(14.40 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Při přípravě a projednávání tohoto zákona bylo rozhodnuto, že ztráta Konsolidační banky Praha za rok 1998 bude řešena vydáním státních dluhopisů. Vzhledem k tomu, že musel být proveden řádný audit banky a souhlas ministra financí s účetní závěrkou, došlo k časovému posunu, a proto nebylo možné předložit návrh zákonného řešení v rámci dluhového zákona na krytí schodku státního rozpočtu za rok 1998 a je předkládán vládě a nyní Poslanecké sněmovně jako samostatný zákon.
Ministerstvo financí navrhlo, aby na úhradu ztráty Konsolidační banky v roce 1998 byly použity prostředky získané z emisí státních dluhopisů v rozsahu 14 mld. 389 mil. 150 tisíc Kč podle auditorem potvrzených výsledků za rok 1998. Tento návrh schválila vláda 8. září 1999 usnesením č. 905. Tato emise bude vydána na domácím trhu, což považuje Ministerstvo financí v daných podmínkách apreciace kursu české koruny, tedy z pohledu měnové politiky z hlediska rozpočtového, za optimální řešení.
Uskutečnění tohoto návrhu nezpůsobí zvýšení peněžní zásoby, je nejméně nákladné a povede pouze ke zvýšení státního dluhu. Předpokládaný stav státního dluhu na konci roku 1999 bude 242,9 mld. Kč při rozpočtovém schodku 31 mld. Kč, emisi dluhopisů na řešení kosovské krize ve výši 2 mld. a emisi dluhopisů na ztrátu Konsolidační banky Praha ve výši 14,4 mld. Kč, o nichž nyní hovoříme.
Chtěl bych upozornit na skutečnost, že je třeba návrh tohoto zákona projednat urychleně, aby do konce účetního roku 1999 mohlo být provedeno financování Konsolidační banky Praha z výnosů státních dluhopisů. Neschválení tohoto zákona by mohlo vést ze strany auditora ke zpochybnění hospodaření Konsolidační banky za rok 1999, což by mohlo mít pro další hospodaření banky závažné důsledky. Navrhuji vám proto, abyste předložený vládní návrh zákona podpořili.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Martin Kocourek.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jako zpravodaj zaujal stanovisko k vládnímu návrhu zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu ztráty Konsolidační banky, státního peněžního ústavu, za rok 1998, tisk 363.
V první řadě bych chtěl zdůraznit, že Konsolidační banka, státní peněžní ústav, za rok 1998 vykázala auditovanou ztrátu ve výši zhruba 14,4 mld. Kč. Vláda navrhuje tuto ztrátu uhradit vydáním zvláštní emise státních dluhopisů v objemu 14,4 mld. Kč. Výnos z prodeje státních dluhopisů by měl být převeden přímo na účet Konsolidační banky.
Ve svém stanovisku bych chtěl v první řadě uvést, že se nechci věnovat zkoumání hospodaření Konsolidační banky v r. 1998 a jeho výsledkům, to je věcí vlády a Ministerstva financí. To, čemu se chci podrobněji věnovat, je návrh vlády, jak ztrátu Konsolidační banky za rok 1998 uhradit. Dosavadní praxe byla taková, že ztráta Konsolidační banky byla vždy zúčtována na vrub státního rozpočtu. Vztah Konsolidační banka - státní rozpočet považuji za logický, neboť je to vláda, která svými rozhodnutími hospodaření Konsolidační banky ovlivňuje, a proto musí svá rozhodnutí o činnosti Konsolidační banky cítit a reflektovat ve státním rozpočtu. Musí tedy být spolu pravomoc, tj. rozhodování o Konsolidační bance, a zároveň i odpovědnost, to je náklad a dopady tohoto rozhodování do státního rozpočtu.
To, co nám vláda nyní předkládá, to je postup a logika vypořádání Konsolidační banky za rok 1998 zcela odlišná. Vládní logika říká: my, vláda, budeme o Konsolidační bance rozhodovat a vy, sněmovna, to budete platit. To je podle mě logika špatná, netransparentní, a proto je potřeba takovou logiku zamítnout.
