(15.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Na žádost kolegy Škromacha, se kterým si to můžete vyřídit, vás odhlašuji a prosím abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami, neboť budeme rozhodovat třetím hlasováním o přikázání tohoto návrhu k projednání výboru pro evropskou integraci.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 225. Kdo je pro předložený návrh, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 114 pro návrh 60, proti 28. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a výboru pro evropskou integraci.
Dalšími body schváleného pořadu schůze jsou body s čísly 75 a 76, ke kterým byla sloučena rozprava.
Nejprve oznámím bod s pořadovým číslem
75.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Evropská úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí
a o obnovení výchovy dětí, sjednaná v Lucemburku dne 20. 5. 1980
/sněmovní tisk 256/ - prvé čtení
Z pověření vlády ho uvede ministr spravedlnosti Otakar Motejl, kterého prosím, aby se ujal slova k tomuto bodu.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovoluji si předložit dnešnímu jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení souhlasu Evropskou úmluvu o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a o obnovení výchovy dětí, sjednanou v Lucemburku 20. května 1980.
Úmluva je ve smyslu svého článku 21 otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy a podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Měl jsem čest na základě plné moci udělené mi prezidentem České republiky tuto úmluvu za Českou republiku podepsat ve Štrasburku 16. dubna tohoto roku s výhradou ratifikace. Nyní se úmluva předkládá podle bodu 4 usnesení vlády České republiky z 23. prosince 1998 parlamentu k vyslovení souhlasu, aby mohla být následně Českou republikou ratifikována. Podpis a ratifikace úmluvy posílí věrohodnost úsilí České republiky o brzké začlenění do evropských struktur a doloží snahu České republiky dosáhnout plné slučitelnosti českého práva s právem Evropské unie, pokud se týká justiční spolupráce v oblasti ochrany práv dětí.
Úmluva patří do okruhu těch smluv, které tvoří tzv. tvrdé jádro smluvního systému Rady Evropy. Většina smluvních států této úmluvy je současně smluvním státem Haagské úmluvy z 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních úmluv dětí, jež vstoupila pro Českou republiku v platnost dnem 1. března 1998.
Právní vztahy k dětem, které tyto dvě úmluvy řeší, spolu vzájemně souvisejí. Zmíněná Haagská úmluva zabezpečuje urychlené nastolení poměrů, které zde byly před protiprávním přemístěním dítěte nebo před zadržením dítěte. Je však pouze nástrojem první pomoci dítěti, protože na jejím základě lze dosáhnout pouze vydání rozhodnutí o povinnosti navrátit dítě. V zájmu dítěte samého je třeba zajistit, aby rozhodnutí o jeho výchově nebo rozhodnutí o obnovení jeho výchovy bylo uznáno a vykonáno tam, kam bylo protiprávně přemístěno. Takový postup umožňuje právě Evropská úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a o obnovení výchovy děti. Lze ji aplikovat rovněž v případech, kdy osoba, která má právo výchovy, a osoba, jež má právo styku s dítětem, žijí v různých státech.
Rozhodnutí o výchově dětí a právu styku s nimi vydaná v jednom smluvním státě úmluvy se uznávají a vykonávají v ostatních smluvních státech. Podmínkou uznání a výkonu takového rozhodnutí je, že rozhodnutí musí být vykonatelné ve státě, kde bylo vydáno. Uznání a výkon rozhodnutí mohou být odmítnuty pouze z důvodů taxativně uvedených v článcích 8, 9 a 10 úmluvy. Jako příklad uvádím, že uznání a výkon rozhodnutí mohou být odmítnuty tehdy, jestliže rozhodnutí bylo vydáno v nepřítomnosti odpůrce nebo jeho právního zástupce, tj. byla dotčena jejich procesní práva, nebo zde nebyla vydána pravomoc orgánu, který rozhodnutí vydal.
Základním článkem spolupráce smluvních států při provádění úmluvy jsou tzv. ústřední orgány, které si určí každý smluvní stát. Ty si vzájemně postupují návrhy na uznání a výkon rozhodnutí a zabezpečují jejich uznání a výkon v příslušném smluvním státě. Zajišťují rovněž pátrání po pobytu dítěte a vydání dítěte navrhovateli po provedení výkonu rozhodnutí. Ústředním orgánem pro Českou republiku bude určeno Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže v Brně, které má zkušenosti v oblasti poskytování právní ochrany dětem se vztahem k cizině.
Dovoluji si vám připomenout, že ústředí plní v současné době i funkci ústředního orgánu podle dříve zmíněné Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.
Podpis a ratifikace předkládané úmluvy si nevyžádá úpravu právního řádu České republiky. Stávající právní úprava této problematiky, hmotná i procesní, umožňuje, aby české soudy mohly rozhodovat v situacích předjímaných úmluvou rychle a při použití jednoduchého postupu v řízení samém.
Prvořadým cílem soudního řízení vedeného na základě této úmluvy je sledovat především nejlepší zájem dotčeného dítěte. Proto Česká republika učinila při ratifikaci výhradu podle čl. 17 odst. 1 úmluvy. Tato výhrada koresponduje s výhradou veřejného pořádku obsaženo v ustanovení § 68 zákona 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Výhradu odmítnout uznání a výkon rozhodnutí o výchově dítěte a o obnovení výchovy dětí, jestliže je v rozporu s veřejným pořádkem, učinila rovněž Spolková republika Německa, Velká Británie, Švýcarsko, Španělsko a Nizozemí.
Z podpisu a ratifikace úmluvy nevzniknou České republice žádné finanční závazky ani mimořádné výdaje ve vztahu ke státnímu rozpočtu. Náklady ústředního orgánu, vzniklé při provádění úmluvy, budou plně hrazeny z rozpočtové kapitoly příslušného resortu.
Věřím, že předloženou úmluvu a důvody, jež vedou k jejímu podpisu a ratifikaci, přijmete s pochopením a vyslovíte s ní souhlas. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Předložený návrh nyní jako zpravodaj na místo omluvené poslankyně Vlasty Štěpové uvede pan kolega Miroslav Máče. Prosím.
Poslanec Miroslav Máče: Vážený pane předsedající, vážení páni a vážené dámy, Úmluva Rady Evropy o uznání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a o obnovení výchovy dětí zajišťuje uznání a výkon rozhodnutí o výchově dětí a o právu styku s nimi vydaných v jednom smluvním státě nebo v ostatních smluvních státech. Použije se v případě, kdy dítě bylo v rozporu s takovým rozhodnutím přemístěno do jiného smluvního státu nebo jestliže osoba, která má právo výchovy, a osoba, jež má právo styku s dítětem, žije v různých smluvních státech. Úmluvu lze použít, pokud dítě nedosáhne věku 16 let. Provádění úmluvy zabezpečují ve smluvních státech ústřední orgány. Ty si navzájem postupují návrhy na uznání a výkon rozhodnutí o výchově, zabezpečují pátrání po pobytu dítěte. Dále činí potřebné kroky k přijetí předběžných opatření tak, aby nebyly poškozeny zájmy dítěte a navrhovatele.
Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí neupravuje otázky vzájemného výkonu rozhodnutí o výchově dětí nebo právu styku s nimi vydaných v jednotlivých členských státech. Tuto oblast neupravují ve vztahu ke všem členským státům úmluvy ani jiné mezinárodní mnohostranné smlouvy, jimiž je Česká republika vázána.
***