(14.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 178 hlasovalo pro 79, proti 63, návrh nebyl přijat (v hlasování pořadové číslo 219).
Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru hospodářskému a výboru pro evropskou integraci. Ostatní výbory mají možnost se iniciativně projednávání chopit. Tímto jsme ukončili projednávání bodu 45. Děkuji zpravodaji - pardon, omlouvám se. Děkuji panu zpravodaji za upozornění, že ještě musíme rozhodnout o prodloužení lhůty k projednávání o 20 dní.
Takže o tomto návrhu na prodloužení této lhůty rozhodneme v hlasování pořadové číslo 220, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro prodloužení této lhůty, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 178 hlasovalo pro 154, proti 2, tento návrh byl přijat.
Konstatuji tedy, že tento zákon jsme přikázali hospodářskému výboru a výboru pro evropskou integraci, zároveň jsme prodloužili lhůtu k projednávání o 20 dní.
Končím tedy projednávání tohoto bodu a nyní bychom měli přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je bod 61. Nicméně bod č. 61, mám zde informaci, že by býti neměl, neboť mám zde poznámku: je návrh na změnu v 16.30 hodin projednávat tento bod. Zřejmě ale nebyla odhlasována. Pardon, takže dostávám informaci od kolegyně, že to bylo rozhodnuto, že se bude projednávat v 19.00 hodin. Tudíž v tuto chvíli můžeme projednávat bod 67, kterým je
67.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu
změna znění článku 43 odstavce 2 Úmluvy o právech dítěte
/sněmovní tisk 215/ - prvé čtení
Jde o prvé čtení a vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 215. Z pověření vlády přednese uvedený návrh ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, od okamžiku svého vzniku 1. ledna 1993 je Česká republika vázána Úmluvou OSN o právech dítěte. Jedná se o nejmladší mezinárodní smlouvu o lidských právech uzavřenou na půdě OSN.
Za těch necelých deset let od okamžiku otevření k podpisu je smlouva předmětem vysokého zájmu světové veřejnosti i světových odborných kruhů. Za těchto deset let byla smlouva s výjimkou USA a Somálska ratifikována všemi státy světa. Samotné jednání států z ní tak učinilo opravdu univerzálně uznávanou právní normu. Jako smlouva o lidských právech zakotvuje Úmluva o právech dítěte vlastní kontrolní mechanismus, který ve svém článku 43 předvídá zřízení výboru pro práva dítěte. Ten je v současné době složen z deseti odborníků vysokého morálního charakteru a uznávaných znalostí v oblasti dětských práv, kteří jsou voleni na období čtyř let.
Úkolem výboru je sledovat dodržování smlouvy, což zejména znamená, že projednává periodické zprávy o jejím plnění předkládané smluvními stranami a činí návrhy a doporučení ke zlepšení úrovně práv dětí na celém světě. Výbor je zahlcen prací, protože podstatnou částí jeho práce je poskytování právních stanovisek k právům, která smlouva chrání. Nejmarkantnějším důsledkem zahlcenosti je pak zpomalení chodu celého mechanismu, čímž dochází de facto až k eliminaci samotného smyslu existence smlouvy, totiž k ochraně práv dětí.
Smluvní strany si uvědomily nebezpečí a v souladu s článkem 50 smlouvy byla na konferenci smluvních stran schválena dne 12. prosince 1995 změna znění článku 43 odstavce 2 a několik dní poté, 21. prosince 1995, byla změna článku 43 přijata i Valným shromážděním. Změna spočívá v navýšení počtu členů výboru z 10 na 18, tedy skoro na dvojnásobek. Tímto krokem se stane výbor pro práva dítěte srovnatelným s kontrolními orgány ostatních mezinárodních smluv o mezinárodních právech.
Česká republika přijetí uvedené změny Úmluvy o právech dítěte na všech mezinárodních fórech aktivně podporovala a v souladu s tímto na konferenci smluvních stran hlasovala pro tento návrh. Vnitrostátním přijetím této změny bude úsilí ČR o zajištění větší pružnosti a účinnější práce výboru dovršeno.
Dovolte mi se vyjádřit k povaze Úmluvy o právech dítěte, která předurčí způsob hlasování v této sněmovně o předkládaném návrhu na změnu jejího článku 43. Rozhodnout o proceduře svého hlasování je nesporným výlučným právem Parlamentu ČR. Následující vysvětlení je proto pouhým informačním podkladem pro takovéto procedurální rozhodnutí.
Úmluva o právech dítěte byla schválena polistopadovým Federálním shromážděním a ratifikační listina k ní byla uložena 7. ledna 1991, tedy dva dny před schválením ústavního zákona č. 23/1991 Sb., který do československého právního řádu zavedl kategorii smluv o lidských právech a základních svobodách. Parlament ČR se již nemohl k lidskoprávnímu charakteru Úmluvy o právech dítěte vyjádřit. Je ovšem pravdou, že mnohé návrhy na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR podané skupinou poslanců s touto úmluvou zacházejí jako se smlouvou o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR. Jediným vrcholným ústavním orgánem, který posuzuje povahu mezinárodních smluv schválených československými zákonodárnými orgány před platností uvedeného ústavního zákona č. 23/1991 ve smyslu článku 10 Ústavy ČR, je Ústavní soud. Ten se k Úmluvě o právech dítěte vyjádřil několikrát, nejexplicitněji ve svém nálezu z 9. dubna 1997 o právním institutu ústavní výchova. V odůvodnění nálezu uvedl, že tato úmluva je nepochybně mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách. Z ustavené judikatury Ústavního soudu plyne, že považuje Úmluvu o právech dítěte za smlouvu o lidských právech a základních svobodách právě ve smyslu článku 10 ústavy.
Třebaže Poslanecká sněmovna zřejmě nemá ústavněprávní povinnost takovou kvalifikaci Ústavního soudu nutně respektovat, je vysoce žádoucí, aby v zájmu zachování principu právního státu tento právní názor převzala. Je-li Úmluva o právech dítěte smlouvou podle článku 10 ústavy, mělo by se v Parlamentu ČR hlasovat o jakékoliv její změně rovněž jako o smlouvě o lidských právech a základních svobodách, tedy podle článku 39 odstavce 4 naší ústavy.
Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi závěrem vyslovit naději, že potřeba změny článku 43 Úmluvy o právech dítěte najde v Parlamentu ČR pochopení a ČR se tak zařadí mezi země, které již změnu přijaly. I díky vám bude tak moci ČR dát najevo, jakou hodnotu přisuzuje významu ochrany lidských práv jedněm z nejzranitelnějším, to je dětem.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru zahraničních věcí ČR panu Janu Kavanovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Nájemník. Prosím, pane kolego.
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, po tak rozsáhlém a podrobném úvodu si neumím představit, o čem bych ještě dále diskutoval. Dovolím si tedy předložit návrh na usnesení. To zní takto:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR souhlasí se změnou znění článku 43 odstavce 2 Úmluvy o právech dítěte.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, nicméně je teprve prvé čtení, takže my budeme muset ten návrh, pane zpravodaji, zřejmě zopakovat ještě ve druhém čtení této mezinárodní úmluvy.
***