(15.00 hodin)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministrovi obchodu a průmyslu panu kolegovi Grégrovi a nyní prosím o vystoupení zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Martina Kocourka.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl svoji zpravodajskou zprávu k vládnímu návrhu zákona o investičních pobídkách a o změně některých zákonů, tisk 377.
Předně bych chtěl ve své zpravodajské zprávě k tisku 377 říci, že v důvodové zprávě postrádám dosavadní zhodnocení procesů investičních pobídek, které jsou doposud vymezeny usneseními vlády v tzv. manuálu k poskytování investičních pobídek. Mám tím na mysli zhodnocení vlivu vládních investičních pobídek v kontextu celkového přílivu zahraničního kapitálu, kterého - jak víme - připlynulo do České republiky jen za první pololetí 1999 za jedna a čtvrt miliardy amerických dolarů.
Hodnocení vývoje investičního procesu a vlivu investičních pobídek je tedy první věcí, kterou ve vládním návrhu zákona o investičních pobídkách postrádám.
Dále bych chtěl říci, že princip poskytování investičních pobídek nezpochybňuji a souhlasím i s tím, že zákonný rámec vymezující proces poskytování investičních pobídek je transparentnější a atraktivnější pro investory.
Co se týká návrhu zákona samotného. V prvé řadě mě při čtení návrhu zákona zaujal slovník návrhu zákona. Slova jako výrobní závod, výrobní linka, strojní zařízení, nová výroba, investiční prostředky, ve mně začaly asociovat další pojmy, jako např. základní prostředky, nadhodnota, továrník, dělníci nebo brigáda socialistické práce. Uvědomil jsem si, že slovník vládního návrhu zákona mně připomíná slovník politické ekonomie socialismu, a vzhledem k tomu, že jsem předpokládal, že slovník vládního návrhu zákona je kompatibilní s ostatními našimi zákony, trochu jsem se zděsil a začal horečně hledat, zejména v obchodním zákoníku, zákoně o dani z příjmu či zákoně o účetnictví, zda tyto pro mne zprofanované pojmy opravdu obsahují. Naštěstí jsem zjistil, že neobsahují, a proto dovolte, abych vám některé pojmy z vládního návrhu zákona přeložil do jazyka našich zákonů.
Výrobní závod by se měl dle obchodního zákoníku přejmenovat na podnik, jeho organizační složku nebo provozovnu. Výrobní linka by se měla dle daňových zákonů nazývat např. částí souborů movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením. To platí i pro strojní zařízení.
Opravdu půvabně na mne působí čtení návrhu přílohy k nařízení vlády seznam strojních zařízení vybraných oborů zpracovatelského průmyslu, kde jsou za strojní zařízení považovány např. i takové věci, jako jsou ždímačky, žehličky, šicí stroje, mikroskopy, lékařské nástroje, teploměry či tlakoměry. Myslím, že tento výčet opravdu potvrzuje můj pocit o odtrženosti slovníku návrhu zákona od reality. Myslím si, že je opravdu nezbytné slovník návrhu zákona přepracovat tak, aby byl kompatibilní jak s pojmy naší legislativy, tak i s dobou.
Nyní k věcné podstatě zákona.
Za prvé k druhům investičních pobídek. Mám pocit, že k uvedeným čtyřem druhům investičních pobídek musí přibýt ještě jedna, a to pobídka ve formě osvobození od cla, neboť osvobození od cla jednak už existuje dnes a jednak je to další forma úlevy pouze pro některé investory.
Za druhé bych se také rád zastavil u minimálního objemu investic nutných pro získání investiční pobídky. Ve vládním návrhu je stanovena minimální investice ve výši 350 mil. korun, avšak při vytvoření 300 a více nových pracovních míst se mění minimální investiční mez na polovinu, tj. na 175 mil. korun. Tento koncept je podle mne k vážné diskusi, neboť svědčí spíše pro to, aby cílem investičních pobídek bylo prioritní vytváření pracovních míst než investice do nových technologií s vysokou mírou přidané hodnoty a vysokou produktivitou práce. Zde bych chtěl říci, že jsem proti zvýhodňování investic, které přinesou pouze více pracovních míst, avšak méně investic do technologie. Takováto diskriminace a rozlišování investic může být škodlivá.
