Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(10.20 hodin)

(pokračuje Buzková)

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.

V hlasování pořadové číslo 89, které zahajuji, rozhodneme o tomto přikázání. Kdo je pro přikázání tomuto výboru? Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 89 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 176 vyslovilo 159 a 5 bylo proti.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zkrácení lhůty pro projednání ve výboru o 20 dnů. Rozhodneme o něm v hlasování pořadové číslo 90, které zahajuji. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 90 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 176 vyslovilo 94 a 63 bylo proti.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tím jsme projednali tento bod. Blahopřeji navrhovateli.

Dalším bodem je bod 56 schváleného pořadu schůze.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl z tohoto místa jako čerstvý řídící schůze říci, že nebudu pokračovat v jednání sněmovny, dokud zde bude takový hluk. Budeme řešit hluk ve sněmovně tím, že řídící bude jednání sněmovny přerušovat. Děkuji za vzájemné pochopení.

Dalším bodem je bod

Senátní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 294 a stanovisko vlády k němu jako tisk 294/1. Z pověření Senátu předložený návrh uvede senátor Jiří Vyvadil, kterého tímto vítám v dolní komoře a uděluji mu slovo. Prosím.

Senátor Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, drahá, vzácná, silnější komoro Parlamentu České republiky, dovolte mi, abych po návrhu, který rozbouřil před chvilinkou patrně mínění, které má jistý zásadní význam, předložil návrh, který zdaleka asi nepředstavuje tak zásadní problém.

Jde o drobnou novelu, kterou doporučuje Senát, a tato novela se týká drobné změny, a to je určit do paragrafu 43 jako další osoby určené ze zákona k tomu, aby se mohly seznamovat s utajovanými skutečnostmi, osoby státních zástupců, jinými slovy zavést tam písm. g).

Všichni víme, že existují tři segmenty právníků, kteří by měli volně prostupovat. Soudci, advokáti, státní zástupci. Víme, že mnoho státních zástupců odešlo do advokacie, jsou advokáty, ačkoli např. byli třikrát agenty StB. To je realita. Vidím pana poslance Křečka, který na mne kývá; my advokáti jsme z toho často nešťastní, protože víme, že tito lidé mohou být advokáty a mimo vši pochybnost oni se mohou seznamovat volně s těmito skutečnostmi a nic se neděje.

Ale je tam i jiná skutečnost. Protože má být volný prostupný systém, tak samozřejmě soudce za určitých okolností se může stát státním zástupcem. Proč ne. Jako soudce samozřejmě osobou určenou ze zákona v okamžiku, kdy by se stal státním zástupcem, musí být podrobován jistému tomuto režimu.

Přiznávám, že patřím k těm, kdo v podstatě má zájem na tom, jak jsou věci upraveny v Evropské unii. Chtěl jsem vědět, jak to vypadá se státními návladními, se státními zástupci, zda jsou podrobováni onomu režimu kontroly, který stanoví tento zákon. Musím říci, že Parlamentní institut po dvou měsících mi musel říci: Pane senátore, nic takového vám nemůžeme odpovědět. Ono to má logiku. Ve Francii státní zástupce, soudce - prostě to je stejná kategorie. Stejně tak advokát. Jinými slovy, toto je novela, která nemá žádné jiné ambice než to, co už opakovaně předchozí vlády na to upozorňovaly, že je zapotřebí tento segment dát na stejnou rovinu, jako je u státních zástupců, u soudců a advokátů, kteří budou hájit ve věcech trestních.

Je nesporné, že možná jsou ještě jiné skupiny. V Senátu se velmi intenzivně diskutovala otázka členů Nejvyššího kontrolního úřadu. Buďme upřímní, já mám pocit, že ještě celkem je náš Nejvyšší kontrolní úřad loajální, myslím, že nikde nikam nedával zprávy o tom, jakým prověrkám by měl být podrobován. Kdyby to učinil, nebyla by to asi pro nás nejpříznivější zpráva, protože pochybuji, že kdekoliv v Evropě by toto bylo možné. Ale tato otázka zde není upravena, mohla by být upravena, pokud vážená Poslanecká sněmovna dospěje k názoru, že je možné se tímto problémem zabývat a je možné o tom patrně diskutovat poté, co byste propustili tento návrh do druhého čtení. Já vám všem děkuji za vzácnou pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane senátore. Nyní prosím o vystoupení zpravodaje pro prvé čtení poslance Jana Klase.

Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedo, pane předsedající, páni ministři, milé kolegyně a kolegové, během čtyř měsíců máme na stole již druhou novelizaci tohoto zákona, což dokazuje, že zákon o ochraně utajovaných skutečností byl schválen ve značném spěchu a nervozitě, která byla vyvolána tehdy se blížícími mimořádnými parlamentními volbami. Ale zároveň také tím, že jeho předložení garančním ministerstvem, a to Ministerstvem vnitra České republiky, bylo několik let odsouváno.

Ti, kteří byli přítomni v tomto sále 11. června loňského roku při projednávání tohoto zákona, si jistě vzpomenou na to, jak postupně na nátlak jednotlivých zájmových skupin byli z procesu prověřování vyškrtnuti např. obhájci, soudci, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu apod. Takže ze všech ústavních činitelů musí nakonec proces prověřování uložený tímto zákonem absolvovat pouze 14 poslanců, a to 7 členů stálé komise pro kontrolu činnosti BIS a 7 poslanců, členů stálé komise pro kontrolu činnosti vojenského obranného zpravodajství. Přitom těchto 14 poslanců přichází do styku s utajovanými skutečnostmi často nepoměrně méně jako např. soudci, členové vlády, obhájci a další, a to prostě proto, že jim to neumožňuje současná legislativa o kontrole zpravodajských služeb parlamentem.

Necelý rok uplatňování zákona v praxi již jasně signalizuje, kde jsou největší slabiny této právní normy. Jako příklad uvádím absentující kontrolu Národního bezpečnostního úřadu, protože premiér - a teď to myslím obecně - i při nejlepší vůli nemá z časových důvodů možnost tuto kontrolu systematicky a důkladně provádět.

***