(9.30 hodin)
(pokračuje Miloslav Kučera st.)
Odhlédnu od těchto výkřiků novinových titulků, protože my jsme se snažili v argumentech předkladatelů návrhu projednávaného zákona najít jeho racionální jádro.
Když odhlédneme od základního východiska, které bylo pro nás nepřijatelné jako ekonomický experiment soukromého podnikání se stoprocentní státní účastí, nalezli jsme některé argumenty, o nichž bylo zajisté možno vést diskusi. Zcela nepochybně mezi ně patří např. fakt, že vymezení způsobu financování zákonem má větší platnost a větší váhu, než je-li to řešeno formou vládního nařízení. Stejně tak lze přijmout i požadavek, aby vyplácení příspěvku mělo pevná pravidla hry, neměnilo se rok od roku a nebylo závislé pouze na rozhodnutí ministerstva. Srozumitelný byl i další požadavek, totiž aby státní příspěvek byl vyplácen plynule v průběhu celého školního roku, a nikoli až počátkem roku hospodářského, což některé školy nutilo k žádostem o půjčky či překlenovací úvěry.
Dlužno však podotknout, že všechny tyto výhrady slíbil ministr Zeman řešit komplexně předložením nového školského zákona. Proto jsme také původně požadovali a navrhovali projednávání této poslanecké iniciativy o něco později spolu s vládním návrhem. Když jsme s tímto požadavkem neuspěli, přemýšleli jsme mimo jiné o tom, proč najednou ta nedůvěra ke slibům a návrhům ministra Eduarda Zemana. Vždyť tento ministr zatím splnil vše, co učitelům po nástupu do funkce slíbil. Učitelům byly zvýšeny nominální platy o 17 %, což představuje 12 % reálné mzdy. Úvazky, které předminulá vláda zvýšila, byly po dohodě s odbory vráceny na původní velikost. Ministr připravil k veřejné odborné i laické diskusi záměr návrhu školského zákona. Byla připravena i další předloha k diskusi, totiž dlouho očekávaná možnost dalšího profesního vzdělávání učitelů, na niž by bylo vázáno změněné a zvýhodněné odměňování. Je připraven k diskusi i návrh státních maturit, tedy tzv. maturitních standardů, po kterých se volá průřezem přes všechny politické strany. Přesto, zdá se, že zde byla potřeba překlenout návrhem zákonem časové období do předložení zákona vládního.
Přišla-li tedy do této situace poslankyně Michaela Šojdrová se svým pozměňovacím návrhem, shledali jsme v něm jistou možnost, jak vyjít vstříc většině požadavků představitelů soukromých škol a dokázat tak dobrou vůli, aniž bychom přitom slevovali ze základního stanoviska, kterým je diferencovanost v přístupu ke státnímu financování soukromých škol.
Proto jsme také tento pozměňovací návrh na projednávání ve výboru pro vědu pro vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu podpořili, a jen tak mimochodem - ono hlasování nebylo tak těsné, jak nám tady bylo prezentováno, protože poměr hlasů 13 : 9 není těsný.
Z týchž důvodů, o kterých jsem tady hovořil, jsme připraveni podpořit přijetí tohoto pozměňovacího návrhu i v tomto druhém čtení, a věříme, že i v této podobě nalezne nejen u nás, ale i u těch, kterých se týká především, pochopení, totiž u soukromých škol.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kučerovi a v tuto chvíli vystoupí pan poslanec Martin Starec, po něm bude hovořit pan poslanec Walter Bartoš. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, já mám nesmírně usnadněnou úlohu, protože ve chvíli, kdy sněmovna schválila 102 hlasy pozměňovací návrh, nemusím zde citovat ze stanovisek škol, která jsem k dané problematice dostal. Ta stanoviska samozřejmě nevznikla samoúčelně a nevznikla ani na vyžádání, nýbrž vznikla spontánně na základě diskuse, která na toto téma probíhala v krajích.
Já jsem měl možnost jedné té diskuse se zúčastnit v Mostě. Byla tenkrát velká škoda, že akci, kterou připravily poměrně seriózně odbory, a pozvaly tam skutečně velmi široké spektrum odborníků, ať už na úrovni Ministerstva školství, nebo školského úřadu, soukromých i státních škol, občanů, kteří se o tuto problematiku zajímají, tak bylo mrzuté, že tam předkladatelé návrhu nebyli a bohužel jeden poslanec, který je ze strany, odkud předkladatelé pocházeli, odešel o třičtvrtě hodiny dříve. Myslím, že jsme tam zbyli jenom my dva s kolegou Kohlíčkem. Diskuse už vlastně nemohla být diskusí nad věcí, protože jsme přišli vyslechnout si názor odborné veřejnosti a veřejnosti, které se to týká, a upřímně řečeno jsme mezi sebou nemuseli vést příliš složitou oponenturu.
