(18.10 hodin)
(pokračuje Výborný)
Myslím, vážený pane předsedající, že budete umět s bravurou sobě vlastní zformulovat přesně v souladu s jednacím řádem, který máte před sebou na rozdíl ode mě, přesné znění tohoto návrhu. Navrhuji to proto, že jsem přesvědčen, že tohoto času využijí pan ministr Motejl i pan vicepremiér Rychetský k tomu, aby celou řadu otázek zde dnes nastolených - a nejen zde a nejen dnes - zodpověděli, vysvětlili a aby prosadili tento návrh, je-li prosaditelný, nejen ve svém poslaneckém klubu, ale i v poslaneckých klubech dalších. K tomu může a má tento čas sloužit.
Paní kolegyně a páni kolegové, prosím, abyste můj návrh podpořili, a děkuji vám za to, že tak učiníte.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil pan kolega Miloslav Výborný. Jestli tomu dobře rozumím, pane kolego, necháme doběhnout všechny přihlášky do rozpravy a potom budeme hlasovat o vašem návrhu.
Nyní bude hovořit ještě paní kolegyně Dundáčková jako písemně přihlášená, poté registruji přihlášení z místa pana kolegy Zdeňka Jičínského.
Poslankyně Eva Dundáčková: Pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, já jsem původně chtěla také tady přednášet široký rozklad toho, co všechno bylo a nebylo učiněno a učiněno být mělo, ale protože již mnohé z toho bylo řečeno a moji předřečníci se vesměs shodovali ve svém hodnocení předloženého zákona, nebudu se opakovat a jen krátce se přihlásím k tomu, že mně osobně by prvky angloamerického procesu, které jsou tímto trestním řádem do našeho právního řádu zaváděny, nebyly cizí. Jen si nejsem jista, jestli je můžeme zavádět do trestního řádu odděleně, jestli můžeme zůstat na těch principech a zásadách trestního řízení, které u nás jsou v tuto chvíli platné a které bohužel tímto trestním řádem měněny nejsou. Naopak v dříve předložené předloze zákona o státním zastupitelství bylo deklarováno, že chceme tyto základní principy trestního řízení ponechat a dále pracovat v intencích těchto zásad. Domnívám se, že to není možné. Nedovedu si představit, jak budeme na jedné straně stavět obžalované před hlavní líčení a budeme veškeré dokazování před hlavním líčením provádět a na druhé straně budeme dále svázáni principem legality, tzn. povinně budeme stavět před soud v podstatě všechny, kteří jsou z páchání trestné činnosti podezřelí.
To je pro mě věc naprosto zásadní a domnívám se, že možná předkladatelé tohoto návrhu jsou schopni na tyto otázky odpovědět, jsou schopni odpovědět na to, jakým způsobem si představují, že tento smíšený proces, který dnes některým státům EU není cizí - a je pravda, že tyto úvahy v rámci EU jsou - že na ně odpovědět umí. Pokud na ně odpovědět umí, chtěla bych tu odpověď znát do doby, než se rozhodnu pro to, že řeknu zásadní "ano" nebo zásadní "ne" velmi potřebné změně na poli trestního řízení.
Proto si dovolím připojit se k návrhu pana poslance Výborného, abychom měli šanci tyto věci si vyříkat a dále uvažovat o tom, jakým způsobem, kudy a proč chceme trestní proces vést. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní kolegyni Dundáčkové. Další písemnou přihlášku nemám, ale vidím přihlášku pana kolegy Jičínského. Žádám jej, aby přistoupil k řečništi a ujal se slova.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené shromáždění, problematika, o které tu hovoříme, je neobyčejně závažná nejen z právního hlediska, ale především z hlediska společensko-politického, protože kriminalita je jedním z nejvážnějších problémů této společnosti a každá změna trestního řízení a celého způsobu právních a dalších prostředků boje proti kriminalitě musí být řešena tak, aby intenzita tohoto boje nebyla zeslabena, ale naopak, aby nová opatření přinesla v tomto směru zlepšení.
V této souvislosti se v diskusi ukázala rozporná problematika této věci. Dlouho tady pracují při Ministerstvu spravedlnosti určité komise zabývající se přípravou rekodifikace civilního i trestního práva, ale výsledky zatím nejsou a nemohou být proto, že tyto komise nedostaly žádné politické zadání. Samozřejmě skupina teoretiků vždycky bude mít mezi sebou spory o tu či onu koncepci. Teoretici se mohou dohodnout třeba na určité koncepci, ale tu zase jiná skupina teoretiků popře, protože v této věci neexistuje jediný model, který by byl matematicky dokazatelný. Jsou to prostě určité přístupy k řešení problémů.
V této souvislosti považuji za nezbytné ocenit tuto vládu a ministra spravedlnosti Motejla, že se rozhodl udělat významný krok v soudní reformě. Mám také k tomuto návrhu řadu výhrad, ale nepovažoval bych za vhodné řešení, kdybychom teď jen řekli, že návrh zamítneme. To není - a už to řekl myslím kolega Výborný - žádná sociálně demokratická koncepce trestního řádu, protože žádná taková neexistuje. Jsou tu dva základní modely a jsou tu modely, které určitým způsobem spojují prvky adverzálního i inkvizičního řízení. Všude ve všech evropských zemích se hledá vhodný model trestního procesu, protože problematika narůstá a dosavadní systém se ukazuje jako těžkopádný a málo fungující. Když jsme byli na návštěvě ve Francii, dostali jsme tam velmi obsáhlé sborníky přípravy na reformu soudnictví, a problém zrychlení a zefektivnění výkonu soudnictví skutečně není problémem jenom České republiky.
Z tohoto hlediska vláda, má-li korigovat nebo případně udělat nový návrh trestního řízení, potom potřebuje vědět, v jakém směru se její intence setkají s většinovou podporou v Poslanecké sněmovně a v celém Parlamentu. To není něco, co se dá dělat na jedno volební období, tady musí být pro takovýto návrh většinová podpora, aby se přijatá koncepce dala prakticky realizovat. V tomto směru tedy nejde o to, abychom se teď - a zejména ne v rozpravě v prvním čtení - zabývali jednotlivými instituty, které jsou tu navrženy, ale jde o to, abychom posoudili problém, který tu je, v celku. Souhlasím s řadou poznámek, které tu byly a které se týkají pochybností, zda systém, který tu z hlediska právního asi můžeme považovat za promyšlený, byť v něm samozřejmě můžeme shledávat určité rozpory - na tom veřejném slyšení v Senátu se o těchto rozporech velmi podrobně hovořilo; ale musíme si klást také otázku, a také už to tu bylo zmíněno, že problém trestního řízení není jen právní úprava, ale jde o to, jaké jsou organizační, personální, ale i psychologické předpoklady pro realizaci. Soudnictví a tyto složky jsou relativně dosti konzervativní. Musíme si klást otázku, proč určité momenty zrychlení nebo zkráceného řízení, které umožňuje už úprava z roku 1993, nebyly v praxi využity a jak dosáhneme toho, že tak dalekosáhlá úprava bude fungovat, protože toto je spíše než reforma revoluce v této oblasti.
***