(10.10 hodin)
(pokračuje Motejl)
Řešení žádné dosud nebylo hledáno ani nalezeno. Chci ubezpečit váženou Poslaneckou sněmovnu i paní poslankyni Dundáčkovou, že skutečná změna, která je prováděna v § 9 odst.2, nesmí být jednostranným účelovým nebo pragmatickým řešením jen proto, že je zde stále ještě dluh z minulosti, který reprezentuje ošklivý škraloup a můru nás, kteří v justici pracujeme nebo se o ni zajímáme. Je to řešení, které je v tomto okamžiku postaveno na skutečné analýze zvláštností a obecností v agendách, které dosavadní znění § 9 odst. 2 občanského soudního řádu rozčleňuje tak, aby podstatná část běžných závazkových věcí přešla do pravomoci okresních soudů jako soudů prvního stupně analogicky, jako je všeobecně tato agenda závazkových a jiných občanskoprávních věcí tam už dávno tradičně vyřizována, a aby v této etapě řízení zůstala na krajských soudech jako soudech prvního stupně pouze skutečně exkluzivní agenda, která má zvláštnosti vyplývající z obchodněprávních vztahů a z úprav, které obchodní zákoník a některé další zákony předpokládají.
Je to první krok reformy, který má posléze vyústit v obrat celého tohoto gardu tak, aby se všechny věci vyřizovaly na okresních soudech jako soudech prvního stupně s vyznačením specializovaných soudů, to je soudů, které budou sídlit v sídlech krajů, zatímco krajské soudy by se staly jednoznačně soudy odvolacími a Nejvyšší soud potom soudem mimořádného opravného prostředku.
Můžete mi položit otázku - do jisté míry to paní dr. Dundáčková naznačila - proč se tento krok nedělá současně již dnes. Především jde o to, že já nutně musím - a v tomto směru jsem přesvědčen, že mi zejména právníci dají zapravdu - vyřešit problémy těch stávajících krizových stavů a nedodělků, které jsou již jednou podáním návrhu zahájeny na příslušných soudních stupních, a v této situaci dost dobře nemohu, poté co návrh byl podán a řízení zahájeno, měnit příslušnost soudů a manipulovat s těmito procesními spisy jako se zbožím, které budu přemisťovat.
Za této situace tedy, stručně řečeno, předpokládám, že současná úprava, která podstatně odbřemení krajské soudy jako soudy prvního stupně, vytvoří předpoklady pro zvládnutí nejen běžného nápadu, což se v podstatě těmto krajským soudům již dnes daří, ale že také bude zlikvidováno ono velké množství nedodělků, které na těchto soudech jsou ve větším či menším stupni rozpracovanosti a ohledně kterých již na krajských soudech řízení bylo zahájeno.
Předpoklad, který vyvstává z této navržené novely, je doprovázen mnou předkládaným návrhem zákona, kterým se zruší krajské obchodní soudy v Praze, Brně a Ostravě a agendy na nich deponované se stanou součástí agend krajských soudů v Praze, Brně a Ostravě. Já předpokládám, že v tomto směru - bude-li novela přijata - dojde ke konsensu, pokud jde o převod některých soudců krajských soudů na okresní soudy k posílení zejména v těch úsecích, kde nový nápad věcí podle zákona, tak jak je navržen, bude znamenat větší zatížení těchto soudů. Jedná se zase o okresní soudy, resp. obvodní soudy v Praze, Brně a Ostravě, kde se do značné míry hospodářský život výrazněji koncentroval a kde do značné míry existuje poměrně vysoký nápad stávajících občanskoprávních věcí. V tomto směru myslím že nehrozí žádné z velkých nebezpečí, která byla obecně prezentována a která po podrobných analýzách se ukázala býti zanedbatelná nebo snesitelná s ohledem na kapacitní možnosti příslušného soudnictví na okresním stupni.
Přiznávám, že v konečné fázi předpokládám posléze - někdy kolem roku 2004 nebo 2005 - že situace se usadí do té míry, že bude možné přistoupit k definitivní záležitosti, která by měla být skutečně spojena s celkovou rekodifikací příslušného předpisu, tak aby soudní soustava se stala soustavou tříčlánkovou, tedy založenou na systému, který paní poslankyně naznačovala a který také chceme učinit součástí ústavní definice našeho soudního systému, to je okresní soudy, krajské soudy a Nejvyšší soud.
Pochopitelně, toto rozfázování věci bezprostředně souvisí s nikoliv zanedbatelnou a svým způsobem pikantní záležitostí, to je materiálním zajištěním české justice. Já jsem musel kvitovat a kvituji nadále, že vláda ČR i v návrhu programu rozpočtu na rok 2000 respektuje zvýšené potřeby a možnosti nutnosti řešení materiálního vybavení našich soudů, protože jednorázový převod všech agend, tak jak je do jisté míry ve finálním produktu uvažován v dnešní době, by především narazil při stávajících vážných nedostatcích ve vybavenosti našich soudů na nereálnost těchto kroků z důvodu nedostatku jednacích síní, z důvodu nedostatku počítačového vybavení.
To je důvod, pro který se realizuje tato změna ve dvou fázích, z nichž první fází je to, o čem jsem přesvědčen, že je smysluplné, že odpovídá logice zákonné koncepce příslušnosti zákonných soudců a zákonných soudů a odpovídá aktuálním možnostem české justice, tak jak jsem měl možnost ji poznat, a tak jsem posléze provedl numerické analýzy stavu a výhledů, včetně personálních výhledů, včetně možnosti doplňování soudců, které jsem nakonec ústavně právnímu výboru předložil a tlumočil při jednotlivých jednáních, naposledy při zasedání ústavně právního výboru.
Z toho důvodu se nedomnívám, že jsou důvodné obavy paní poslankyně Dundáčkové, a proto nedoporučuji, aby bylo rozhodováno ohledně tohoto vládního návrhu tak, jak bylo navrženo, tedy aby věc byla vrácena ústavně právnímu výboru k dalšímu projednání, protože skutečně ústavně právní výbor ze strany jedné a já jako navrhovatel ze strany druhé jsme tomuto problému věnovali mnoho pečlivé pozornosti, o tomto problému se mnoho diskutovalo a stále ještě diskutuje.
Jsem si vědom, že pochopitelně a do jisté míry legitimně určitá část i soudcovské veřejnosti není těmto změnám příznivě nakloněna, protože to znamená zásadní změnu v jejich chování jako soudců, celá ta norma znamená zásadní změny v přístupu k jednotlivým procesům. Je to norma, která poprvé v dějinách našeho občanského soudního procesu stanoví lhůty, ve kterých se mají řízení konat, stanoví lhůty, ve kterých má být ve věci rozhodováno. Není to tedy norma zcela konsensuální se soudcovskou veřejností.
Jsem přesvědčen, že tento parlament je povinen projednávat zákon ne s přihlédnutím na chtění či nechtění určité části odborné skupiny obyvatel. Zákon o občanském soudním řádu je především zákon, který upravuje chování a postupy účastníků, občanů, v řízení před soudem, a je to zákon, který koresponduje s možnostmi české justice. Jsem přesvědčen o tom, že tato koncepce současnému stavu české justice odpovídá.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Motejlovi a uděluji slovo zpravodaji poslanci Výbornému.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní předsedající, připomínám, že po mém stručném závěrečném slovu budeme hlasovat, neboť v obecné rozpravě zazněl návrh, který musí být hlasování podroben.
***