(10.10 hodin)
(pokračuje Langer)
Jedná se především o rozpouštění Poslanecké sněmovny, o ustavení vlády v průběhu volebního období, o postavení vlády bez politického mandátu vzešlého z voleb, o přechod pravomocí prezidenta v době, kdy je ze závažných důvodů nemůže vykonávat, vyhlašování voleb bez kontrasignace, demisi a odvolávání vlády a jejích členů a důvěru Poslanecké sněmovny vyslovovanou vládě.
Články 17 a 35 tedy sledují zpřesnění mechanismu o rozpouštění Poslanecké sněmovny, neboť jinak by ke zkrácení volebního období bylo třeba ústavního zákona. Myslím si, že tento princip, který je v těchto článcích obsažen, je nesmírně elegantní, nesmírně demokratický, v souladu se stávající ústavní koncepcí, a myslím, že umožňuje velmi elegantně, velmi rychle řešit skutečnou krizi ústavního systému, která může nastat, bez závažného otřesu na stát a situaci v něm.
Myslím, že o demokratičnosti takového řešení lze jen těžko pochybovat. Přicházely by pochyby v úvahu, pouze kdyby se jednalo o prodloužení volebního období sněmovny, ale v tuto chvíli se hovoří o zkrácení.
Další princip, o kterém jsem hovořil, je existence vlády bez mandátu. A já jsem přesvědčen, že takováto existence takovéto vlády je pro ústavní systém nežádoucí stav. Navrhovatelé proto sledují jednak časové, ale i věcné, tedy kompetenční omezení postavení takové vlády, a analogicky, jako v případě povolebního ustanovování vlády, upravují postup při vzniku vlády v průběhu volebního období s důrazem na respekt k rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně, s důrazem, že zásadní změnu v takovémto rozpoložení sil mohou přinést jen a jen další volby.
Přechod pravomocí prezidenta v době, kdy je prezident ze závažných důvodů nemůže vykonávat, vyžaduje podle názoru navrhovatelů jednoznačné řešení vzhledem k roli prezidenta v ústavním systému a takovéto jednoznačné řešení je zde také předkládáno.
Současně také zařazením prezidentova práva vyhlašovat volby do pravomocí nevyžadujících kontrasignaci se nejenom v tomto smyslu posilují pravomoci prezidenta, ale především tím sledují navrhovatelé vyloučení možných obstrukcí ze strany vlády. Je to v čl. 63, a proto je takovéto řešení, tedy omezující postavení vlády a nežádoucí zásah a posílení pravomocí prezidenta v tomto smyslu, řešením podstatně demokratičtějším a jednoznačnějším, než je tomu dosud.
Ústavní úprava demise a odvolávání vlády a jejích členů musí podle názoru předkladatelů korespondovat s jednoznačnějším vyjádřením principu výsledků voleb, který je základním důvodem změn. Navrhovatelé proto zpřesňují mechanismus demise, ale i odvolávání vlády a jejích členů tak, aby nebyl devalvován subjektivistickým přístupem prezidenta, a současně s důrazem na odpovědnost premiéra za vládní tým jako celek. Efektivní vládnutí je naprosto logicky obecným zájmem a vláda jej realizuje naplňováním svého programového prohlášení, předkládáním zákonných předloh Poslanecké sněmovně. Takovému pojetí pak odpovídá, aby Poslanecká sněmovna vyjádřila své stanovisko k návrhům zákonů jednoznačně. Proto navrhovatelé mění také stávající dikci ústavy v tom smyslu, že důvěra vládě je vázána na přijetí, a nikoli na pouhé projednávání vládní předlohy, jak je tomu doposud. Myslím, že toto je také velmi zásadní změna, se kterou navrhovatelé přicházejí.
