(9.20 hodin)
(pokračuje Pilip)
Otázka těch tzv. skrytých dluhů, mám-li použít tuto terminologii, je sice řešena zvláštní přílohou, ale zabývá se spíš současným stavem než nějakým detailnějším výhledem do budoucna.
Já tento úvod říkám proto, že chci sdělit za sebe, nikoli za klub, že návrh na vrácení tohoto zákona v tomto čtení nepodpořím. Ale chtěl bych v této souvislosti - a také pro své rozhodování do třetího čtení - požádat pana ministra financí o dvě věci.
Za prvé: Aby - pokud nakonec tento návrh bude schválen - v zájmu korektnosti zahrnoval tuto ztrátu alespoň ve svých vystoupeních do deficitu státního rozpočtu, protože bude-li porovnávat výsledek s pracemi posledních vlád, tak minimálně v roce předminulém zahrnut byl, a šlo by tedy o srovnatelnou základnu.
Druhé věc, ta je však podstatnější: Chtěl bych požádat o to, aby v této sněmovně byla - nevím, jestli by byla časová možnost do třetího čtení tohoto zákona, případně pokud ne, tak v rámci diskuse o státním rozpočtu nebo jako nějaký zvláštní bod - zařazena velmi zásadní diskuse o struktuře veřejných rozpočtů, která dá schválenému výhledu státního rozpočtu jeho místo, ale která také bude zahrnovat detailnější výhled na příští rok, pokud jde o další části veřejných rozpočtů. Znovu jsem si včera ověřoval, že to, co je uvedeno v návrhu státního rozpočtu, je skutečně velmi hrubý výhled, a podle mě některými dalšími událostmi v ekonomice už překonaný výhled na příští rok. Je třeba, abychom byli skutečně detailněji informováni o plánech vlády, pokud jde o příjmy z Fondu národního majetku, úhrady toho, co má platit, o předpokládanou ztrátu Konsolidační banky na příští rok, pokud jde o to, jaké další případné rozpočtové fondy chce vláda čerpat nebo zda předpokládá, že se objeví nějaké případné jiné dopady na veřejné rozpočty.
Já bych zásadně nechal na panu ministru financí, jakou metodu si vybere, ale prosil bych ho - pro své další rozhodování - aby ve svém vystoupení dal najevo, jestli na takovouto diskusi je připraven a v jakém časovém horizontu by se ve sněmovně mohla konat.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Hovořil pan kolega Ivan Pilip. Hlásí se ještě někdo dále do všeobecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Všeobecnou rozpravu uzavírám. Nezazněl ani návrh na vrácení, ani návrh na zamítnutí, takže můžeme otevřít neprodleně rozpravu podrobnou. Do podrobné rozpravy se jako první hlásí pan kolega Kocourek. Prosím.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych v návaznosti na přednesenou oponentní zprávu dal návrh na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji kolegu Kocourkovi. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám. Nyní prosím ministra financí ČR a místopředsedu vlády pana Pavla Mertlíka, aby se ujal slova, pokud chce reagovat na průběh rozpravy. Je tomu tak. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, chci reagovat na celou řadu věcí, které byly vzneseny v rozpravě. Myslím si, že to byly věci závažné a že zasluhují odpovědnou reakci.
Za prvé bych chtěl nepřímo reagovat na jedno z vystoupení pana kolegy Kocourka, který říkal, že jsem ve svém úvodním slově již prezentoval stanovisko rozpočtového výboru. Tak to není. Já jsem samozřejmě prezentoval stanovisko vlády a jsem rád, že většinové, byť těsně většinové stanovisko rozpočtového výboru, které pak prezentoval on, je s tímto stanoviskem vlády shodné.
