(9.20 hodin)
(pokračuje S. Němec)
Argument, že Evropská unie vyplácí snad kromě jednoho státu všude nebo má nějakým způsobem zelenou naftu, nemůže obstát. Evropská unie nepotřebuje změnit strukturu zemědělské výroby jako my. Evropská unie nemá 72procentní nebo 70procentní zornění jako máme my. Nevyrábí ve starých nevyhovujících technologiích s malou efektivitou, s velkou potřebou pracovních sil atd.
Není možné porovnávat možnosti a předpoklady EU a předpoklady a možnosti naše. Jestliže my máme nějaký rámec prostředků, které jdou do zemědělství, je potřeba je využít efektivně, jak jsem již řekl, a tak, aby se struktura našeho zemědělství blížila k efektivní struktuře západoevropského typu. Jestliže budeme neustále lepit díry, jak tady už zaznělo, že to je pouze náplast na problémy, které v zemědělství jsou, tak s tím nelze než souhlasit. Ovšem jít cestou náplastí asi není ta správná cesta pro koncepční řízení Ministerstva zemědělství a zemědělského resortu jako celku.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Němcovi. Slovo má pan poslanec Jaroslav Lobkowicz, připraví se pan poslanec Miloslav Kučera mladší.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, o stavu českého zemědělství se nechci zmiňovat. Myslím, že je to všeobecně známo. České zemědělství je dnes v takové situaci, že těžko, velice těžko přežívá. Proto je zapotřebí zemědělství pomoci. Myslím si, že zelená nafta, ačkoliv není ideální, je to pomoc rychlá, která pomůže již aspoň na jarní práce. Mohla už pomoci na podzimní, pomůže na jarní práce. Zemědělství je jediný obor podnikání, kde se nedá kalkulovat. V zemědělství jsou ceny vstupů dané a též výstupů jsou diktovány.
Jeden předřečník zde řekl, že by mohla i nákladní doprava nebo železniční a lodní doprava chtít vratku, protože nepoužívají silnice. Ale všechny tyto dopravní systémy si nějak kalkulují cenu. Jakmile se zvýší cena nafty, cena vstupů, ihned se to promítne na ceně jejich služeb. V zemědělství to není možné. Když srovnáme cenu loňského roku u obilí, kde zemědělci dostávali za tunu 4000 korun, a letos jenom 3300, tak je to poměrně velký propad.
Vloni na podzim jsme všichni kalkulovali s cenou, která byla, a nikdo nevěřil tomu, že cena klesne. Najednou, co se stalo - klesla o 25 %. Zemědělec je dost hazardér. Investuje na podzim, v zimě, na jaře a doufá, že za rok se mu to vrátí. To by si nedovolil žádný podnikatel, to dělá jenom zemědělec. Proto zemědělec tomu musí zkrátka věřit a doufat a stále žije z toho, že jednou se mu to vrátí - a zatím místo aby se to vracelo, je každý rok větší a větší propad. Přirozeně přežívat mohou ti, kteří mají nějakou vedlejší výrobu, ale tím se zemědělství stává velice drahým koníčkem, který musí být dotován.
Pokud přijde nějaká pomoc, ať je to jakákoliv, neříkám, že zelená nafta je to ideální, ale je to pomoc, která pomůže hned a která pomůže některým zemědělským podnikům přežít. Proto budu hlasovat pro zelenou naftu a prosím všechny, kteří nemají něco extra proti, kteří by zkrátka hlasovali proti svému svědomí, ať pro to též hlasují. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Lobkowiczovi. Slovo má pan poslanec Miloslav Kučera mladší.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, o zelené naftě toho bylo v této sněmovně namluveno již opravdu dost. Asi bezvýsledně. Pokusím se být co možná nejstručnější.
Naše zemědělství je opravdu v těžké situaci. Bohužel velkou měrou se o to postarala nejednoznačnost zemědělské politiky státu. Mezi hlavní nástroje zemědělské politiky patří právě politika dotační a bohužel právě tato dotační politika se začala od roku 1995 mírně a od roku 1997 velice intenzivně zaměřovat na řešení ekonomických problémů našich zemědělských subjektů poskytováním plošných výrobních podpor a dotací. Plošné podpory a dotace ale neřeší příčinu vzniklých problémů a dá se říci, že fungují přesně proti dlouhodobým zájmům těch subjektům, kterým jsou poskytovány. Příkladů mohu uvést mnoho. Snad postačí jen dva.
Až do roku 1997 bylo do likvidace nadvýroby mléka investováno z rozpočtu přibližně 1,1 miliardy korun ročně. V tomto roce se ale zhoršily inkasní podmínky producentů mléka, především zhoršením vyjednávací pozice prvovýrobců po vstupu obchodních řetězců na náš trh. Tehdejší ministr Lux chtěl kompenzovat opožďování plateb a snižování cen za mléko plošnou dotací na podporu chovu mléčných krav. Celkové dotace na mléčnou problematiku se tak z 1,1 miliardy korun za rok zvýšily v roce 1998 na 1,9 miliardy korun a v roce 1999 dokonce při gradování politiky tohoto způsobu ministrem Fenclem na 2,6 miliardy korun v roce. Dotace se tak zvýšily téměř 2,4krát, ale prvovýrobci jsou na tom v podstatě ještě hůře, zpracovatelé také. Navíc peníze poskytované prvovýrobcům jako kompenzace prodloužené doby splatnosti a snížené ceny umožnily ještě větší prodloužení realizovaných plateb od zpracovatelů prvovýrobcům, ještě větší snížení cen a vyšší závislost prvovýrobců na této dotaci. Tyto finanční prostředky nejenom že nic nevyřešily, ale naopak jenom ztížily možnost vyřešení celé situace.
Druhý příklad je z obrácené funkce. V roce 1989 bylo naše zemědělství dotováno z 50 % hodnoty své produkce státními dotacemi. Do roku 1995 došlo k razantnímu snížení těchto podpor na hodnotu 15 % produkce. Zákonitě došlo ke snížení celkové produkce vyráběné za státní dotace, ale efektivita výroby v zemědělství stoupla o 43 %, produktivita práce téměř o 100 %. Významným způsobem tedy vzrostla konkurenceschopnost našich podniků směrem k zahraničí. Když se podíváme na pokračování těchto křivek, zjistíme, že v roce 1998 a 1999, kdy dochází k opětovnému zvyšování celkových dotací do zemědělství, se současně s tím zhoršuje efektivita prvovýrobců. Dámy a pánové, to jsou celorepubliková čísla se silnou vypovídající schopností.
Na zemědělskou politiku České republiky před vstupem do EU existují dva zcela odlišné názory. Levicové strany prosazují názor, že je nutné nejdříve zvednout úroveň podpor na úroveň, kterou dostávají zemědělci v zemích EU, tím pádem prý budou mít zemědělci větší příjmy a na základě nich si sami zvýší svoji konkurenceschopnost, protože až budou mít větší příjmy, budou se moci restrukturalizovat.
Snad je zbytečné zde rozebírat, že je to argument falešný, že pokud má někdo dostatečné příjmy, tak není nucen hledat rezervy, není nucen se restrukturalizovat a zvyšovat svoji konkurenceschopnost nebo vůbec uvažovat o jiném podnikatelském zaměření.
***