(16.50 hodin)

(pokračuje Filip)

Ale to jsem právě chtěl postihnout tím, jak ten zákon je poměrně striktně svázán.

K bodu 1 B stanoviska vlády mi dovolte říci téměř stejný odsudek. Ve stanovisku se totiž tvrdí, že sdružení horských oblastí v Horské službě je v rozporu s § 2 zákona. Já se těm, kteří kritizovali ten návrh, opravdu divím, protože ho pravděpodobně nedočetli ani do konce ve svém apriorně odmítavém stanovisku. V tom se totiž uvádí, že členy sdružení mohou být i právnické osoby. Stanovisko vlády tedy by vyžadovalo bližší vysvětlení, ale na vládě ho nepožaduji, protože ten, kdo si zákon přečetl, pravděpodobně s mými výhradami bude souhlasit.

V bodu 1 C navržené ustanovení § 9 o financování a hospodaření Horské služby reflektuje právní stav. Proč by Horská služba nemohla poskytovat přednemocniční neodkladnou péči, když jejími členy jsou též lékaři. Námitky proti § 9 vyvolávají dojem, že autoři stanoviska nečetli vůbec důvodovou zprávu.

Snažím se to tady vysvětlit, protože mě to velmi mrzelo, pokud šlo o stanovisko vlády, a mohl bych takovýmhle způsobem rozebírat všechny odsudky, které mi vláda k návrhu zákona zaslala. Jsem přesvědčen o tom, že by bylo potřeba, abychom místo apriorního odsudku se zabývali potřebou takové právní úpravy nebo ne.

A skončím docela jednoduše a krátce: jsem přesvědčen o jedné věci. Jestli máme skutečně dobře založit integrovaný záchranný systém, jestli máme mít správně uloženy práva a povinnosti v rámci krizového řízení, tak samozřejmě ani do integrovaného záchranného systému, do té komplexní normy, ani do té poměrně jednoduché normy o krizovém řízení nemůžeme zavléci jednotlivá práva a povinnosti svěřené jednotlivým součástem integrovaného záchranného systému a musíme je řešit v samostatné normě. O to jsem se pokusil a také žádám sněmovnu, aby v prvním čtení návrh zákona propustila do druhého čtení, a dopředu oznamuji, že samozřejmě bude pravděpodobně potřeba prodloužit lhůtu k projednání ve výborech a zesouladit ji právě s tím, jak bude projednáván zejména zákon o krizovém řízení, ve kterém je Horská služba již vzpomenuta, a potom se zákon o integrovaném záchranném systému, protože pak to má jedině smysl, ale pravděpodobně nemá v tuto chvíli smysl odsouvat ho z prvního čtení, ale ve druhém čtení si vždycky říci, v jakém konkrétním momentě můžeme na této normě pokračovat, jaký vztah chceme navodit pro jednotlivé součásti integrovaného záchranného systému, a tím tedy taky zabezpečit, že jednotlivé složky integrovaného záchranného systému do něj budou vstupovat za pevných podmínek a za předem vymezených práv a povinností, které budou uloženy ze zákona.

Jinak mi dovolte snad jediné závěrečné stanovisko, a to že evropské právo, resp. Evropská unie neupravuje ve svém komunitárním právu tuto oblast a právní úprava je zcela v kompetenci jednotlivých členských států. Takový zákon, který je zde předložen, má ve velmi obdobné formě Švýcarsko, v ještě striktnější formě sousední Německo. Švýcarský zákon mám tady pro vás, kdybyste se chtěli na něj podívat, k dispozici.

Věřím, paní kolegyně, páni kolegové, že po rozpravě propustíte tento návrh zákona do druhého čtení, a předem podotýkám, že jakékoliv úpravy lhůt k projednání ve výborech jsou pro mě velmi akceptovatelné, včetně oněch pozměňovacích návrhů, které projdou pravděpodobně ve výboru pro obranu a bezpečnost ve vztahu k integrovanému záchrannému systému a pravděpodobně ve výboru pro veřejnou správu a životní prostředí, protože vztah na jednotlivé obce, města, ale i příští kraje tam bude muset být dobře specifikován. Děkuji. (Potlesk).

