(16.10 hodin)
(pokračuje Zeman M.)
Zde bych chtěl upozornit na to, že naše žádost by byla usnadněna z hlediska rozhodování německé strany tím, že ve Spolkové republice Německo je již trestní řízení skončeno a nemohlo by být vydání odmítnuto s argumentem současného stíhání v Německu pro totožný skutek.
A zcela závěrem bych chtěl konstatovat, že pokud má být Anton Malloth vydán trestnímu stíhání, resp. má-li být vydána žádost o podání k trestnímu stíhání, je to podmíněno ukončením řízení ohledně jeho státní příslušnosti. S ohledem na skutečnost, že Německo nevydává své občany k trestnímu stíhání, bylo by pro úspěšnou extradikční žádost třeba, aby odvolání Antona Mallotha bylo zamítnuto a nebyl mu přiznán statut občana SRN.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji předsedovi vlády. Táži se pana poslance, chce-li položit doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Jaroslav Štrait: Ještě krátce k tomu chci poznamenat, eventuálně se i dotázat. Samozřejmě, že jsem rád, že naděje na potrestání Mallotha zůstává, že Ministerstvo spravedlnosti ČR koná. Ale pane premiére, my se tam rozcházíme - jsou tu vaše podklady, tohle jsou zase moje - s tím, že byl do roku 1952 italským státním občanem, tím že utekl do Německa mu bylo italské občanství vzato a v Německu je jako bezdomovec. Ale to je potvrzeno i z německého parlamentu, kde to bylo předmětem také interpelace.
Mohl bych se tady ohánět smlouvami nebo dodatkovými protokoly k Evropské úmluvě o vydávání z 15. října 1975 a 17. března 1978, kdy bezdomovec by měl být vydán bez velkých průtahů. To je prostě signatářem jak Československo, tak i Německo.
Chci jenom k tomu ještě říci, že si toto budu hlídat sám a za těch 6 - 12 měsíců, podle toho, jak se to bude vyvíjet, se samozřejmě znovu ozvu, a věřím, že česká vláda nenechá tuto záležitost bez dalšího konání.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím předsedu vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Budu velmi stručný, pane poslanče. Nechci s vámi polemizovat, ale tak jako v jiných případech vždy říkám, jaké jsou moje informační zdroje. V tomto případě je mým informačním zdrojem materiál Ministerstva spravedlnosti. Tento informační zdroj uvádí, že pan Anton Malloth neměl italské státní občanství do roku 1952, jak tvrdíte vy, ale v intervalu 1952 - 1956. Podobně bych mohl polemizovat s některými dalšími údaji, které se týkají německého státního občanství pana Antona Mallotha, ale vzhledem k tomu, že jsem tyto údaje již uvedl, nebudu je opakovat.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji předsedovi vlády. Jak jsem řekl v úvodu, tato interpelace byla jediná, protože poslední poslanec - Nečas - stáhl svoji interpelaci. Konstatuji, že jsme ukončili tento bod.
Ale jak jsme se dohodli předtím, pokračuje okamžitě rozjednaný bod
115.
Vládní návrh na rozdělení finančních prostředků získaných prodejem akcií
určených pro Nadační investiční fond v první etapě
Měli jsme rozjednánu všeobecnou rozpravu. Vystoupilo sedm poslanců. Hlásí se ještě někdo jiný do této všeobecné rozpravy? Jestli nikoliv, všeobecnou rozpravu uzavírám.
Prosím, pan poslanec Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vážená vládo, budu stručný. Chtěl jsem jenom říci, že jsem rovněž členem správní rady Nadace naděje, od 1. ledna letošního roku - v souvislosti s transformací - Nadačního fondu. Myslím si, že nejsem ve střetu zájmů, protože naše nadace se neucházela o podporu z Nadačního investičního fondu z jednoho prostého důvodu, protože nesplňovala základní kritérium, a to je otázka omezení finančními prostředky, které se musely v předchozích letech rozdělit.
