(14.50 hodin)
Poslanec Karel Vymětal: Paní předsedající, dámy a pánové, cítím svoji povinnost reagovat na to, co zde říkal kolega Kalousek. Jeho životní příběh je možná dojemný a možná, že stojí za to, abych se s vámi podělil o svůj životní příběh. (Oživení v sále, výkřiky: Ne!) Přesto tak učiním, i když se vám to nelíbí, a možná právě proto.
Víte, já jsem na rozdíl od pana kolegy Kalouska možná měl to štěstí, že jsem mohl studovat střední školu, a celou jsem ji studoval s vyznamenáním včetně maturity. (Potlesk.) A když jsem ji vystudoval, nebylo mi, dámy a pánové, dovoleno studovat žádnou vysokou školu. Možná, že to byl právě soudruh z tehdy jednotné Národní fronty, třeba příslušník ČSL, který za to mohl. A musel jsem se jít vyučit. Já toho samozřejmě nelituji, pak se poměry změnily a nakonec jsem vysokou školu vystudoval.
Takže cítím, že kolega Kalousek mluvil k soudruhům své strany. Rozuměl jsem tomu. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Karlu Vymětalovi za životní příběh a nyní bude hovořit kolegyně Petra Buzková.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přiznám se, že jsem opravdu nečekala, že tato malá novela školského zákona zde vyvolá takto silné politické, či snad dokonce až ideologické emoce. Přiznám se, že mě do chvíle, kdy to zde padlo z úst některých poslanců, vůbec nenapadlo, že tento zákon se má snad týkat některé etnické skupiny či jestli je rasově či protirasově motivován.
Od počátku jsem chápala tento zákon tak, že se má pokusit zmírnit určitou nespravedlnost, ke které může v rámci našeho školství docházet. Spatřuji celý problém v podstatě již od okamžiku, kdy děti přicházejí do základní školy, protože tehdy se rozhoduje o jejich zařazení do normální či zvláštní školy. Chápu celou složitost tohoto procesu a vím, že zde při nejlepší snaze k tomuto zařazování dochází. Přesto není možné při tomto zařazování zohlednit pouze inteligenci dítěte, ale dochází i k zohledňování jeho základních sociálních znalostí či návyků. A pravdou je, že řada dětí přicházejících do první třídy tyto sociální znalosti či návyky nemá, přestože má dostatek inteligence k tomu, aby v případě, kdy by tyto návyky vlastnila, mohla základní i střední školu vystudovat.
To je problém, který tento zákon neřeší, ale který samozřejmě existuje. Tento zákon se podle mého názoru pokusil o to, aby v případě, že se stane - a já nepředpokládám, že se bude jednat o nějaké masovější množství žáků - že například žák zvláštní školy skutečně projeví nadání, projeví talent, projeví chuť a vůli se učit, aby měl možnost bez větších problémů ve svém studiu pokračovat.
Z tohoto důvodu vítám tento návrh zákona a jsem přesvědčena o tom, že tento návrh zákona by měl projít do druhého čtení, ve kterém by po precizaci měl být přijat. Tady se hovořilo o velké spoustě věcí, hovořilo se tady dokonce o maturitách, o přijímacích zkouškách na vysoké školy. Chápu a věřím, že někteří moji kolegové v této sněmovně o mně nemají příliš vysoké mínění, ale byla-li bych nucena maturovat z matematiky, pravděpodobně bych nikdy nemohla vystudovat vysokou školu, ukončit ji ani získat doktorský titul v oboru právo, protože bych z matematiky prostě neodmaturovala.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní místopředsedkyni Petře Buzkové. Teď by měla hovořit paní kolegyně Horáková, nicméně musím vás, paní kolegyně ještě poprosit… Je to faktická? Protože jinak bych musel dát přednost předsedovi klubu. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní kolegyně Horáková a doufám, že mi pan kolega Filip odpustí, protože je zde střet jednacího řádu. Děkuji za pochopení.
Poslankyně Monika Horáková: Děkuji. Moje připomínka bude velice krátká. Vaším prostřednictvím, pane předsedo, bych se chtěla zeptat pana Vymětala, zdali to, že nebyl přijat na vysokou školu, nebylo způsobeno také tím, že nesplnil přijímací řízení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Filip, připraví se paní poslankyně Dundáčková.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Byl bych rád, abychom se vrátili k věcnému řešení tohoto problému. Myslím, že většina debaty byla zcela zbytečná. Nemyslím, že byla ideologická. Tak to určitě není, možná že někteří ideologizovali, ale ten problém je zcela jiný. Buď přijmeme tento princip, který je navržený v textu, který předložila kolegyně Horáková, a přijmeme princip formální rovnosti. Ten můžeme jistě přijmout, proti tomu nemám nic, já jsem ochoten respektovat princip formální rovnosti. Jen se ptám, vážené kolegyně a kolegové, jestli místo formální rovnosti není lepší faktická rovnost nevycházející z jiných omezení, než jsou principy formální, ale např. to, že zabráníme sociální, politické, náboženské a jiné nerovnosti.
Jsem přesvědčen, že práce na lepším textu, než je tento, by se jistě vyplatila, protože si můžeme udělat čárku, že jsme udělali něco pro formální rovnost, ale neuděláme tím vůbec nic pro rovnost…(Hluk v sále.) Paní předsedající, chtěl bych vás požádat, aby ostatní kolegové ve sněmovně mě nechali mluvit.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Žádám kolegy pana poslance Filipa, aby jej nechali mluvit.
Poslanec Vojtěch Filip: Jen doplním jediné. Podle mého soudu je rozhodující, jestli pracovat pro čárku a pro formální rovnost, nebo jestli naše snažení je možné směřovat ke skutečné rovnosti občanů nejen ve společnosti a před zákonem, ale také mezi sebou.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní má slovo paní poslankyně Dundáčková, připraví se paní poslankyně Němcová.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, pane ministře, dovolím si přispět poněkud k uklidnění atmosféry, protože mám nepříjemný pocit, že možná moje vystoupení tuto atmosféru vyvolalo. Nechtěla jsem opravdu vnášet do této otázky jakékoli politikum. Mně se prostě školský systém nelíbí bez ohledu na to, kdo, kdy a jak se podílel na jeho současné podobě. Nebyla to invektiva, přijměte to tedy možná i jako omluvu. Bylo to konstatování současného faktu a to je vše.
Slovo rasa a rasismus pan ministr vyslovil poprvé. Paní místopředsedkyně Buzková znovu poukazovala na to, že někteří z nás o této otázce mluvili. Prosím nemluvili. Opravdu ne, opravdu ne. Já v žádném případě. A použila-li jsem slovo diskriminační, měla jsem skutečně na mysli diskriminaci ve smyslu nerovnosti přístupu ke vzdělání s ohledem na různé skupiny dětí a s akcentem např. na děti různou měrou zdravotně postižené a na děti, o kterých bylo mluveno, které mají kombinované poruchy učení.
Takže prosím, nevkládejme si vzájemně do úst věci, které nebyly vysloveny. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, milé kolegyně, ctění kolegové, je velmi trpké, že právě tento zákon v této sněmovně se setkal s takovým přijetím. Od původního kroku, kterým bylo předložení tohoto zákona paní předkladatelkou, která jistě byla motivována naprosto upřímnou snahou o zlepšení současného stavu - a tato její snaha byla podporována vystoupeními mých kolegů, velmi věcnými vystoupeními, ať už šlo o pana kolegu Bartoše či paní dr. Dundáčkovou, jejichž vystoupení vlastně bylo tím, co podporovalo postoupení tohoto zákona do druhého čtení.
***