(9.50 hodin)
(pokračuje Záruba)
V případě realizace jím navrhovaného zákona budou se tyto oblasti vylidňovat a z krásného východního pohraničí se stane pustina, kterou se v daleké budoucnosti budeme snažit při vynaložení velkých finančních prostředků opět zalidnit. Navrhovatelé se snaží posílit vliv kraje Brno, což jim nemůžeme mít za zlé, protože tam žijí. Brno je moravskou metropolí a vždy jí bude, ale Praha je větší, takže poměr krajů Čech a Moravy je v minimální alternativě 6 : 2. Nenastanou určité problémy? Jak to bude s obsazováním míst v Senátu, který by měl být složen ze zástupců jednotlivých krajů? Není to trochu krátkozraké? Věřím, že navrhovatelé tohoto zákona vycházeli z těch nejlepších a nejušlechtilejších úmyslů, avšak ze zkušeností víme, že i ty nejušlechtilejší úmysly často končí velkým průšvihem. Já osobně uvěřím ušlechtilosti a opravdovosti myšlenek předkladatelů, když prohlásí, že Brno má již Ústavní soud a budoucí sídlo veřejného ochránce práv, takže sídlo budoucího Jihomoravského kraje bude např. v Uherském Hradišti nebo v Uherském Brodě.
Vážené dámy a pánové, víme, že současný ústavní zákon není ani o politice, ani o ekonomice, ale především o tom, že se našel ten správný počet poslanců právě pro alternativu 14 krajů. Víme také, jak těžce tento zákon vznikal. Chápu každého, kdo navrhuje a odůvodňuje jinou alternativu. Dalo by se s tím souhlasit, kdybychom byli na počátku vzniku tohoto zákona. Již předem však víme, že bychom se jen velice těžce shodli na jiné alternativě. Položme si proto otázku: chceme decentralizaci státní správy? Pokud si odpovíme kladně, začněme již konečně pracovat na potřebných zákonech, neuvádějme naše občany do nejistoty a snažme se vytvořit důstojný rámec všeho budoucího.
Z toho důvodu podávám návrh na zamítnutí tisku 174 ve druhém čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zárubovi. Slovo má pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, já myslím, že sněmovní tisk 174, který zde máme nyní před sebou, svým způsobem poukazuje na to, jak v určitém spěchu a chvatu byl přijat ústavní zákon o zřízení vyšších územně samosprávných celků, který je poměrně jednoduchý. Nemýlím-li se, vejde se do čtyř paragrafů a vlastně říká, že od 1. ledna příštího roku zde máme 14 vyšších územně samosprávných celků.
Návrh poslanců Koudelky, Václavka a dalších se pokouší navrhnout jiný mechanismus, jiný model v tomto případě nikoliv státní správy, ale samosprávy, byť víme, že Poslanecká sněmovna přijala zcela jednoznačné doporučení, aby v rámci reformy veřejné správy došlo ke spojení státní správy a samosprávy, tedy v podstatě hovoří i o budoucí státní správě.
V přestávce mezi prvním a druhým čtením proběhla velmi široká diskuse. Každý z nás předpokládám byl zpytován, jak hlasoval v prvním čtení, proč hlasoval tak, jak hlasoval, byli jsme navštěvováni tu intenzivněji, tu méně intenzivně reprezentanty Zlínské výzvy, hovořili jsme se zástupci Jihlavy, ale dostávali jsme také dopisy od občanů, kteří nám občas psali "proč my máme jezdit do Pardubic, když to do Brna máme blíže" - uvádím tento příklad, abych se vyhnul Zlínu a Jihlavě -, dostávali jsme dopisy, ze kterých zcela jednoznačně plyne jedno: občané nevědí, do jaké míry budou využívat vyšší územně samosprávné celky. Já si myslím, že to je asi společná chyba nás všech.
Občané nebudou potřebovat příliš často jezdit do sídla svého regionu, svého vyššího územně samosprávného celku. Myslím si, že by bylo korektní, abychom je o tom informovali. Myslím si, že trend je trochu jiný - aby ty služby, ty funkce státu, které občan využívá s vysokou četností, byly přesunuty co nejblíže k němu, a to nemůže být nikdy žádný vyšší územně samosprávný celek, ať je to budějovický, zlínský, jihlavský nebo brněnský, ale vždy je to obec. Tady si myslím, že jsme vedli poměrně rozsáhlé diskuse o síti obcí, které budou pověřeny výkonem státní správy, a myslím si, že tato diskuse by měla pokračovat, protože tam je to místo, které bude navštěvovat občan. To místo, které bude navštěvovat z hlediska vyššího územně samosprávného celku, se vlastního občana tolik netýká. Vezmeme-li si termín "běžný občan", který se často takto používá, tak já mám pocit, že běžný občan z hlediska statistického navštíví sídelní místo výrazně vícekrát kvůli nákupům než proto, aby tam jel hledat nějakou státní službu.
Zazněly zde během prvního čtení a zaznívají i nyní v obecné rozpravě ke druhému čtení argumenty pro a argumenty proti změně počtu sídel. Jedním z argumentů, proč změnit, je větší přiblížení velikosti statistických jednotek, resp. velikosti regionů v jednotlivých zemích Evropské unie. Je to i argument technický, který je správné slyšet a vnímat, protože při rozpravě ke zcela jiným věcem na půdě našeho výboru už zaznělo - na tom se asi všichni v této sněmovně shodneme - že by některé věci měly být mimo samosprávu regionální nebo obecní. Asi mi každý dá za pravdu, že by měla být Policie České republiky, že by to měl být systém finančních úřadů, systém soudnický, který koneckonců z ústavy jde mimo jakoukoliv samosprávu. Víme, že v tuto chvíli máme osm krajských institucí či krajských ředitelství. Na půdě výboru už zazněl argument, že když bude 14 VÚSC, tak proč by měli naši občané ke krajskému soudu jezdit do Ostravy, kdyby mohli jezdit do Olomouce. Omlouvám se poslanci Kvapilovi, že uvádím tento příklad.
Myslím si, že je třeba upozornit na to, že zavedením krajských institucí ve státní správě v širší hustotě dojde k určitému zvýšení nákladů. Myslím si, že této diskusi, jakkoliv ne v rámci "balíčku", který tu máme, se v budoucnosti nevyhneme. Chtěl bych upozornit ty, kteří třeba budou hlasovat proti změně počtu vyšších územně samosprávných celků, aby své "proti" měli také na paměti, až budeme projednávat návrh na zřízení dalších a dalších krajských institucí státní správy, a aby se nenechali unést tím, že když dnes hlasovali proti snížení počtu vyšších územně samosprávných celků, tak aby pak nehlasovali pro zvýšení počtu státních institucí, a tím - ať chceme nebo nechceme - zdražení nákladů na tyto státní instituce.
Argumenty proti byly, že bude zabrzděna reforma veřejné správy. Já s tímto argumentem nesouhlasím, protože si dovedu představit velmi drobné úpravy. Další argument je, že by musel být znovu zahájen proces vypracovávání strategií rozvoje regionů.
***