úpravy pro tuto oblast by tedy spíše měl hledat jiné mechanismy úhrady, resp. se soustředit na jejich vymáhatelnost. Myšlenka samostatného pojištění rizika pobytu na horách jako zdroje pro úhradu nákladů Horské služby je nesporně podnětná. Je však nutno si položit otázky, má-li jít o pojištění povinné, nebo o pojištění dobrovolné. Je nutno také vnímat, že Horská služba má v daném území vždycky monopolní charakter.
Pobyt občanů v horách, kteří se svobodně rozhodli k tomuto pobytu, s sebou nese určité riziko. Buďto se naše společnost rozhodne, že bude toto riziko pro občany s českou státní příslušností hradit v rámci široké solidarity, anebo přistoupí k samostatnému vyčlenění jednotlivých rizik a k jejich pojištění tak, jak je tomu např. u cestovního zdravotního pojištění, jestliže cestujeme do zahraničí. Formálně totiž nespatřuji v tomto ohledu zásadní rozdíl mezi cestou do hor a mezi cestou do ciziny. Tak bychom mohli částečně uchránit veřejné prostředky před tlakem na rozšíření jejich výdajů.
Z charakteru diskutovaného rizika pobytu občanů na horách vyplývá, že jde o jiná rizika. Rizika se vztahem k užší skupině občanů než v případě okruhu rizik, jakými se zabývá návrh zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému v odročeném parlamentním tisku 447. A proto bych si dovolila vzhledem k některým proběhlým diskusím upozornit kolegy poslance a poslankyně, že tato rizika a způsoby řešení jejich následků by měly být důsledně odlišeny a řešeny samostatně, a nikoli spojovány s problematikou parlamentního tisku 447, který pojednává, a to bych chtěla zvlášť zdůraznit, o řešení daného problému za krizové situace, což není naštěstí problém každého dne.
Nová právní úprava postavení, úkolů a hospodaření Horské služby v České republice je nepochybně potřebná, avšak předložený návrh bohužel nesplňuje řadu požadavků, a to jak z hlediska obecných koncepčních přístupů, tak i konkrétních formulací a záměrů v jednotlivých paragrafech, a neanalyzuje prakticky vůbec otázky související s hospodařením. Představa o nekontrolovatelném čerpání prostředků z různých součástí veřejných rozpočtů není přijatelná a ani racionálně uvažující hospodář si ji nemůže dovolit. Tuto skutečnost konečně ukázalo šetření NKÚ č. 97/09, kde najdeme informace o řadě pochybení na Ministerstvu zdravotnictví, a dále velmi závažná zjištěná pochybení ve sdružení Horské služby České republiky.
Při přípravě návrhu tohoto zákona došlo k formulaci požadavků na prostředky veřejných financí v oblasti, kterou je zjevně možno řešit i jiným způsobem, např. nestátní neziskové formy a jiné komerční aktivity.
Návrh zákona tedy nepovažuji za vhodný ke schválení v prvém čtení, a proto dávám návrh na jeho zamítnutí. Jako další alternativu navrhuji vrácení předkladatelům k přepracování. Jde podle mého názoru o zásadní problémy, které nelze vyřešit v průběhu druhého čtení, a domnívám se, že by se zpracování tohoto zákona vzhledem ke složitosti a potřebě sladění reprezentace poměrně širokého okruhu zájmů měla ujmout vláda.
Dámy a pánové, děkuji vám za trpělivost a za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross:
Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové. Jako další v rozpravě vystoupí pan kolega Michal Doktor. Další písemnou přihlášku nemám.Prosím, pane kolego.
Poslanec Michal Doktor:
Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych i já se velmi stručně vyjádřil k návrhu zákonné předlohy, kterou teď projednáváme.Já věřím, že autory návrhu zákona o Horské službě vedl dobrý úmysl, jehož cílem bylo zřejmě posílení postavení Horské služby a její lepší zakotvení v našem právním systému. Zřejmě i z toho důvodu zvolili zákonnou předlohu, která se snaží komplexně řešit jednak rozsah působnosti, práva a povinnosti Horské služby České republiky a jejích členů, jednak jejich vztah ke státnímu rozpočtu, a jejich ambicí bylo přisoudit Horské službě částečný výkon státní správy.
Chápu důvody a vážnost poslání záchranářů a věřte, že ctím význam jejich práce, a je pro mne tedy zcela pochopitelná motivace, která vedla předkladatele k této předloze. Musím ale říci, že je pro mne nepochopitelné, proč se předkladatelé rozhodli právě pro tuto podobu zákona. Já se přiznám, že nejsem příliš velký legislativní purista a odborník. Zajímají mě především ekonomické dopady zákonů, které přijímáme, ale už běžná studie zákona dává na zřejmost, že návrh zákona je naprosto legislativně nesourodý a je jakousi podivnou superprojekcí zákona o občanských sdruženích, jejichž členové mohou ukládat povinnosti fyzickým a právnickým osobám, které nejsou jejími členy.
Koncept soukromé právnické osoby přímo napojené na státní rozpočet je podle mého soudu nejen systémově špatný, ale především precedenčně nebezpečný.
Já si troufám vyjádřit svůj nesouhlas s tím, jakým způsobem předkladatelé vymezili pojem, který v zákoně vymezuje jejich působnost tzv. horskou oblastí. V zákoně je prostor, v němž je Horská služba oprávněna vykonávat své pravomoci a povinnosti, stanoven tak, že zákon určuje rozsah práv a povinností samozřejmě včetně represe ve formě pokut od 5 000 do 10 000 Kč, ale teprve vnitřní předpis ve formě stanov, tudíž podzákonné normy, upravuje vlastní obsah horské oblasti.
***