Souhlasím s řadou výhrad, které tady zazněly a které se týkaly systému stanovení pořadí nadací, bodového ohodnocení a samozřejmě potom i výše finančního příspěvku, které tyto nadace dostanou. Mohli bychom polemizovat o tom, proč sedm oblastí, proč ne dvě nebo deset. Je otázka, proč se stanovil limit půl milionu korun na rok, proč ne sto tisíc nebo milion atd. Ale jsem si vědom, že toto převzala současná vláda od minulých vlád, že určitý systém byl zpracován a uplatňoval se. Jsem si vědom, že teď je to zakončeno, první etapa, kde se rozděluje půl miliardy korun. Je to, řekl bych, značná suma. Na účtu ještě zůstane 900 milionů korun pro druhou etapu.
V tomto směru bych se spíše obrátil na pana ministra Baštu nebo na vládu s určitým apelem nebo žádostí, jestli by nemohla v té druhé etapě blíže nebo úžeji spolupracovat s Poslaneckou sněmovnou, popř. s rozpočtovým výborem jako s gesčním výborem, již od doby příprav zpracování kritérií pro výběr nadací pro druhou etapu. Domnívám se, že by to ušetřilo spoustu času projednávání jak rozpočtovému výboru, tak ve sněmovně. Jsem přesvědčen o tom, že by se otupilo i ostří vystupování a že potom problém přijetí nebo nepřijetí usnesení rozpočtového výboru nebo návrhu vlády, otázka rozdělení finančních prostředků z Nadačního investičního fondu pro neziskové organizace by prošla podstatně lépe ve sněmovně.
Myslím, že to by mohl být i jeden z takových závěrů. Nechci to formulovat jako usnesení s žádostí, myslím, že by stačilo, kdyby se k tomu vyjádřil pan ministr Bašta, jestli by s takovou eventualitou on jako ministr nebo vláda uvažovali pro rozdělení dalších 900 milionů korun, které přicházejí v úvahu v podstatě po roce, tzn. v roce 2000.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Hlásí se ještě někdo? Prosím, ještě jednou pan poslanec Tomíček.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, když jsem vystupoval, tak jsem si myslel, že jsem ojedinělý, kdo má tento názor na rozdělení Nadačního investičního fondu. Když jsem ale slyšel celou tu diskusi, která tady proběhla, tak se mi trošku zvedlo sebevědomí a navrhuji zamítnout takto předložený systém rozdělení dotací.
Předseda PSP Václav Klaus: Dobře. Prosím, chce pan ministr ještě vystoupit?
Ministr bez portfeje ČR Jaroslav Bašta: Pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, rozdělil bych ty námitky, které zazněly v diskusi, do dvou oblastí. Na jedné straně se obávám, že někdy došlo ke zkreslení a nepochopení. Účelem rozdělení této první etapy nebylo dát peníze těm nadacím, které uspěly ve výběrovém řízení. My jsme nehledali konečného příjemce prostředků. My jsme hledali zodpovědné správce jmění. My jsme hledali nadace, které jsou zárukou toho, že budou sponzorovat právě ty malé regionální nadace, o jejichž práci tady mluvil třeba kolega Tomíček. A proto byla nastavena kritéria.
Nepovažujte teď mé prohlášení za alibismus, ale já jsem to řekl v úvodním slově. Přišel jsem jako ministr vlády do procesu, který byl rozeběhnut, do výběrového řízení, a považoval bych za velmi nesolidní, kdyby bylo zastaveno, kdybych v jeho průběhu jakkoliv měnil kritéria. Proto toto výběrové řízení proběhlo až do konce, došlo k určité korekci na rozpočtovém výboru. Ta diskuse, která probíhá tady, probíhala v menším, ale stejným způsobem, stejně emocionálně, stejně racionálně na výboru rozpočtovém. Vyšel z toho kompromisní návrh, který já akceptuji, a mohu tady slíbit ještě jednu věc. Při příštím výběrovém řízení budu od samého počátku, to znamená po skončení této etapy, spolupracovat s poslanci.
***