Podle mého soudu je klíčovou záležitostí, která zde byla diskutována, skutečně transparentnost Konsolidační banky. Já osobně jsem v minulosti různým způsobem - když jsem byl akademickým ekonomem pracujícím v národohospodářské komisi sociální demokracie - kritizoval nedostatek transparentnosti této instituce opakovaně při různých příležitostech, v tisku apod. Myslím si, že to je skutečně závažná věc, a chtěl bych říci, že jsem svůj poměr k tomuto problému nezměnil tím, že jsem se stal místopředsedou vlády a později ministrem financí. Vláda nechce žádným způsobem používat praktiky, které se děly někdy v minulosti, kdy se potichu cestou Konsolidační banky řešily určité problémy, za které budeme muset nakonec všichni zaplatit.
Problém není v tom, zda je řešit, nebo neřešit, to řešení často bude muset být podobné, jako bylo v minulosti, ale nemělo by to být takříkajíc za zavřenými dveřmi. Z tohoto pohledu existují určitá rizika, která jsou spojena s onou transformací Konsolidační banky. To riziko spočívá v tom, že jedna z variant - pravděpodobně ta, která zvítězí - bude přeměna Konsolidační banky v nebankovní subjekt. Automatickým výsledkem tohoto kroku bude to, že Konsolidační banka již nebude posuzována bankovním dohledem centrální banky. A bankovní dohled centrální banky, jak známo, je instituce, která velmi přísně posuzuje hospodaření všech bank včetně hospodaření Konsolidační banky, a tento typ dohledu bude v jistém smyslu oslaben. Čili je úkolem vlády učinit takové kroky, aby fakt případné budoucí absence role bankovního dohledu byl více než vykompenzován jinými opatřeními, která povedou ke zprůhlednění činnosti té budoucí - jak to nazýváme pracovně - konsolidační instituce. To je věc, která je naprosto jasná.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane ministře, opět vás musím přerušit. Kolegyně a kolegové, bylo by dobré, abychom mohli pokračovat v našem jednání tak, abychom se vzájemně slyšeli.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vláda v ní má jasno v tom smyslu, co chce přesně dosáhnout, ale ne ještě ve všech technických detailech. O tom budeme moci diskutovat v budoucnu při různých příležitostech.
Dále bych chtěl reagovat na jedno z vyjádření pana poslance Pilipa, který říkal, že sněmovna má fakticky velmi malou rozhodovací volnost v tomto případě. Souhlasím s tím. Je to tak. Ale pan poslanec Pilip ví ze své vlastní mnohaleté praxe ve vládě - a mimo jiné v pozici ministra financí - že i vláda a ministr financí jsou velmi často v pozici, kdy jejich rozhodovací volnost je blízká nule. Žijeme prostě v určité ekonomice, jsou zde určité trendy založené v minulosti a my musíme tyto trendy řešit, často nikoli způsobem, který je z nějakého obecného hlediska optimální, ale je jediný možný, a tím je bohužel i dluhové financování Konsolidační banky.
Konečně k oněm pěti otázkám či požadavkům, které vznesl pan poslanec Pilip. Myslím, že není účelné, abych teď podrobně po jednom odpovídal na každý z nich. Nicméně se domnívám - a myslím, že to musí uznat i pan kolega Pilip - že způsob, jakým jsou pojednány transformační instituce a jiné složky veřejných financí v návrhu státního rozpočtu na příští rok, na rok 2000, jde dál, než tomu bylo kdykoli v minulosti. Čili ty informace tam jsou, je jich tam mnohem víc a chápu potřebu mít i informace další. Musím zároveň říci, že některé z těchto informací nejsou dost dobře dostupné ani vládě, ani Konsolidační bance samotné.
Požadavky na agregaci a statistické sledování různých ukazatelů, které vycházejí třeba od členů rozpočtového výboru, jdou za technické možnosti, které má Ministerstvo financí a jiné orgány v tomto okamžiku. Stejnou věc jsem tady říkal nedávno při rozpravě o zprávě vlády o plnění státního rozpočtu na rok 1999 za první čtvrtletí a odmítl jsem z tohoto titulu určité požadavky na další kvantifikace, které v Poslanecké sněmovně zazněly, prostě proto, že aparát při statistické bázi, kterou má k dispozici, není schopen tyto věci agregovat a reportovat pak o nich.
***