Nyní bych rád něco řekl k důvodové zprávě. V důvodové zprávě se v její první části uvádí, že program umožní standardním způsobem uhradit ztrátu Konsolidační banky. Ptám se, jakým standardním způsobem, neboť tzv. standardní způsob, který se nám předkládá, ještě nebyl použit a byly používány úplně jiné způsoby úhrady ztráty Konsolidační banky za její hospodaření v letech 1996 a 1997.
Ve druhém odstavci se konstatuje, že státní rozpočet nemá prostředky, aby uhradil ztrátu Konsolidační banky v rámci hospodaření státního rozpočtu. To je potom obrovská chyba vlády, že toto zjistila až nyní, protože mohla přijít do sněmovny a požádat o navýšení zdrojů, které by reflektovaly i výdaje na úhradu ztráty Konsolidační banky za rok 1998.
V poslední části důvodové zprávy mě překvapilo tvrzení, že finanční prostředky získané z tohoto dluhopisového programu převede Ministerstvo financí ve prospěch účtu Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu. Potom mě zajímá z technologického hlediska, jak převedení zdrojů z Ministerstva financí na účet Konsolidační banky vyřeší ztrátu hospodaření v Konsolidační bance. Předpokládal bych, že postup by měl být trochu jiný, např. zvýšením základního jmění Konsolidační banky a potom odepsáním ztráty proti tomuto zvýšenému základnímu jmění.
Ze všech těchto důvodů navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to pana poslance Svatomíra Recmana. Žádnou další přihlášku nemám a panu poslanci uděluji slovo.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, jsem si vědom, že Konsolidační banka je stoprocentně vlastněna státem. Stát jejím prostřednictvím vlastní podíly v celé řadě podniků, organizací a institucí a rovněž jejím prostřednictvím vykonává práva akcionáře. Na druhé straně jsem si vědom toho, že Konsolidační banka má své specifické postavení v bankovní sféře, což plyne ze zákona, a lze to doložit zejména na složení jejího portfolia, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 214. Tento stav je zafixován k 31. prosinci loňského roku. Toto portfolio je charakterizováno zejména nárůstem pohledávek banky za klienty v konkursu, růstem klasifikovaných a ztrátových úvěrů. To je jeden z rozhodujících důvodů, proč Konsolidační banka vykázala za poslední tři roky ztrátu hospodaření, kterou jsme vždy plně uhradili ze státního rozpočtu. Rozpočet pochopitelně nemá dostatek běžných finančních prostředků v průběhu roku na uhrazení této ztráty, a proto je navrženo ztrátu za rok 1998 řešit vydáním dluhopisů se splatností do 25 let od nabytí účinnosti příslušného zákona.
Chci upozornit, že zároveň s tím samozřejmě stoupne dluh ČR, který by měl ke konci letošního roku dosáhnout částky téměř 250 mld. Kč. Chci zde prohlásit, že nemám nic proti existenci takovéto transformační instituce. Jsem si vědom, že stát potřebuje provádět některé bankovní a finanční operace a k tomu je možné využívat státní peněžní ústav Konsolidační banku, ale mám vážné výhrady i k využití a fungování tohoto státního peněžního ústavu. Chci vám jen připomenout, že jeho roli jsme si připomínali před několika hodinami, kdy jsme projednávali návrh státního rozpočtu na rok 2000 a zejména jeho jednu kapitolu, která se týkala dluhové služby.
Jsem si vědom, že pohledávky státu je potřebné nějakým způsobem vyrovnat, ale rovněž se domnívám, že rozhodnout, jakým způsobem to učinit, by měli především ti, kteří odpovídají za chod této instituce věcně a kteří svým způsobem jak v exekutivě, tak v Poslanecké sněmovně nesou politickou odpovědnost za chod této instituce. Já tuto politickou zodpovědnost necítím.
Děkuji.
***