(12.00 hodin)
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že paní poslankyně je v zahraničí, tak já bych se ujal její role a jen bych informoval o tom, že zahraniční výbor přijal usnesení, které je analogické usnesení, které tu přednesl pan poslanec Volák, s tím, že v našem textu je také odvolání na článek 31 odst. 1 Evropské sociální charty, kdy činí Česká republika výhradu k aplikaci odst. 4 článku 6 tak, že právo na stávku se nebude vztahovat na zákonem stanovené...
(Předsedající: My vás neslyšíme, pane poslanče.)
Poslanec Lubomír Zaorálek: Dobře. Jen říkám, že výhrada, o které se zmínil pan poslanec Volák, je součástí usnesení zahraničního výboru, a já se de facto připojuji k návrhu, který byl přednesen panem poslancem Volákem.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana poslance Jiřího Maštálku.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, mám zjednodušenou roli díky tomu, co řekli mí předřečníci. Výbor pro evropskou integraci se zabýval předkládaným materiálem na svém zasedání 29. dubna a přijal usnesení v následujícím textu.
Výbor pro evropskou integraci po uvedení ministrem práce a sociálních věcí a místopředsedou vlády Vladimírem Špidlou a po vyslechnutí zprávy poslance Jiřího Maštálky a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s Evropskou sociální chartou (1961) s Dodatkovým protokolem Evropské sociální charty z roku 1988 a s protokolem pozměňujícím Evropskou sociální chartu z roku 1991 a stanoví, že Česká republika při její ratifikaci učiní prohlášení následujícího znění.
Vzhledem k tomu, že máte před sebou jistě tisk 113/1, nebudu číst jeho další obsah, neboť je velmi obsáhlý, a učiním tedy stejné, co udělal kolega Volák. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu třetímu zpravodaji a otevírám rozpravu k uvedenému vládnímu návrhu.
Jako první se do ní přihlásil pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait:Vážený pane předsedo, dámy a pánové, průběh rozpravy o ratifikaci Evropské sociální charty jak při prvém čtení, tak v našem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví byl více jak rozporuplný, a to jde o dokument značně už redukovaný v této etapě.
Říkám velmi otevřeně, že poslanci klubu KSČM budou podporovat schválení i nejužší možné formy a za tento kompromis se nestydí. Měli by se zamýšlet však ti, kteří pochybují i o tak elementárních právech člověka, jako je právo na bydlení nebo dosažení standardu tzv. plné zaměstnanosti, když už nehovoříme o právu na práci.
Je poučné si přečíst tu část tisku 113, která hovoří o ustanoveních charty, která nejsou parlamentu předkládána. Zaujal mne např. článek o tom, že pracovník má právo na takovou odměnu, která poskytne jemu a rodině slušnou životní úroveň. Stejně tak je zarážející, že tato republika nenajde asi 300 milionů korun na zvýšení výdajů na dávky matkám v době mateřské dovolené. Pouhé udržování praporu vojáků v Bosně a Hercegovině si vyžádalo nejméně už desetkrát víc, ročně tam přijdou vojáci na půldruhé miliardy, a to už tam jsou dva roky.
Jiný článek nenavrhovaný k přijetí se týká vzdělání. Každému se technicky i finančně umožní získat vysokoškolské vzdělání, praví Evropská sociální charta. Doslova cituji - "výhradně podle schopností jednotlivce".
Současná diskuse v souvislosti s nezdařenými přijímacími pohovory na práva signalizuje tendence zcela opačné. Studium začíná být opět pro ty, kteří si to mohou dovolit.
Charta klade důraz na učňovské školství, to také nepřijímáme, i u nás začíná tato forma studia vážně stagnovat.
Ve zvláštním čl. 15 charta velmi rezolutně hájí právo osob fyzicky nebo duševně postižených a jejich právo na profesní a sociální readaptaci. Osobně se divím, že také tento článek odkládáme. Naše společnost má ke zdravotně postiženým velký dluh, tvoří suverénně značnou část lidí bez práce. A nežije se jim lehce.
