(12.20 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Upozorňuji - neprojedná, ne neschválí. I toto je ustanovení, které nemá žádný významný smysl.
Tyto skutečnosti podle mě jsou hlavním důvodem potřeby zamyšlení se nad ústavou a její revizí. Ostatní návrhy, které se z poslanecké iniciativy objevují, jsou s výjimkou toho jednoho, o kterém chci hovořit na závěr, nezpochybnitelné. Skupina poslanců navrhuje vypustit z prologativ prezidenta republiky právo nařizovat zastavení trestního stíhání. Chtěl bych vás upozornit, že toto právo žádná jiná hlava státu v Evropě nemá. Naše země je v tomto smyslu naprosto exotickou zemí.
Dále se navrhuje, aby tam, kde prezident republiky má pravomoci jmenovat některé představitele - mimochodem upozorňuji, že jde o představitele moci soudní nebo státní správy - aby v těchto případech tak činil podle návrhu. Upozorňuji, že ústava je koncipována tak, že prezident republiky je součástí moci výkonné, a že je tedy neodpovědný ze svých činů a že za jeho činy odpovídá vláda. Je tedy logické, že vláda musí buďto systémem kontrasignace nebo tam, kde kontrasignace není, což jsou ty případy, mít možnost dávat návrhy, aby mohla odpovědnost za výsledek těchto návrhů nést.
Za stejně logický považuji návrh, aby vláda, která nemá důvěru Poslanecké sněmovny, neměla plné kompetence vlády s důvěrou, aby tedy byla omezena ve své působnosti. Stejně za logické považuji to, že se v předloženém návrhu navrhuje vypustit - a uznávám, že to může být předmětem diskuse - tu slavnou větu, která se týká poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu, podle které pokud v případě žádosti o vydání k trestnímu stíhání příslušná komora Parlamentu rozhodne, že je nevydá k trestnímu stíhání, je jejich trestní stíhání vyloučeno na věky.
To, co je sporné a na co vláda ve svém stanovisku v předloženém návrhu upozornila, je procedura jmenování vlády. Jsem si vědom toho, že je potřeba - nikoli v rámci obecné rozpravy, kde nelze uplatnit pozměňovací návrhy - že je potřeba tento návrh podrobit vzájemné diskusi a dialogu, protože na jedné straně je třeba, aby ústava dávala zásadní ústavní směrnici, na druhé straně však považuji za relevantní názory, že zde musí být jistý prostor pro to, jakým způsobem má dojít k instalaci vlády po volbách nebo i v průběhu volebního období.
Já si myslím, že je nepochybně více důvodů svědčících pro to, abychom takovou diskusi - a kdo jiný ji má vést než Parlament - nad naší ústavou vedli, než pro to, abychom prohlásili ústavu za naprosto nezpochybnitelnou a vědomě v ní zanechávali i takové pasáže, které - jak se ukázalo - nepochybně nejsou funkční a neumožňují normální fungování demokratického státu.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil místopředseda vlády České republiky pan Pavel Rychetský. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Ne. Obecnou rozpravu uzavírám.
V tuto chvíli se ptám… Pardon, těmto gestikulacím já nerozumím. Když jsem se ptal, jestli se někdo hlásí do rozpravy, nikdo nereagoval zvednutím ruky. Konstatuji, že rozprava je uzavřena.
V tuto chvíli je tu možnost závěrečných slov jak navrhovatele, tak i zpravodaje. Nejprve bude hovořit zástupce navrhovatele, pan místopředseda Ivan Langer. Prosím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, na závěr v závěrečném slovu bych chtěl nejprve poděkovat zpravodaji. Toto poděkování není formální, ale je míněno skutečně upřímně. Vím, v jak složité situaci byl jako reprezentant politické strany, která se tváří zásadně odmítavě vůči předloženým návrhům, na druhé straně je jeho úkolem objektivně posoudit veškeré slabiny návrhu, který je zde předkládán. Myslím, že toto se panu kolegovi Výbornému podařilo. Za toto mu skutečně děkuji.
