(11.20 hodin)
(pokračuje P. Svoboda)
Exekutor je při výkonu exekutorské činnosti nezávislý a jeho činnost není financována státem. Nezávislost exekutora při provádění exekuce má podobný rozsah jako nezávislost soudce. Jde o institucionální nezávislost, kde exekutor je vázán pouze právním řádem a rozhodnutím soudů, které patří do soustavy exekučních orgánů. Exekutor při výkonu exekuční činnosti není povinen respektovat pokyny jiných státních orgánů. Funkčně podléhá státnímu dohledu vykonávanému Ministerstvem spravedlnosti. Funkce exekutora je neslučitelná s pracovním poměrem, jiným obdobným pracovně právním vztahem či jinou výdělečnou činností.
Při provádění exekuce je exekutor nestranný. Jednou ze záruk jeho nestrannosti je právo oprávněného vybrat si exekutora, dále povinnost exekutora vykonávat exekuce v určitém pořadí. Nestrannost exekutora je nezbytnou podmínkou pro dodržení ústavní záruky rovného postavení účastníků exekučního řízení.
Exekutor je vázán rozhodnutím exekučního soudu, tj. soudu, který jej pověřil výkonem rozhodnutí. Exekuční soud vykonává po celou dobu provádění exekuce zásadní rozhodovací a dozorovou činnost. Schvaluje důležité procesní fáze v rámci jednotlivých způsobů provádění exekuce, např. rozvodové usnesení při dražbě aj.
Exekutora jmenuje na návrh České exekutorské komory Ministerstvo spravedlnosti. Počet exekutorů, resp. exekutorských úřadů je omezen tzv. principem numerus clausus, tj. omezeného počtu exekutorských úřadů. O počtu těchto úřadů tak rozhoduje po vyjádření komory exekutiva, tj. Ministerstvo spravedlnosti.
Exekutorskou samosprávu představuje Česká exekutorská komora, která je samosprávnou stavovskou organizací a je právnickou osobou zřízenou tímto zákonem. Komora plní v této koncepci důležité administrativní, kontrolní a dozorové funkce. Nevyužije-li svých oprávnění, může rozhodnout v jednotlivých případech ministerstvo bez její účasti. Uplatnění kárné odpovědnosti exekutora je rozděleno mezi komoru, ministra a předsedu okresního soudu jako kárné žalobce a obecní soud, který může přezkoumat rozhodnutí kárného senátu komory o kárném provinění exekutora.
Delegováním shora uvedených pravomocí státu na exekutory dojde na základě tohoto zákona k odlivu části agendy dosud vykonávané výlučně soudy na nově ustavené soudní exekutory. Soudům se tím umožní soustředit převážnou část jejich potenciálu na nalézací řízení, v němž je jejich úloha nezastupitelná.
Materiální zainteresovaností soudních exekutorů na výsledcích exekuce dojde nepochybně ke zvýšení efektivity vymáhání pohledávek, a to při důsledném zachování ústavních principů, což je garantováno zejména podrobnou procesní úpravou postupu exekutora při provádění exekuce.
Efektivnost činnosti exekutora při provádění exekuce je dána zejména principem, že exekutor rozhoduje o způsobu provedení exekuce. V tomto směru není vázán - na rozdíl od soudu - při výkonu rozhodnutí návrhy oprávněného. Zákon přitom zavádí do našeho právního řádu poprvé některé nové způsoby provedení exekuce, jako je exekuce obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným či komanditní společnosti, exekuce členských práv a povinností člena v družstvu, exekuce zaknihovaných akcií, průmyslových práv a prodej podniku. Jde tedy rozsahem o nejširší procesní exekuci v našem právním řádu.
Koncepce předkládané právní úpravy soudních exekutorů a jejich činnosti je převzata z francouzské soudní reformy účinné od roku 1991. Tato moderní koncepce byla poté převzata státy Beneluxu, Španělskem, Řeckem a dalšími státy Evropské unie. Byla již dokonce přijata v řadě transformujících se států střední a východní Evropy, jak je např. Polsko, Maďarsko, pobaltské státy. Úspěšně je uplatňována od roku 1995 i ve Slovenské republice.
