(19.40 hodin)
(pokračuje Jalůvka)
Kdo z nás měl zájem, mohl se seznámit se závěry NKÚ, mohl se seznámit s vyjádřením VZP k těmto závěrům. Myslím si, že orgány, poněvadž my k tomu nemáme oprávnění, které mají přijmout příslušné závěry, zajisté tak učiní, ale všechny tyto závěry se týkají minulosti. Personálně nevíme, kterých lidí, a víme, že rozhodování na základě těchto závěrů bude velice diskutabilní, poněvadž mnohdy se také jenom v náznaku objevují některé věci v těchto závěrech a těžko si umí kdokoliv z nich závěr udělat. Věřím, že se dočkáme doby, kdy zdravotní pojišťovny budou většinu zdrojů vynakládat na prevenci, poněvadž jsou takové případy ve světě. Je to asi trend, kdy můžeme tvrdit, že nejlépe vynaložené náklady na zdraví jsou ty, které vynaložíme na prevenci, což se dá statisticky i empiricky dokázat.
Chtěl bych jenom podotknout, že neschválení novely by mělo přímý negativní vliv na tisíce převážně mladých lidí s vážnými zdravotními problémy z důvodů ukončení preventivních programů VZP, které si už našly v životě těchto handicapovaných skupin své pevné místo.
Jak už bylo řečeno v úvodu, převážná většina pojištěnců právě VZP je z těchto skupin a tvoří je děti, mládež a zdravotně rizikové skupiny obyvatelstva. Chtěl bych říci, že přijetím této normy bude odstraněno znevýhodnění VZP vůči zaměstnaneckým pojišťovnám, i když samozřejmě víme, že to není konečná úprava a cíl, jak bylo řečeno ve stanovisku vlády. Doufám, že v dohledné době je přijetí definitivní úpravy, která zohlední všechny dosavadní i současné zkušenosti a poznatky. Doporučuji propustit předložený návrh do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Také děkuji. Žádnou přihlášku v tuto chvíli nevidím. Obecnou rozpravu končím. Dávám možnost navrhovateli k vystoupení se závěrečným slovem. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Krása: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pokusím se pouze krátce reagovat především na vystoupení paní poslankyně Fischerové, která byla vlastně jediným kritikem předloženého návrhu zákona, a pokusím se reagovat na její jednotlivé výtky.
Předložený návrh zákona, jak je podán, nebude umožňovat do budoucnosti navýšení fondu prevence, protože přesně určuje maximální procento ze základního fondu, takže to nebude možné.
Pokud jde o rodinné příslušníky, případně funkcionáře, kteří se účastní jednotlivých akcí, především léčebných pobytů, ano, je to pravda, ale je to zkrátka z toho důvodu, že děti potřebují doprovod. Zdá se mi zcela logické, že doprovod provádějí rodiče, kteří jsou k tomu kvalifikováni, případně i funkcionáři VZP. Někdo děti doprovázet musí. Nedovedu si představit, že by VZP prováděla výběrové řízení na doprovod tisíce a tisíce dětí, které se účastní těchto léčebných pobytů.
Pokud jde o utajení preventivních programů, není tomu tak úplně, jak říkala paní poslankyně. Jde o to, že tyto preventivní programy nejsou určeny všem pojištěncům, ale pouze pojištěncům indikovaným, to znamená těm, kteří mají nějakou zdravotní vadu, která je předurčuje k tomu, že mohou být účastníky toho konkrétního preventivního programu. O tom jsou informováni lékaři a účast na těchto všech preventivních programech je vždy pouze na lékařský předpis. Není to samozřejmě utajení, ale představa, že všichni pojištěnci budou seznámeni se všemi preventivními programy, je trochu naivní, když se jich vlastně nedotýká.
Pokud jde o doplnění zákona č. 48/1997 Sb. o dispenzární péči v zahraničí apod., léčebné pobyty podle mě nejsou zdravotní péčí, ale jsou to skutečně ozdravné pobyty. Proto se domnívám, že se nedotýkají zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Paní poslankyně řekla, že navrhovaná novela vlastně vyčleňuje finanční prostředky na akci Mořský koník. Myslím si, že to je opravdu velmi nešťastně řečeno, a samozřejmě že to není pravda, protože mám výčet všech těchto programů, které jsou realizovány z fondu prevence, dříve z účelového fondu; je jich asi 25 a týkají se celého spektra zdravotní péče. Ozdravné pobyty jsou pouze jednou entitou z celého vějíře preventivních programů.
Paní poslankyně se nakonec v závěru své řeči sama přiznala, že je důležité, aby preventivní programy i ozdravné pobyty byly realizovány. Má pouze tu představu, že by měly být hrazeny ze základního fondu, a to si nemyslím. Myslím si, že to není zdravotní péče, že to jsou skutečně ozdravné podpůrné pobyty, preventivní programy, a že je důležité, a to tady nepadlo, že klienti těchto akcí se finančně spoluúčastní na těchto různých ozdravných pobytech.
Chci se zmínit o tom, co zde řekl pan ministr. Je velmi důležité si říci, že např. klienti ozdravných pobytů v zahraničí se účastní podle věku a podle rozsahu postižení částkou 8 až 12 tis. korun. Je to poměrně velká spoluúčast zhruba na úrovni 40-50 %. Jenom abychom si toho byli vědomi.
Souhlasím s panem ministrem, že nesmíme podlehnout falešnému sentimentu, zvláště v případě, že preventivní programy jsou také o penězích, a samozřejmě, že lidská zloba dokáže zneužít všechno, takže je samozřejmě potřeba, abychom tyto věci důsledně kontrolovali.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní dávám slovo paní poslankyni Miladě Emmerové.
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji. V obecné rozpravě k tomuto zákonu vystoupilo celkem sedm poslanců, z toho třikrát paní poslankyně Fischerová. Byly zde uváděny některé komodity, které vlastně nepatří do definované zdravotní péče. Opět se objevila nutnost léčebných standardů a potom by se např. u dítěte s astmatem bronchiálním objevila položka "přímořský klimatický pobyt". Znovu opakuji, je to součást léčebné péče, není to v těchto případech prevence, i když se to nedá vždycky jednoznačně říci. Alespoň ne z hlediska poslance. Toto musí rozhodnout ošetřující lékař, který má pevné indikace před sebou.
Jenom bych chtěla říci, že musíme před sebou vidět především nemocné dítě. Teprve potom zvažovat, z jakých prostředků a jakým způsobem se to mělo či bude hradit. Především by se to mělo kontrolovat, a když bychom chtěli být tak důslední a chtěli bychom kritizovat financování zdravotnictví, tak si myslím, že akce Mořský koník by neměla být na prvním místě. Takových nesrovnalostí je ve financování zdravotnictví více a zejména tam chybí kontrola např. z hlediska revizních lékařů.
Dále bych chtěla říci, že tato záležitost, tedy akce Mořský koník plus preventivní programy, byly stanovovány v určitém porevolučním rozmachu a asi příliš nebylo zvažováno, jak by se měly pevně a přesně a kontrolovaně financovat.
***