Tolik, vážené dámy, vážení pánové, přehled oněch ústavních změn, které jsem se pokusil ve stručnosti představit. Jsem si vědom, že úprava mnohých institutů je otázkou střetu různých konceptů. A z tohoto místa chci prohlásit, že diskuse o různých konceptech, o různých pojetích toho či onoho ústavního institutu je diskusí samozřejmě legitimní. Je ovšem ke škodě věci, jestliže takováto věcná diskuse je předem znehodnocena jednoduchými prohlášeními a odsudky, že úmysly navrhovatelů jsou takové či onaké, nejčastěji samozřejmě ty nejhorší a zavrženíhodné, že jsou vedené utilitaristickými stranickými zájmy. Náš ústavní systém je založen, a já jsem to již mnohokrát řekl, na svobodném vzniku a činnosti politických stran. A vytýkat návrhu, že je výsledkem zájmů stranických sekretariátů, je přinejmenším, a říkám přinejmenším, krajně neodpovědné. Autoři takových prohlášení totiž poškozují politické strany jako takové. Opravdu si mají občané myslet, že strany jsou jen spolky pletichářů sledujících své úzké zájmy? Jsem skutečně přesvědčen o opaku - že strany mají daleko vážnější úkol, a to zabezpečit demokratické, ale také racionální fungování státu. Politika zkrátka žádá řešení a politici jsou tu pro to, aby rozhodovali, ale aby na sebe vzali odpovědnost za svá rozhodnutí. A já zdůrazňuji - jasně definovanou, konkrétní, předem čitelnou a nezpochybnitelnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Proto před vámi leží návrh novely ústavy, který je politickým stanoviskem v tuto chvíli reprezentantů dvou politických stran, které po vzájemné diskusi volí takový koncept změn ústavy, který je podle nich větším předpokladem pro skutečně efektivní vládnutí.
Na závěr mi dovolte, abych znovu konstatoval, že zamýšlenými důsledky právě popsaných změn jsou především posílení výsledků voleb, a tedy přímého vlivu občanů na základní politická rozhodnutí a podobu exekutivních orgánů, průhlednější a vyváženější mechanismus obsazování vysokých ústavních funkcí, posílení principu odpovědnosti ústavních činitelů, a to tím spíše, že nelze vyloučit, že např. prezident jako klíčová osoba ústavního systému bude mít příště silné stranické zázemí a ono riziko zneužití moci a postavení takovéhoto prezidenta s takovouto politickou stranickou vazbou bude ještě větší. Cílem těchto změn je i odstranění neodůvodněných privilegií ústavních činitelů a jako takové, jsem přesvědčen, je možné označit tyto změny ve své podstatě za nadčasové, a možná proto je provází i určité nepochopení ze strany některých kolegů. Nikoli tedy omezení pravomocí prezidenta či omezování nezávislosti centrální banky, jak je předpokládám patrné z toho, co jsem řekl.
Změny v souladu s principy, které jsem podrobně popsal, pak podle navrhovatelů znamenají jednoznačně zlepšení kvality základní právní normy této země, a tím i kvality veřejného života a demokracie v ní. V tomto smyslu by měly být i předkládané návrhy vnímány jako výzva všem politickým stranám k diskusi k těmto změnám.
Jsem si vědom, že předkládaný návrh provází apriorní odmítání; stejným dechem však, podle mého názoru, předkládaný návrh volá po diskusi. A já bych rád věřil, že emotivní status nyní končí. Dámy a pánové, patrně sdílíme přesvědčení, že parlament je určen k výměně názorů a k nalezení řešení. Jsou situace, kdy se společný názor hledá jen těžko, a bývá tomu tak především proto, že chybí vůle k diskusi, ochota naslouchat a také např. i přesvědčivost argumentů nebo jasný názor na některý problém. Za předkladatele mohu říci na závěr, že jsme připraveni diskutovat o všech věcných námětech souvisejících s tímto návrhem, že jsme připraveni přijmout takové změny, které budou znamenat zkvalitnění tohoto návrhu, a myslím, že to by mělo být i cílem a zájmem nás všech.
Omlouvám se za poněkud delší vystoupení, děkuji za pochopení, trpělivost a za slyšení. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Langrovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, předkládaný sněmovní tisk 359, jak uvádí jeho důvodová zpráva, jak bylo všeobecně oznámeno a jak připomněl zástupce navrhovatelů, má být výsledkem roční práce společné poslanecké komise dvou politických stran. Na tom přirozeně není nic špatného. A má být podle slov předkladatelů a podle důvodové zprávy jistou revizí stávající ústavy a nápravou stavu, kdy - cituji z důvodové zprávy: "I odborníci z oboru ústavního práva poukazují na nejednoznačnost, mezery či dokonce rozpory v některých ustanoveních Ústavy České republiky."
***