V závěrečném slově bych nechtěl reagovat na politické projevy, které zde zazněly. Mám pocit, že jejich velmi významným reprezentantem byla paní kolegyně Parkanová a částečně pan poslanec Cyril Svoboda. Vůbec bych už nechtěl reagovat na ony téměř hysterické výkřiky a urážky, kterými znehodnotil tuto rozpravu pan kolega Karel Kühnl. Myslím si, že stojí za to o této věci diskutovat věcně. Z mého subjektivního pohledu na věc takovéto věcné vystoupení zde zaznělo v podobě paní kolegyně Buzkové, paní kolegyně Kupčové a koneckonců i pana místopředsedy vlády Rychetského.
Myslím si, že shrnu-li rozpravu, základní výtka se týkala oné nekomplexnosti této normy. Je mi velmi problematické vysvětlovat těm, kteří tuto výtku vznášeli, že měli lépe poslouchat moji předkladatelskou zprávu, resp. mé vystoupení jako zástupce předkladatele, kdy jsem přesně na toto upozorňoval. Myslím si, pánové, že bylo zbytečné říkat něco, co jsem sám připouštěl - že tato norma se nezabývá problematikou - a nebylo to ani jejím motivem - problematiku mezinárodněprávních vztahů České republiky. V tomto smyslu onu nekomplexnost a výtku z nekomplexnosti odmítám. Toto nebylo ambicí předkladatelů.
Pokud se vrátím k onomu záměru a k onomu návrhu tak, jak je zde definován, upozorňuji, že principy jsou čtyři. Hovořil jsem o nich. Je to posílení vlády práva, posílení veřejné kontroly v rozhodovacích procesech, posílení významu voleb a předcházení krizím ústavního systému.
Z celé rozpravy se nejvíce vystupujících věnovalo problematice právě onoho respektu k volbám a k problému sestavování vlády po volbách. Myslím si, že je potřeba jasně definovat - a myslím si, že i tady diskuse jasně ukazovala, jak odlišné jsou názory na to, kdo je vítězem voleb, a jak by se mělo ubírat povolební uspořádání a jednání v zemi. Na jedné straně jsou to reprezentanti politických stran, kteří říkají: "Není až tak potřeba dávat důraz na to, jak voliči ve volbách rozhodli, komu dali svoji důvěru, ale hlavní je, že jsme tady a že se nějakým způsobem dohodneme." Na druhé straně jsou reprezentanti jiných politických stran, kteří říkají: "Primární pro povolební uspořádání v zemi je vůle občanů, která je projevena ve volbách, a je mandát, který dostanou politické strany v těchto svobodných a demokratických volbách." Toto je zásadní střet dvou koncepcí, ve kterých se promítá předložený návrh. Já si myslím, že je především důležité to, že takováto jasná pravidla jsou známa a případně budou známa dostatečně dlouho dopředu, aby bylo všem jasno, jakým způsobem bude potom ono povolební uspořádání a jednání po volbách probíhat.
Ona problematika sestavování vlády po volbách se bezprostředně dotýká i toho druhého okruhu témat, která byla diskutována, a to pravomoci prezidenta. Myslím si, že tento návrh zcela jednoznačně odpovídá na otázku, kolik kol mají volby - zda probíhají dvoukolově, to znamená jako řádné volby a po nich další kolo voleb, ve kterých ovšem o tom, kdo má důvěru a kdo nemá důvěru, rozhoduje jedna jediná osoba, a to je osoba prezidenta, nebo zda v této zemi máme princip jednokolových voleb do Poslanecké sněmovny, kdy v nich se rozhoduje o tom, kdo by měl mít právo pokusit se o sestavení vlády, a pokud je tak úspěšný, také ve vládě zasednout.
Ten návrh, který máte před sebou, se jednoznačně kloní k tomu druhému, co jsem říkal. To znamená, že odpírá a upírá krutě prezidentovi onu pravomoc být druhým kolem volby o své vlastní vůli.
Pokud jde o prezidentské pravomoci, opět zazněla ona falešná nota oklešťování a útoku na nezávislost centrální banky. Moc bych prosil, aby kolegové, kteří takovéto argumenty vznášejí, si velmi dobře prostudovali můj návrh. Ten zcela jednoznačně říká, že prezidentovi zůstává výlučná pravomoc rozhodnout o tom, koho jmenuje nebo nejmenuje do té či oné funkce.
***