Za třetí bych se rád zastavil u principu daňových úlev pro investory. Zde se navrhuje, aby investice byly rozlišeny podle toho, zda jde o investici do nového subjektu, nebo subjektu stávajícího. Je to velmi důležité, neboť od toho se odvíjí časová možnost čerpání daňových úlev. Pokud investor investuje do nového podniku, potom může daňové úlevy čerpat deset let, zatímco pokud stejnou investici vloží do stávajícího podniku české ekonomiky, sníží se časová možnost čerpání daňové úlevy na polovinu, tj. na pět let. Myslím si, že toto je také velmi důležité a diskutabilní a je to diskriminační princip, který by měl být důkladně prodiskutován, neboť jsem přesvědčen, že investice do našich stávajících podniků mohou sehrát možná významnější úlohu než investice na zelené louce, a proto jsem pro sjednocení daňových úlev bez ohledu na to, zda jde o nový, či stávající subjekt a investici do něj.
Dále chci upozornit na to, že ve vládním návrhu zákona není jasně vymezena maximální výše objemů daňových úlev. Návrh zákona tak není v souladu s důvodovou zprávou, kde se uvádí, že náš zákon má akceptovat princip platný pro výši daňových úlev v EU, a tímto principem je, že daňová úleva může být v maximálním objemu rovném 50 % objemu investice.
Za čtvrté bych chtěl říci, že plně rozumím snaze zákona o investičních pobídkách nezhoršit daňovou výtěžnost u investic a následných daňových úlev u stávajících podniků. Mám tím na mysli to, že pokud by byla provedena investice do stávajícího podniku, hrozí při uplatnění daňových slev snížení inkasa daně z příjmu. Návrh zákona to řeší podle mne dost neprůkazně a komplikovaně.
Za páté, a pokud navážu na mou předchozí poznámku, tak mám pocit, že v návrhu zákona je trochu potlačena závaznost investičního plánu investora. Z toho chci dovodit určitou implikaci na konstrukci a procesní stránku návrhu zákona.
Vzhledem k tomu, že zákon o investičních pobídkách je zjednodušeně o tom, že stát přímou nebo nepřímou formou přiděluje neboli převádí aktiva státu na některé osoby, viděl bych logicky procesní a konstrukční podobnost zákona o investičních pobídkách se zákonem 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na některé osoby. Pokud by zákon o investičních pobídkách byl podobně konstruován, potom by za ústřední bod zákona mělo být bráno něco jako investiční projekt, který by měl být brán jako závazný jak pro rozhodnutí o přidělení investičních pobídek, tak pro následnou kontrolu plnění závazku investora.
Stejně tak jako u zákona 92/1991 Sb. by o investičních pobídkách měla rozhodovat vláda, nikoliv pouze ve finále jedno ministerstvo. Pro můj pocit, že by měla být určitá podobnost mezi zákonem 92/1991 Sb., o velké privatizaci, a zákonem o investičních pobídkách svědčí také fakt, že vláda v návrhu zákona o investičních pobídkách předpokládá soudní nepřezkoumatelnost rozhodnutí o poskytování investičních pobídek stejně tak, jako je tomu u rozhodnutí podle zákona 92/1991 Sb. Celkově mám však dojem, že zákon 92/1991 Sb., o velké privatizaci, tak často kritizovaný, je ve srovnání s dnes projednávaným návrhem zákona legislativní perlou.
Za šesté. To, co jsem uvedl, jsou pouze mé základní postřehy a připomínky. Myslím, že bych mohl pokračovat v diskusi prakticky o každém paragrafu, o jeho formulaci, konstrukci a jeho smyslu.
Vážené kolegyně a kolegové, závěrem bych chtěl návrh zákona charakterizovat jako legislativně pojmově neprovázaný se stávající legislativou, věcně je málo vyargumentovaný a často diskriminační, procesně a konstrukčně netransparentní. Myslím, že na základě těchto hodnocení bych měl v obecné rozpravě dát návrh na přepracování nebo vrácení k dopracování tohoto návrhu zákona, ale neučiním tak, neboť jsem si vědom důležitosti, citlivosti a potřebnosti zákonné úpravy investičních pobídek. Návrh zákona by měl být ale velmi důkladně diskutován a dopracován sněmovnou. Potom bych ale také prosil vládu, aby se tímto zákonem nechlubila jako výlučně jejím produktem, ale dílem a vůlí nás všech.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodaji panu poslanci Martinu Kocourkovi. Nyní bude hovořit s přednostním právem předseda vlády České republiky pan Miloš Zeman. Předseda vlády může vystoupit kdykoliv. Hovoří předseda vlády České republiky.
***