Ve vztahu k tomuto zákonu tedy lze říci jen tolik, že skutečně ten původní návrh tam vzbudil nesmírný odpor, a upřímně řečeno, i když v diskusi na místě vystoupili jenom zástupci soukromých škol, což bylo velmi zvláštní, že zástupci škol státních tam nebojovali, tak tuhle úlohu tam za ně velmi dobře byli schopni odvést odboráři, kteří velmi fundovaně k věci hovořili. Jestliže diskuse probíhala, tak vlastně neprobíhala mezi navrhovateli, ale mezi těmi, kteří de facto měli odpor k zákonu z jedné strany, a to ze strany členů Poslanecké sněmovny, a ta druhá diskutující část byli odboráři, kteří měli ten odpor stejný. Tady mě tedy mrzí, že když už někdo navrhne zákon a má ho potom hájit před veřejností, tak by měl mít tu sílu vystoupit.
Určitou chvíli nám trvalo, než jsme jim vysvětlili to základní, totiž že když se návrh jmenuje "poslanecký", že to neznamená, že ho navrhují poslanci všichni, ale že ho navrhují pouze poslanci někteří.
Tolik tedy jenom na okraj, proč mě mrzelo, že ta diskuse tam prostě nebyla zastoupena z té druhé strany tak, jak měla.
Co se týče návrhu jako takového, vzhledem k tomu, že byl přijat postup takový, jaký byl přijat, domnívám se, že není potřeba navrhovat ani návrh na zamítnutí a další, které by samozřejmě následovaly ve chvíli, kdy by toto hlasování neprošlo. Pevně věřím, že i v dalším čtení se potvrdí to naše rozhodnutí 102 hlasy, které bylo naprosto správné.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Starcovi. Hovoří pan poslanec Bartoš. Další přihlášku do obecné rozpravy nemám.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já nechci vést polemiku s panem kolegou Kučerou, jen takovou poznámku pod čarou - na výboru nás tehdy bylo 21, takže není možné, aby poměr hlasování byl 13 : 9. To mi dává číslo 22. To jenom tak na okraj.
A nyní, protože prošel komplexní pozměňovací návrh paní kolegyně Šojdrové, pokusím se vám vysvětlit v několika bodech, v čem spočívají vady tohoto jejího návrhu, a předpokládám, že v podrobné rozpravě bychom potom ten její návrh nějakým způsobem upravili.
Ta první vada spočívá v jakési obecné rovině - návrh je totiž postaven na zcela odlišné filozofii přidělování dotací, než je předloha, kterou jsme s kolegou Marešem předložili. Zatímco my vycházíme z rovného přístupu poskytování dotace bez rozdílu zřizovatele, představa paní kolegyně Šojdrové je postavena opačně. Vzdělávacím subjektům je poskytnuta dotace s nižším normativem a při splnění jistých kritérií, která ovšem nemusí plnit státní školy, pak na základě žádosti může být dotace zvýšena. V podstatě to znamená, že soukromé školy jsou obecně horší, a pokud chtějí vyšší dotaci, musí prokázat opak. Státní škola, i kdyby byla hodnocena velmi negativně, má dotaci pořád tutéž, tedy stoprocentní. Náš návrh vychází z předpokladu presumpce neviny, tedy bez rozdílu zřizovatele musí mít i soukromé školy stejnou výši dotace neinvestičních výdajů, kterou je možno v případě, že se zjistí nedostatky, krátit.
Chci podotknout, že rozpravu vedeme pouze o jednom toku peněz, a to normativu na žáka, což je část neinvestičních výdajů. Existují ještě další dva zdroje, mimonormativně neinvestiční výdaje a investice, které dostává pouze a výhradně státní škola, a ani náš návrh s kolegou Marešem tuto skutečnost nechce měnit. Tolik k bodu č. 1.
Bod č. 2. O zvýšení dotace musí škola žádat každý rok. To znamená, že jde o zjevný problém, neboť dotace rok od roku může být velmi odlišná. Pro školy to tak znemožňuje plánovat nějakou dlouhodobější strategii jejich rozvoje, pro žáka to pak znamená, že podmínky, za kterých vstupuje do školy, se mohou v průběhu studia také zhoršit, což myslím není dobré.
Třetí bod. Návrh je zbytečně komplikovaný z pohledu administrativy a vyžaduje úkony, které nejsou nezbytné. Například povinnost vyúčtovat dotaci podle dvou metodik, tzn. MŠMT a Ministerstva financí, pokládám za naprosto samoúčelnou.
***