(9.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Ještě i v této poslední vteřině vláda nakonec byla nucena akceptovat názor sněmovny. Tento názor sněmovny se do státního rozpočtu promítl. Věc je technicky zvládnutelná a jsem pevně přesvědčen, že debata nad podkladem vstoupí do současného státního rozpočtu. Znovu chci prohlásit - materiál je hotov a bude do sněmovny doručen během jednoho nebo dvou dnů. Je to otázka pouhé techniky.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan místopředseda sněmovny Stanislav Gross, po něm přihlášený předseda poslaneckého klubu Unie svobody Karel Kühnl.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Vážený pane předsedo vlády, pane předsedající, dámy a pánové, věřte, že nerad, opravdu nerad teď trochu zkomplikuji život předsedajícímu této schůze, ale dovolte mi, abych konstatoval, že usnesení k předchozímu bodu, což je zpráva o činnosti vlády České republiky, nebylo přijato, neboť nebylo vyhověno § 72 odstavec 5 zákona o jednacím řádu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Poprosil bych pana místopředsedu sněmovny, aby byl méně tajemný a seznámil sněmovnu se zněním onoho článku.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pokud jej neznáte, pane místopředsedo, tak vám oznamuji, že pokud sněmovna hlasuje o jednom návrhu, který má více částí, je zapotřebí, aby sněmovna hlasovala o usnesení jako celku. Já si dovolím tedy přečíst toto znění: § 72 odstavec 5: Po odděleném hlasování o částech návrhu nebo po přijetí a odmítnutí pozměňovacích návrhů se hlasuje na závěr o návrhu jako o celku.
I kdybych byl hodně tolerantní, tak bych řekl, že návrh poslance Tlustého byl přijat, protože to byl jeden samostatný návrh, ale návrh pana poslance Kalouska byl návrh, který se skládal ze dvou částí. Hlasovalo se o nich odděleně. Jedna část byla přijata, druhá část nebyla přijata, tudíž mělo být hlasováno o usnesení jako o celku. Jsem schopen přiznat, že byl přijat návrh pana poslance Tlustého, ale stoprocentně nikoli návrh pana poslance Kalouska.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nechtěl bych komentovat z tohoto místa vystoupení předřečníka, nicméně přece jen jednu glosu. Myslím si, že bychom měli být schopni respektovat projev většinové vůle Poslanecké sněmovny, nikoli procedurou a obstrukcí jej jakkoli zpochybnit. V každém případě má slovo předseda poslaneckého klubu Unie svobody Karel Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nevím, odkud začít, protože jsem chtěl mluvit samozřejmě k něčemu úplně jinému. Měl jsem pocit, že sněmovna přijala dvě různá usnesení. Tím bylo projednávání bodu číslo 103 ukončeno. Pokud je pan místopředseda Gross jiného názoru, musí trvat na tom, aby sněmovna rozhodla svým hlasováním, zda v původním hlasování o něčem rozhodla.
Chtěl bych se ale vyslovit k právě projednávanému bodu číslo 104. Pan premiér zde zcela pravdivě konstatoval, že usnesení sněmovny nejsou čistě formálně právně pro vládu závazná. To je pravda. Na druhou stranu vláda nemůže fungovat - abych tak řekl - proti vůli sněmovny a měla by hledat spolupráci se sněmovnou. Skutečností ale je, že vláda nejenže tak, jak zní návrh kolegy Kalouska, který podporuji, ignoruje usnesení Poslanecké sněmovny, ale vláda tak činí v některých případech samozřejmě záměrně a za zcela zjevným cílem, a to už začíná opravdu narušovat spolupráci sněmovny a vlády.
Je tomu tak především v případě usnesení 96 z loňského roku, které žádalo vládu o předložení návrhu nového zákona o hospodaření s rozpočtovými prostředky do 31. května letošního roku. Termín totiž byl stanoven samozřejmě s určitým zcela zjevným cílem, totiž aby účinnost tohoto nového zákona mohla být stanovena nejpozději k 1. lednu 2000, tak aby se nová úprava rozpočtového provizoria uplatnila již na rozpočet roku 2000. Současná úprava rozpočtového provizoria totiž umožňuje jakousi rozpočtovou svévoli vlády. Tato vláda v loňském roce při prvním projednávání rozpočtu a neschválení již předvedla, že nemá ve skutečnosti žádnou sebeúctu. Že v případě, že jí není schválen jí navržený rozpočet, neučiní to, co učiní každá normální vláda v každé normální zemi, totiž čestně neodstoupí. Neschválení rozpočtu pro tuto vládu neznamená odstoupení. Jinými slovy: vláda je připravena - a dokázala to již v loňském roce - zcela ignorovat názor sněmovny na rozpočet a vládnout třeba i s trvalým provizoriem.
