(15.20 hodin)
(pokračuje Benda)
Vycházíme z toho, že jsou to ty trestné činy, které buď byly spáchány veřejnými činiteli, nebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských. Tam se domníváme, že pokud státní moc něco takového činila a představitelé státní moci i nepředstavitelé státní moci, kteří jí v tom pomáhali a z těchto pohnutek šikanovali své spoluobčany, že je zapotřebí stanovit, že takové trestné činy jsou nepromlčitelné, neboť jejich společenská nebezpečnost nemizí.
Třetí změna, kterou ústavně právní výbor navrhl, je změna účinnosti. Tam se jedná opravdu jen o to, aby bylo zcela jasné a zřetelné, že návrh zákona musí vejít v účinnost před 29. prosincem 1999, aby nedošlo k nějakému zaškobrtnutí ve Sbírce nebo někde jinde. Bude samozřejmě záležet na dobré vůli senátorů a Senátu a prezidenta republiky a já doufám, že senátoři a Senát jako celek i prezident republiky tuto dobrou vůli vyvinou, aby návrh zákona mohl být včas schválen a mohl být včas zveřejněn, aby nebyl zdržen tím, že budou zbytečně využity veškeré ústavní lhůty, které těmto institucím ústava dává.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci a nyní otevírám obecnou rozpravu a ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Pan poslanec Vojtěch Filip má slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Paní předsedající, vážená vládo, paní a pánové, nebudu opakovat své stanovisko, které jsem přednesl při projednávání tohoto návrhu v prvním čtení. Jen chci připomenout jednu věc - že jde poměrně o naivní propagandistický trik, který jde jedině tím směrem, že chce oživit ve veřejnosti určité politické vášně, neslučitelné s naší ústavou a právním řádem, protože je zcela jednoznačné, že míří proti těm, kteří mají jiný politický názor.
Pokud jde o samotný návrh zákona, je poměrně jednoduchý, porušuje principy mezinárodně uznávané v trestním právu, ať už jde o vyjmenování trestných činů, které jsou nepromlčitelné, ať už jde o zásadu univerzality nebo o charakter těch trestných činů, které jsou do zákona zahrnuty.
Pokud jde o jednotlivé věci, samozřejmě nemohu jinak, než upřesnit, že zásadní výhradu je tady potřeba vznést proti aplikaci ustanovení § 5 zákona č. 198/1993 Sb., který nám činí a bude činit potíže v evropském soudnictví, při našem přistoupení k Evropské unii už v rámci asociace a při uznání jurisdikce Evropského soudu pro lidská práva, kde je samozřejmě takové hodnocení neslučitelné s Evropskou úmluvou. A to zejména proto, že je-li podle zákona trestný čin již jednou promlčen, nemůže to znamenat opětovný vznik již zaniklé trestní odpovědnosti. Tím nijak nechci bagatelizovat samozřejmě tu činnost, která směřuje k vyšetření a k potrestání trestných činů, které se v minulosti jistě staly a potrestání si zaslouží.
Pokud jde o můj návrh v obecné rozpravě, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu v obecné rozpravě. Pokud mi nebude vyhověno, samozřejmě přednesu návrh v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi, slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené shromáždění, nebyl jsem v době, kdy se tento návrh zákona projednával, na schůzi sněmovny, byl jsem s delegací parlamentu v zahraničí. Čili využiji svého práva, abych se v obecné rozpravě vyjádřil k věcem, které možná byly řečeny v prvním čtení. Ale vzhledem k tomu, jak probíhalo jednání na ústavně právním výboru a jaké pozměňovací návrhy tam byly vzneseny, myslím si, že to není zbytečné.
Nebudu se vyslovovat k aktuální politické problematice, proč takovýto návrh je předkládán, a chci se opravdu omezit na základní argumenty povahy právní. A to proto, že v desetiletém vývoji po Listopadu si parlamenty - a mám na mysli jak parlament federální, tak potom i Českou národní radu a potom Poslaneckou sněmovnu po vzniku České republiky - zvykly s určitými elementárními právními kategoriemi a právními principy zacházet mnohdy značně svévolně, a to způsobem, který rozrušuje jejich obsah, který mají v právní kultuře v evropských zemích, k nimž jsme patřili a k nimž chceme opět patřit.
Myslím si, že si značná část poslanců neuvědomuje, že řada vyspělých zemí uznává nepromlčitelnost pouze v nepatrném rozsahu. Ve Spolkové republice Německo nepromlčitelnost se vztahuje pouze na vraždu a genocidium a je to země, která řeší po sjednocení obdobné problémy jako u nás. Už jsem nejednou upozorňoval, že se u nás projevuje nebezpečná tendence přeceňovat trestní právo ve vztahu k vyrovnávání s minulostí. V Německé spolkové republice proběhlo na toto téma mnoho velmi zajímavých právnických diskusí a bylo by dobře, kdyby někteří kolegové, kteří tak hájí některá česká specifika, se nad těmito diskusemi a argumenty v nich uplatněnými zamysleli.
V Rakousku nepromlčitelnost se opět vztahuje na trestné činy, za které je stanoven doživotní trest, na žádné jiné. Ve Švýcarsku je to genocidium, těžké válečné zločiny, teroristické útoky proti životu a tělu mnoha lidí. České trestní právo ve srovnání s těmito zeměmi zná výjimek v promlčení podstatně více, tj. dosavadní § 67 odst. a). Představa, že nepromlčitelností není třeba úzkostlivě šetřit, se často opírá o Mezinárodní konvenci o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti ze dne 26. 11. 1968. Chci říci, že tato konvence je v zahraniční literatuře označována jako dílo východního bloku, protože na ní participovaly především státy tehdejšího východního bloku a dále země africké, arabské a asijské. Četné evropské země se zdržely hlasování, např. Belgie, Dánsko, Řecko, Francie a další, Velká Británie a USA hlasovaly proti. Zatím byla ratifikována jen 38 státy.
Z této konvence vycházel náš zákonodárce při formulaci § 67 týkajícího se výjimek z promlčení. I podle této konvence se mají tyto výjimky omezit na nejzávažnější trestné činy.
Navrhovatelé zákona jsou přesvědčeni, že zločiny spáchané při aktivním prosazování komunistického režimu jsou zločiny proti lidskosti podle předpisu mezinárodního práva. Tak praví v důvodové zprávě na straně 3.
Statut mezinárodního vojenského soudního dvora z Norimberku vymezoval zločiny proti lidskosti takto: vražda, vyhlazování, zotročování, deportace nebo jiné ukrutnosti spáchané proti civilnímu obyvatelstvu před válkou i za války.
***