(15.20 hodin)
(pokračuje Dostál)
Každý se může domáhat toho, aby soud rozhodl o zákazu periodika až na dobu jednoho roku vydávat, popř. je v České republice dále šířit.
Tím, že právo dovolat se soudní ochrany je přiznáváno každému, je vlastně zakládáno v samotné veřejnosti, která byla porušením povinnosti vydavatelem také přímo dotčena. Současně se vytváří prostor pro podchycení širšího rozsahu protiprávního jednání vydavatelů, neboť při současném množství vydávaných titulů periodik by i některé flagrantní projevy jejich protiprávního jednání mohly zůstat zcela úplně nepovšimnuty.
Pro případ, kdy by se týmž porušením právní povinnosti vydavatelem cítilo dotčeno více osob, fyzických nebo právnických, to je jedno, mohou se podle úpravy navrhované v § 21 odst. 4 již k zahájenému řízení připojit jako tzv. vedlejší účastníci, neboť dle našeho právního řádu nejsou v případě zahájeného řízení žaloby dalších osob pro stejné nároky z téhož jednání přípustné.
Pokud jde o výši zadostiučinění vyjádřenou penězi, resp. délkou doby dočasného zákazu vydávání či šíření určitého periodika, navrhovaná úprava stanoví, že soud není vázán konkrétním návrhem osoby, která žalobu podala, nýbrž pouze zákonnými limity. Z toho, jak jsou tyto limity navrhovány, vyplývá, že zadostiučinění by nemělo být v žádném případě přiznáno v částce nižší než 100 000 Kč a vyšší než 3 miliony Kč. Zákaz vydávání nebo šíření určitého periodika, opakuji, by pak neměl překročit dobu jednoho roku.
Úprava, o níž jsem nyní hovořil, byla promítnuta také do návrhu novely občanského soudního řádu. V této novele, zařazené v návrhu jako část 6. § 28, se navrhuje zakotvit pro řízení a uložení povinnosti zaplatit zadostiučinění, jakož i pro řízení o zákazu vydávání, popř. veřejného šíření periodického tisku, prvoinstanční příslušnost krajských soudů. K podání návrhu na výkon rozhodnutí vydaných v těchto řízeních by měl být příslušný finanční územní orgán, jde-li o zadostiučinění, nebo státní zastupitelství, jde-li o dočasný zákaz vydávání tisku.
Na úpravu postihu vydavatele za obsah periodika navazuje rovněž novela zákona o soudních poplatcích, kde se návrh na zahájení řízení o povinnosti zaplatit zadostiučinění zpoplatňuje pevnou sazbou soudního poplatku ve výši 2000 Kč a návrh na zahájení řízení o zákazu vydávání tisku soudním poplatkem ve výši 4000 Kč. Stanovení soudního poplatku by při velmi široce pojatém okruhu osob oprávněných k podání žaloby mělo eliminovat či alespoň omezit záměrné podávání nepodstatných a neopodstatněných žalob od tzv. kverulantů.
Nyní přicházíme k poslední záležitosti, která je vnímána jako něco, co ohrozí samotné vydávání novin, neboť noviny budou zahrnovány dopisy a články, které budou psány na základě námi navrhovaného práva na odpověď.
Já bych vás teď velice stručně seznámil, v čem spočívá institut práva na odpověď. Znovu opakuji, že vychází ze směrnice EU a že vychází z rezoluce Rady Evropy, kterou mám samozřejmě k dispozici.
Tato ochrana prostřednictvím práva na odpověď je založena vedle opravy, která již v platném tiskovém zákonu existuje, a v našem pojetí má koncepce opravy širší záběr, tedy napřed oprava než odpověď, aby bylo úplně jasno. Co oprava? Oprava se vztahuje na veškeré nepravdivé nebo pravdu zkreslující údaje, aniž by její uplatnění bylo podmíněno dotčením cti či důstojností fyzické osoby nebo dobrého jména právnické osoby.
Jak jsem řekl, nově v souladu s právem Evropské unie a doporučeními Rady Evropy zavádí zákon požadovat uveřejnění odpovědi. Toto právo se váže na dotčení cti či důstojnosti fyzické osoby nebo dobrého jména právnické osoby skutkovým údajem, který byl uveřejněn v tisku. Prosím vás, nejde v žádném případě o názorové údaje.
Je důležité říci, že není třeba, aby byl takový údaj nepravdivý, popř. pravdu jen zkreslující. Účelem institutu dodatečného sdělení je provedení zásady, to už je tedy další institut, presumpce neviny v tiskovém právu tak, aby se osoba, o níž byla v tisku uveřejněna informace, že vůči ní je nebo bylo vedeno trestní anebo správní řízení, mohla domáhat též uveřejnění informace o výsledku takového řízení, tedy jak dopadl její soud, jak dopadlo její správní řízení, zda je vinna nebo zda na straně druhé byla informována veřejnost o ní tak, že rozsudek potvrdil pravý opak.
Ke všem shora uvedeným institutům ochrany osob dotčených obsahem tisku nutno dodat podstatnou věc - že jsou vynutitelné pouze na základě žaloby uplatněné u nezávislého soudu, přičemž odpovědnost za uveřejnění opravy, odpovědi či dodatečného sdělení byla ze šéfredaktora převedena na vydavatele, aby byla totiž zajištěna reálná vymahatelnost případného soudního rozhodnutí, neboť na šéfredaktorovi v mnoha případech toto rozhodnutí vymáhat nešlo.
Předpokládám, že k projednávanému návrhu tiskového zákona, resp. k nově začleněným ustanovením se budou chtít vyjádřit i další členové vlády, myslím si, že tato informace z mé strany postačuje. Děkuji vám za pozornost, děkuji vám za trpělivost a prosím vás o podpoření zákona do druhého čtení.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru kultury České republiky panu Pavlu Dostálovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jaromír Talíř.
Prosím, pane zpravodaji, přistupte k řečništi, můžete hovořit.
Poslanec Jaromír Talíř: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, jistě připustíte, že tato předloha zákona vyvolala v tisku veliký zájem, jak už řekl pan ministr ve své předkládací zprávě, zejména proto, protože se novinářů dotýká, a také proto, že svobodný tisk je pro moderní demokracii nepostradatelný, protože plní ve státě, ve společnosti důležitou veřejnou funkci. Šířením informací a zpráv se aktivně podílí na tvorbě společenského mínění a je zároveň kontrolou státní moci.
***