Závěrem vyjadřuji lítost, že ve sněmovně nedošlo k větší názorové shodě a k ratifikaci je předkládána značně okrajovaná forma. V zemích Evropské unie je plnohodnotná charta po léta běžnou součástí právního řádu. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Jako druhý se přihlásil pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že v naší sněmovně často jednáváme o otázkách různých ohrožených skupin, domnívám se, že velmi zanedbáváme diskusi o tom pilíři naší společnosti, kterým je rodina. Bohužel, i při návrhu na ratifikaci sociální chartu byl z článku 8 vypuštěn odst. 1, který hovoří o tom, že je třeba poskytnout ženám před a po narození dítěte volno v celkové délce nejméně 12 týdnů tak, že v této době obdrží placené volno nebo přiměřené dávky sociálního zabezpečení.
Vzhledem k tomu, že se domnívám, že to je právo, které by mělo být jednoznačně ratifikováno, navrhuji, aby k čl. 8 byl přiřazen onen odstavec 1, to znamená, že by byl ratifikován celý čl. 8 a odstavce 1, 2, 3 a 4. Finanční nároky jsou zhruba 300 milionů za rok, což vzhledem k hrubým chybám rozpočtu je velice hluboko v oněch chybách, které nám poskytlo Ministerstvo financí, kdy různé odhady se mění řádově v miliardách. Čili není to nic, čím by byl ohrožen náš rozpočet, ale je to něco, co bych nazval malinkým krůčkem k tomu, abychom začali vytvářet v naší společnosti cosi jako prorodinné klima. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Nemám žádný další písemný návrh. Pan poslanec Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, já za prvé velmi vítám rozhodnutí navrhovatele a výboru, že se charta má schvalovat jako běžná smlouva prostou většinou této sněmovny. Byla to největší výhrada, kterou jsem vznášel při prvním čtení této smlouvy.
Výklad Listiny základních práv a svobod podle mého hlubokého přesvědčení neměl a nemá charakter základních lidských práv a svobod, která jsou prostorem mé svobody, nikoli prostorem toho, co stát je povinen mi zaručit. To je opravdu pojetí, které bylo do Evropy vneseno daleko více z Východu, a myslím si, že je chybné a zásadním způsobem mylné.
Přesto myslím, že je zapotřebí říci, že já a ani poslanecký klub, který reprezentuji, nebudeme hlasovat pro schválení této Evropské sociální charty z důvodů, které jsem převážně uváděl ve svém vystoupení k prvnímu čtení, takže nebudu i z časových důvodů sněmovnu příliš dlouho zdržovat.
Přesto si myslím, že je potřeba říci, že prostě sociální charta v tom rozsahu, jak je nám předkládána, v představách práva na práci, práva na spravedlivou odměnu za práci, tak jak jsou formulovány, je zásadně chybným dokumentem, který není v souladu s programem, který zde reprezentuji, který není v souladu se svobodou, tak jak si ji představuji, a který je snahou reglementovat, státními zásahy reglementovat ekonomiku, reglementovat soukromé podnikání, myslím si, že to je hluboká chyba. Již minule jsem říkal, že pevně doufám, že evropské struktury budou pomalu od tohoto typu mezinárodních smluv a mezinárodního ujednávání ustupovat, že se vydají znovu na cestu posilování osobní svobody, a nikoli desítek státních zákazů, příkazů a záruk každému, ať za to může, nebo nemůže, ať je to jeho vinou, nebo to není jeho vinou, zaručit všechny tzv. sociální výsady. Já si myslím, že toto stát prostě dělat nemá a že nemáme přijímat ani takové mezinárodní smlouvy, které nás zavazují, abychom se takto chovali.
Proto nedoporučuji této sněmovně, aby schválila Evropskou sociální chartu. Děkuji.
***