Myslím si, že toto v žádném případě nelze přijmout. Ze zásadních důvodů je proto třeba změnit režim rozpočtového provizoria. Vláda tím, že ignorovala toto usnesení 96 z loňského roku, víceméně znemožnila uplatnění nové úpravy v příštím roce. Myslím si, že pan premiér by kromě konstatování, že usnesení sněmovny nejsou pro vládu závazná, měl k faktu, že vláda nesplnila a ignorovala usnesení sněmovny, připojit za tento fakt alespoň omluvu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Faktická poznámka pana místopředsedy Grosse.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane předsedající, omlouvám se, že se vrátím k tomu, co jsem zde načal, ale takto lehce mě neodbudete. Zkonstatovat, že když se nerespektují procesní pravidla, že platí projev vůle většiny, je od člověka s vysokoškolským právnickým vzděláním podle mého názoru něco, co je dosti zvláštní. Trvám na tom, že druhé hlasování neproběhlo podle procedury, která je stanovena zákonem, kterým se má tato sněmovna řídit při schvalování všech usnesení, jsem schopen konstatovat, že návrh pana kolegy Tlustého byl schválen, ale trvám na tom, že návrh kolegy Kalouska schválen nebyl, neboť nebyl respektován zákonný postup. Odbýt to tím, že vůle většiny rozhodla a nebude se ohlížet na procesní pravidla, je něco opravdu zvláštního.
Dovolte mi, abych si tento názor ponechal. Nenavrhuji, aby se tento bod znovu otevřel. Bod byl uzavřen, ale s tímto konstatováním já pro sebe alespoň bod ukončuji, pokud tento názor nebude sdílet sněmovna.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, z tohoto místa se důrazně ohrazuji proti vašemu obvinění, že jsem snad konstatoval, že vůle většiny může znamenat přehlušení a nerespektování procesních pravidel. Byl bych rád, abyste neuváděl tuto sněmovnu v omyl a abyste nedezinterpretoval mé slovní výroky. Podívejte se prosím do stenozáznamu, abyste si přesně ověřil slova, jak jsem je vyslovil.
Kdybych chtěl být velmi důsledný, velmi dobře si pamatuji, že kdybychom šli stejně tak zpátky do stenozáznamu, zjistil byste, že jsem nikdy nepoužil formulaci, že projednávání bodu bylo ukončeno. A chceme-li jít důsledně k onomu projednávání zpět, bod uzavřen nebyl a hlasovat o usnesení jako o celku klidně můžeme.
Chtěl bych ještě říci, v jakém smyslu zazněla moje připomínka o respektování vůle většiny. Nebyla směřována k tomu, abychom neměli respektovat procesní předpisy této Poslanecké sněmovny, ale byla míněna jako poznámka, že někomu zřejmě nevyhovuje většinové rozhodnutí Poslanecké sněmovny, a tak se snaží zvrátit jej jiným způsobem. Nic víc, nic méně.
Slovo má pan kolega Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Dovolím si, vážený pane předsedající, mít tři poznámky. Ta první - a doufám, že ji přijmete s pochopením - se týká konkrétně vás. Myslím si, že v době, kdy se chcete ujmout řeči, byste měl přistoupit k řečništi. a nikoli z pozice řídícího schůze přednášet faktické poznámky. (Potlesk.)
Druhá poznámka je politická. Považoval bych za velmi trapné, aby vážné usnesení sněmovny, týkající se postoje Poslanecké sněmovny k činnosti vlády, bylo zmařeno nějakou procedurální fintou, která je dodatečně přednesena. Doufám, že pan místopředseda Gross takto nechce postupovat.
Třetí poznámka je právní. Přijmeme-li výklad přednesený panem místopředsedou Grossem - a já jsem nakloněn tento výklad přijmout - jsem hluboce přesvědčen o tom, že onen bod nebyl ještě projednán, protože neproběhlo podle zákona hlasování, které proběhnout mělo, a je třeba hlasovat, jak na to upozornil pan místopředseda Gross.
***