(10.30 hodin)
(pokračuje Frank)
Konečně dokladem takovéhoto vývoje jsou stále se prohlubující snahy o profesionalizaci armády, jejíž výcvik se zřejmě bude v praxi stále více zaměřovat na zcela jiné operace, než je ochrana území České republiky.
Z důvodové zprávy, ve které jsou specifikovány podmínky, za kterých k vyslání ozbrojených sil dojde, je zřetelné, že bude dále prohlubován výcvik typu nebojových evakuačních operací, ale i silové podpory domácích vládnoucích garnitur působících v režii NATO, k provádění pseudohumanitárních asistencí včetně zásahů proti možným i sociálním nepokojům. Ony totiž i ty mohou probíhat v období hlubokého míru.
Říkám to proto, že vyslovíme-li dnes souhlas s předkládaným návrhem, může se v budoucnu docela dobře stát, že ozbrojené síly ČR budou cele bojovat v zájmu NATO kdekoliv na světě, ale ČR bude bez naprosté odpovídající ochrany. I z těchto důvodů, vážené kolegyně a kolegové, předkládám proto návrh na opačné znění návrhu usnesení, který zní: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nesouhlasí s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR a s pobytem cizích vojsk na území České republiky.
V případě, že tento návrh usnesení nebude přijat, navrhuji tyto pozměňovací návrhy:
První se vztahuje k bodu I. odst. 3, kde stávající úvodní text by zůstal beze změny, a tedy zní: V průběhu jednoho kalendářního roku lze vysílat vojáky v činné službě ozbrojených sil ČR s potřebnou výstrojí, výzbrojí a materiálem mimo její území k činnostem uvedeným v bodu.
To je stávající text a změna nastává v bodu I.a): v počtu do 100 osob na dobu do 40 dnů, I.b): v počtu do 100 osob na dobu do 60 dní, I.c) v počtu do 300 osob pro každou jednotlivou činnost na dobu do 42 dní a I.d): v počtu do 500 osob na dobu do 60 dní.
Druhá změna je v bodu I. odst. 4, kde rovněž stávající text by zůstal beze změny a ke změně dochází v písm. 2a): v počtu do 300 osob na dobu do 42 dní, 2b): v počtu do 1 000 osob pro každou jednotlivou výcvikovou činnost na dobu do 42 dní, přičemž v žádném okamžiku nesmí být překročen počet 1 500 osob celkem. V písm. 2c): v počtu do 500 osob na dobu do 42 dní a v písm. 2d): v počtu do 300 osob pro každý jednotlivý průjezd nebo přelet po dobu, která zpravidla nepřekročí 48 hodin, přičemž v žádném okamžiku nesmí být překročen počet 600 osob celkem.
Současně žádám, aby o každém bodu mého návrhu bylo hlasováno zvlášť. Vám pak děkuji za pozornost. (Potlesk)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Václavu Frankovi, slovo má pan poslanec Petr Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Vystupuji proto, že jsem zde v předchozím vystoupení zaslechl některá vyjádření, která mě poměrně silně znepokojila. Slyšel jsem od svého předřečníka slova "takzvaná mírová operace v Kosovu a v Bosně", "takzvané humanitární akce". A vzhledem k tomu, co o situaci vím, tak tyto takzvané mírové akce, takzvané humanitární akce zachránily přinejmenším několik set tisíc životů v tomto prostoru, takže bych se velice bránil tomu říkat takzvané operace.
Víme, že než došlo k podpisu Daytonských dohod, které jakýmsi způsobem zklidnily situaci na území Bosny a Hercegoviny, došlo tam k povraždění několika set tisíc obyvatel. V Kosovu, kde došlo k zahájení akce daleko dříve, byly daleko menší ztráty, i když i ty, ke kterým došlo, jsou nesmírně tragické.
To jenom k tomu "takzvané".
Chtěl bych se vyjádřit k další věci, o které se můj předřečník zmínil. Jde o to, že naše jednotka v Bosně a Hercegovině v rámci sil SFOR bude zasahovat větší prostor, než je tomu doposud, a že dochází k celkovému snižování sil v Bosně a Hercegovině, resp. v obou jejích částech.
Jsem naprosto přesvědčen, že naše jednotka rozšíření prostoru zvládne tak, jak se předpokládá, ale nemohu souhlasit s tím, že je možné v současné době - a to "v současné době" myslím v horizontu celé řady dalších let - aby byla operace SFOR v této části Balkánu ukončena. Je potřeba si uvědomit, že zatím se nepodařilo z podstatné části realizovat ty části Daytonských dohod, které počítají s návratem uprchlíků do míst svých původních bydlišť.
Chtěl bych zde připomenout, že právě v priedorském okresu v oblasti Kozara, kde mimochodem probíhaly v době občanské války v Bosně a Hercegovině jedny z největších bojů, dochází k prvým pokusům o návrat uprchlíků - muslimů do oblasti tzv. Republiky srbské, tak jak ji definovala Daytonská dohoda. Právě tento priedorský okres má na starosti
Armáda České republiky, resp. naše jednotka tam umístěná, a zatím se jí daří chránit tyto navrátilce a zajišťovat klid, i když, jak samozřejmě jistě většina z nás ví, vzájemná nevraživost obou národností v této oblasti je stále ještě nesmírně velká. Nebyli-li by tam vojáci, nebylo by vůbec možné uvažovat o jakémkoliv pokusu o návrat uprchlíků do oblastí, kde původně žili.
A zde bych chtěl ještě připomenout právě to, že v této oblasti působí naši vojáci, kteří mají oproti svým kolegům z ostatních kontingentů poměrně značnou výhodu v tom, že naše jazyky jsou blízké a naši vojáci se dokáží daleko lépe domluvit s místním obyvatelstvem, takže se jim tato mise daří mimořádně úspěšně. Mohu říci, že i ostatní jednotky spolu s námi operující v operaci SFOR, které nemají tuto výhodu, dost často žádají naše vojáky, aby jim pomáhali navázat kontakt s místním obyvatelstvem.
Říkám to i proto, že po rozhovorech s ministry obrany obou částí rozdělené Bosny a Hercegoviny vychází najevo, že proces uklidnění situace bude opravdu ještě dlouhý a že naším cílem je právě mírovou operací - nikoliv takzvanou mírovou operací - k tomuto procesu přispět a napomoci zvláště proto, že naši vojáci k tomu mají ty nejlepší předpoklady. Toto ostatně ocenilo i nejvyšší velení SFOR na území Bosny a Hercegoviny.
***