Ve státech, kde byl institut soudní exekutivy zaveden, je statisticky evidována vyšší efektivnost vymáhání pohledávek. V průměru se efektivita zvýšila o 70 %. Dalším efektem je snížení počtu případů, kdy jsou pohledávky vymáhány nezákonným způsobem, neboť při rychlém vymožení soudem přisouzených nároků není důvod uchylovat se k nestandardním, v řadě případů i nezákonným řešením. Jako nepřímý důsledek efektivnosti exekučního řízení je zaznamenáno i snížení nákladů zejména u sporné občansko-správní(???) agendy, neboť účinná a rychlá exekuce vede strany sporu k úsilí dosáhnout mimosoudního narovnání sporu, zejména proto, aby se vyhnuly nákladům jak nalézacího, tak exekučního řízení.
Z těchto a ještě jiných dalších důvodů doufám, že tento zákon podpoříte a propustíte do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Pavlu Svobodovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan kolega Stanislav Křeček.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji. Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, s potěšením jsem přijal zprávu, že jsem zpravodajem pro první čtení, přestože jsem to do této chvíle nevěděl.
Vzhledem ke skutečnosti, že vláda připravuje podobnou úpravu exekučního řízení, která je nezbytná v našem právním řádu, navrhuji ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 našeho jednacího řádu, abychom odročili projednávání tohoto zákona do doby předložení vládního návrhu zákona, tak aby obě předlohy mohly být projednávány společně, a to nejpozději do konce prvního pololetí roku 2000. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, pane kolego. My jsme na této schůzi přijali určitý precedent, ten, že ve zpravodajské zprávě může být toto avizováno, ale mělo by to být předneseno v rozpravě a po ukončení rozpravy budeme o tomto rozhodovat hlasováním. Rozumím tomu návrhu, jen pak prosím, aby byl ještě zopakován v rozpravě.
Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které nemám písemnou přihlášku. Z místa se hlásí pan kolega Matulka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Dalibor Matulka:Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem se domníval, že pan kolega Křeček vystoupí v rozprav dříve než já se svým návrhem, ale protože návrh už avizoval, tak mohu klidně mluvit už teď.
Já budu souhlasit s návrhem, který kolega Křeček avizoval, to znamená, aby byl tento tisk odročen na dobu do předložení vládního návrhu. Ne z toho důvodu, že bych si myslel, že vládní návrhy by měly mít přednost před poslaneckými, to si nemyslím nikdy a za žádných okolností, téměř nikdy, ale z toho důvodu, že se domnívám, že je to prostě zapotřebí.
Kdo z vás si přečetl stanovisko vlády k tomuto tisku, asi si udělal svůj názor. Já osobně s některými námitkami vlády prostě souhlasím, s některými námitkami vlády nesouhlasím. Připadá mi, že je potřeba ujednotit řešení, které je navrhováno poslaneckým návrhem, s očekávaným vládním návrhem. Čili budu hlasovat pro návrh na odročení do předložení vládního návrhu. Protože si ale současně myslím, že kdyby odročení Poslanecká sněmovna neodsouhlasila, tak tento tisk vzhledem k jeho rozsahu a složitosti problematiky není možné ve druhém čtení zpracovat do podoby, aby mohl zákon bez závažných problémů fungovat, tak pro případ, že by odročení neprošlo, navrhuji zamítnutí v prvním čtení. Až pro případ, že by neprošel.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Pan zpravodaj kolega Křeček, potom paní kolegyně Dundáčková.
Poslanec Stanislav Křeček: Já si nejsem jist, zda ve vystoupení pana poslance Matulky padl návrh na odročení, proto to teď činím sám. Navrhuji, aby projednávání zákona bylo podle § 70 jednacího řádu odročeno do prvního pololetí příštího roku.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Teď si jen musíme upřesnit časovou podmínku, protože původně jste avizoval do doby předložení a projednávání vládního návrhu.
Poslanec Stanislav Křeček: Do doby předložení vládního návrhu zákona, nejpozději však do skončení prvního pololetí příštího roku.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Ano, je to zcela zřejmé. Děkuji.
Dále v rozpravě vystoupí paní kolegyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, neměla jsem původně v úmyslu vystupovat, protože mi přišlo tak jednoznačné, zřetelné a jasné, že tuto normu potřebujeme, že potřebujeme soudní exekutory, že jsem neměla nejmenší pochybnost o tom, že tato sněmovna přijme v prvním čtení myšlenku, protože v obecné rozpravě v prvním čtením o ničem jiném než o přijetí myšlenky a uchopení myšlenky v podstatě nejednáme.
Předloha, která byla připravena, nemá žádné tak zásadní chyby, dokonce je tady nikdo nejmenoval. Pan poslanec Matulka hovořil o tom, že mohou existovat odchylné přístupy k této materii, ale také sám nepojmenoval žádné závažné nedostatky, které by tato předloha měla.
***