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Rudolf Tomíček. Prosím pane kolego.

 

Poslanec Rudolf Tomíček: Děkuji. Pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, dostali jsme se k projednávání návrhu zákona, který je uveden v parlamentním tisku 350 o Horské službě. Tento návrh reaguje na situaci, kdy neexistuje ucelená právní úprava postavení, působnosti, práv a povinností Horské služby České republiky a samozřejmě ani jejích členů. V současné době, rozumí se tím doba od roku 1990, je Horská služba dobrovolným sdružením s právní subjektivitou se sídlem v Praze. Do roku 1953 byla zařazena pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, od roku 1994 s ohledem na zaměření podřízena Ministerstvu zdravotnictví.

Horská služba je registrována jako sdružení občanů, které je napojeno na státní rozpočet. Ve svém postavení jako sdružení nesmí Horská služba řídit státní orgány ani ukládat povinnosti občanům, kteří nejsou jejími členy. To je přesně podle zákona. Citované ustanovení však zároveň připouští, aby Horská služba, podle zvláštního zákona ovšem, vykonávala funkci státních orgánů, a z již zde citovaného § 244 občanského soudního řádu lze potom jednoduše dovodit, že právnickým osobám může být zákonem svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických i právnický osob v oblasti veřejné správy.

V důvodové zprávě se potom praví, že s přijetím zákona nebudou spojeny žádné nároky na státní rozpočet, naopak že dokonce dojde k jeho (?) zprůhledněním ve vztahu k příslušným státním orgánům a následně potom i k poklesu celkových nákladů. Domnívám se, že mohou ovšem i stoupnout, protože ve financování přece jenom nejsou všechny vztahy vyjasněny a vazby jednotlivých subjektů, resp. orgánů, od kterých se budou požadovat finance, nejsou vyjasněny. Také se tam nepraví, jakým způsobem budou využívány vlastní zdroje Horské služby, neboť je známo, že při její - abych tak řekl - delimitaci jí byl předán i vlastní majetek. O užívání tohoto majetku rozhoduje zatím tato společnost sama. V každém případě se ovšem v zákoně hovoří o vícezdrojovém financování, což může být problémem.

Za pozitivní považuji odkaz na mezistátní spolupráci, neboť je známo, že většina horských oblastí je na hranicích a společné akce jsou poměrně častou záležitostí.

Dále bych chtěl říci, že ve zvláštní části důvodové zprávy se žádá, aby Horská služba měla svěřenu pravomoc rozhodovat o některých povinnostech fyzických i právnických osob, konat blokové řízení, prostě se požaduje, aby Horská služba byla správním orgánem.

Dále se tam potom popisuje, jak už bylo řečeno, organizační členění, činnost organizace, taktéž je přiblížena vnitřní struktura Horské služby, kompetence jejích členů a postavení vůči ostatním subjektům na horách.

Přesnější dopracování bude dle mého názoru vyžadovat požadavek, aby Horská služba byla účastníkem stavebního řízení.

Vláda ve svém stanovisku upozorňuje na nedostatek této předlohy a na složitost navrhovaných vztahů, a to jak strukturálních, tak i finančních. Sumárně však lze říci, že navrhovatelé dali dohromady všechna patrně dosud stávající ustanovení o Horské službě s tím, že se najde určité řešení, odvolávajíce se ovšem na ustanovení, že činnost těchto sdružení, a samozřejmě tím pádem i Horské služby, je možno upravit právě zvláštním zákonem.

Celá konstrukce je založena na výkonu zdravotní záchranné služby a poskytování první pomoci, přestože se v předloze hovoří i o spoustě možností působení v oblasti preventivních opatření, i o spolupráci právě se systémem integrované záchranné služby, která ovšem má být pod režimem Ministerstva vnitra.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP