(14.12 hodin)
(pokračuje Bláha)
Co se týká družstev a řekněme situace do roku 1992 i po roce 1992 a pokud jde o poměry státních příspěvků, tak tam stát, kde odpustil ve výši zhruba 40 % pořizovací hodnoty bytu, tato novela také nic nemění. Takže i tam jsou finanční dopady pozitivní.
Samozřejmě lze hovořit o problému právnické osoby. Nicméně problém právnické osoby, a tak o něm vždy bylo diskutováno jak na podvýboru, tak v jednáních Ministerstva místního rozvoje i dalších na úrovni vlády, tak i ve výboru, ale i v části odborné veřejnosti, je o tom, že právnická osoba, tak jak je navrhována, je nesporně krok, který je potřeba udělat. Je to krokem pozitivním a je to důsledkem toho, že následně by měly vzniknout v naprosto novém zákoně standardní kondominia tam, kde je převod do vlastnictví konkrétní osoby převeden.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším. Kolegyně a kolegové, dostáváme se opětovně do situace, že nejsme jako sněmovna schopni plnit své zákonné povinnosti. Z jednání schůzí sněmovny je podle zákona nutno vést stenografický záznam. Hluk v tomto jednacím sále znemožňuje stenografkám vykonávat jejich práci. Když už nejsme ohleduplní sami k sobě, tak alespoň umožněme aparátu, aby plnil to, co má ze zákona uloženo. A mrzí mě, že i když v tuto chvíli hovořím o takto závažné věci, tak hluk ve sněmovně nepřestává a jsou zde kolegyně a kolegové, kteří nevnímají v této sněmovně snad už vůbec nic. Myslím si, že je to ostuda pro tuto sněmovnu.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Jan Bláha: Děkuji vám, pane přesedající. Takže bych si dovolil navázat. U domů, když se hovoří ohledně právnické osoby, které se třeba právě týkají bytových družstev, víme, že právnická osoba je, existuje, to družstvo a většina vlastníků, nebo dříve nájemců družstevních bytů, si své členství řekněme zatím zachovává.
Proto vlastně ta novela navrhuje přechodný stav vzhledem k vývoji celého tisku 72 a před tímto tiskem ještě tisku 42, tzv. transformačního zákona, kde by se jistě dala najít, ovšem v době, kdy se schválil, řada kroků negativních. Tato úprava, proč vzniká režim právnické osoby, řeší to, co už mnohokrát bylo řečeno, že vznikne až poté, co vlastníci bytu, konkrétní fyzické osoby, dosáhnou právě kvalifikované většiny, právě pro to zásadní rozhodnutí.
Proč to říkáme? Pokud se tu hovoří o tom, že to je nesprávné, pokud se tu někdo obhajuje pseudoinformacemi o Listině, o jiných paragrafech občanského zákoníku atd., a že v Evropě nic takového není a není obvyklé, bylo by dobré, kdyby si přečetli řadu zákonů o kondominiu, například francouzském, které je velice přísnější než tento návrh, ale i řady států Evropské unie, kde tyto úpravy samozřejmě mají a kde samozřejmě úprava zástavního práva je řešena. Protože musí existovat možnost správy údržby bytového domu, kde je více než jeden vlastník. Je to samozřejmě jiná režie, když budu mít svůj rodinný domek, a samozřejmě jiná, budu-li mít svůj byt v činžáku o dvaceti třiceti bytových jednotkách, a budou-li ho mít všichni ve vlastnictví. A pokud všichni tvrdíme, že tam chceme vstupovat, je dobré, aby i občan věděl, o čem se v budoucnu bude rozhodovat a co lze předpokládat srovnáním těchto práv řekněme v roce 2003, 2004, pokud je ta doba ideální, ke které se tady všichni vesměs kloní.
Samozřejmě je pravdou, když tu zazní, že se zpracovává nová kodifikace občanského práva a že by bylo dobré, aby se projednávaly i úplně úzce speciální zákony, třeba o kondominiu, nebo o bytovém družstvu, nebo třeba i nájemní vztahy. Problém celého slavného kodexu však je, že se o něm hovoří řádově pět let. Pravdou je také, že se obecně předpokládá, že zákony výše jmenované, o kterých jsem hovořil, mohou podstatně dříve spatřit světlo světa a že by nebyl problém ani ve slavném kodexu některé věci v tomto smyslu zakomponovat. Odkazuji například jenom na jeden z příkladů německého práva, kde takto věci, například zmiňované nájemní vztahy, jsou součástí třetího dílu tohoto zákona. A může to fungovat.
Co se týká celé diskuse, která tu zatím byla o tom, jak je novela špatně postavena a jak je potřeba ji pravděpodobně udělat znova nebo zamítnout, i diskuse o tom, že bohužel řada konkrétních návrhů, které mohly zaznít, a například zmiňovaný § 5 na oficiálních jednáních podvýboru a výboru, tak všichni členové výboru jistě ví, že takovýto text od někoho z poslanců - každý má právo přístupu na výbor, když se věc projednává - nezazněl. Jenom upozorňuji na to, že mohlo to být věcí řešení, a možná, že některé problémy mohly být výrazně nižší.
V principu však je potřeba říci jednu věc. Měli bychom si uvědomit, co chceme dosáhnout. Pokud budeme argumentovat tím, že převod pozemků je špatně, potom by bylo dobré, kdyby někdo vysvětlil, kolik státních pozemků pod rodinnými domky po roce 1991 se převádí bezplatně v rámci užívání a jaký je skutečný stav. Není to o tom, že si to účelově chce řešit úzká skupina, je to spíš o tom, že se mají řešit další ještě nedořešené věci, naopak spíš otázka menšiny. A to, že víme o příkladech jisté nespecifikované, nepodepsané a nejmenované zprávy, řada poslanců včetně zpravodajky ji mají k dispozici, já ji také znám, bohužel její citace tady velice intenzivně zaznívala, je o tom, a to už je jiný režim, jestli takovéto informace, ješitnosti či uraženého konkrétního úředníka konkrétního resortu mají být argumentem na půdě sněmovny a jestli ten pořádek by neměl být srovnán jinak.
Říkám to proto, že pak je otázkou, zdali takové argumenty máme v tuto chvíli a v této sněmovně uplatňovat. Považuji to za poněkud neseriózní a myslím si, že návrh, tak jak byl před usnesením výboru, je řešení. Je to řešení kompromisní, je to řešení, které podléhalo mnoha diskusím na sněmovně i mimo sněmovnu tak, aby některé vztahy, které jsou tam zajisté pozitivní, v prvním čtení to tady zaznělo, řešeny jako takové mohly být.
Proto doporučuji, aby páni kolegové velice zvážili, zdali chtějí takovýto tisk vracet nebo zamítnout, ale abychom se bavili o tom, že takovýto tisk může spatřit světlo světa, a také jsme se bavili o tom, že jsou možnosti cílené, cíl výhledově jako takový, konkrétní návrhy, o kterých tu bylo hovořeno, zmiňoval jsem se i já, dávat jako vládní návrhy, možná třeba i poslanecké tak, abychom dostáli jedné věci, která pro mě alespoň je podstatná. Zpackaný zákon 72 v době svého vzniku sebelepší návrh nevyřeší tak, aby byl ideální, ale může existovat řešení.
A toto je řešení přechodové, které může být schváleno, a druhé řešení, které další úpravou nových zákonů může zákon 72 asi jako takový koneckonců, jak se říká, zrušit, jeho účinnost, tím, že budu tam mít obvyklé zákony, jak o bytových družstvech, tak o neziskových společenstvích, o kondominiu, třeba i o ceně nájmu a dalších, tak aby takovýto zákon, který pravda sdružoval dříve mnoho věcí dohromady, platit nemusel.
Ale pokud dneska nevyřešíme alespoň tento mezikrok, tak podle mě žádný jiný návrh ani za rok, ani za dva nebude existovat, protože vždycky se dostaneme do té slepé uličky, že se budeme bavit o tom, jestli v daném okamžiku je něco ze zákona potřeba udělat, nebo může být uděláno. Upozorňuji na to a znova to připomínám: pokud budeme chtít jednat o obvyklosti práv Evropské unie, pojďme se bavit o tom, že bychom si mohli sehnat dostatek podkladů a jednat v budoucnu o nových zákonech i podle nich a neříkat, že neexistují. Nemusíme vymýšlet, protože existují. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Janu Bláhovi. Nyní vystoupí v rozpravě pan kolega Miroslav Beneš. Prosím, pane kolego.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji, pane předsedající. Páni ministři, dámy a pánové, nevím, do jaké míry se mi podaří jaksi zklidnit atmosféru v této jednací síni, a když tak dopředu děkuji panu předsedajícímu, že mi v tom pomůže.
Na začátek svého vystoupení bych chtěl upozornit na to, že v roce 1992 jsem požádal o převod družstevního bytu do vlastnictví, čili se mě tato problematika osobně týká. Myslím si, že nás tady takových bude výrazně více. Nicméně činím toto za povinnost, ani ne tak proto, abych upozornil, že jsem v případném konfliktu zájmů, neboť si nemyslím, že jsem, jako spíše proto, abych upozornil nás všechny, kteří máme nějakou zkušenost s převodem bytu do osobního vlastnictví, jak ten proces je, nechci říkat bojkotován, ale často spíše zpomalován, a jak neprobíhá tak, jak kdysi si zákonodárci představovali. To za prvé.
***