(14.30 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Každému z nás je bezpochyby jasné, že zdravá konkurence je jedním ze základních motivů ke zvyšování kvality poskytovaných služeb. Platí to ve službách obecně, nikoli jenom ve zdravotnictví.
Chtěl bych ještě upozornit, jak zde zaznělo podle mého názoru chybně z úst pana ministra, že prostředky, ať již veřejné nebo neveřejné, nedostávají zdravotnická zařízení. Náš systém není postaven na rozdíl od socialistického zdravotnictví na rozpočtech a na skutečnosti, že zdravotnická zařízení dostávají nějaké finance. Finance veřejného zdravotního pojištění slouží k úhradě péče poskytnuté pojištěncům zdravotních pojišťoven, nikoliv jako finance určené pro zdravotnická zařízení primárně. Jsem přesvědčen, že naši občané - pojištěnci veřejného zdravotního pojištění - si zaslouží mít právo zvolit, kde budou čerpat svoji péči - jestli v klasické nemocnici, nebo v zařízení stacionárního typu, podobném zařízení, ke kterému se vztahovala interpelace.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Vidím ruku pana ministra Davida a uděluji mu slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Ivan David: Pane předsedající, dámy a pánové, bylo zajímavé, co jsem zde slyšel. Že se prý podílím na eliminaci soukromých zdravotnických zařízení a že ovšem neposlouží pan poslanec žádnými příklady, kterých je celá řada. To je typická argumentace, kterou stále slýchám, že hromadím chybu za chybou a podobné fráze. Prosím pana předsedajícího, aby vyzval pana poslance, aby mi dal seznam oněch konkrétních příkladů, na které se odvolává, těch zařízení, která já likviduji, jak on tvrdí. Docela rád bych se z toho poučil. Chtěl bych spíš říci, že je likviduje onen systém, který zde byl nastaven již dříve.
Pak je pro mě také zajímavé, že pan poslanec Cabrnoch byl náměstkem pro pojištění a legislativu v době, kdy paní ministryně Roithová předkládala své stanovisko na základě výběrového řízení. Proto by bylo docela zajímavé, proč tehdy on na ni nenaléhal na základě svého vlivu, který nesporně na ministerstvu měl, aby ona již tehdy vyhověla, proč spoléhá na to, že sociálně demokratický ministr zdravotnictví bude přehodnocovat toto stanovisko, které bylo vyhlášeno v době, kdy pan poslanec byl náměstkem. (Potlesk.)
Myslím, že to celkem stačí. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Přiznám se, že nevím, jakým směrem byla adresována poslední slova pana ministra. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím. Chci se ujistit, zda pan kolega Nečas navrhoval usnesení, kterým by Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra Davida na interpelaci poslance Petra Nečase. Je tomu tak? Ano. Takže o tomto návrhu rozhodneme hlasováním. Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 98.
Na žádost některých z vás prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Odhlašuji vás a prosím, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 99. Kdo je pro předložený návrh na usnesení, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 129 pro návrh 48, proti 79. Návrh nebyl přijat. (Potlesk.) Děkuji vám za vyjádření vaší úcty k mému řízení schůze.
Poprosil nyní pana ministra financí, aby se ministr financí zúčastnil projednávání další interpelace, kterou je interpelace poslance Vladimíra Mlynáře ve věcí akcií Českého investičního holdingu, a. s. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 252. V tuto chvíli otvírám rozpravu. Kdo má v úmyslu vystoupit? Pan kolega Mlynář, kterému uděluji slovo.
Poslanec Vladimír Mlynář: Vážený pane předsedající, vážená vládo, obrátil jsem se na ministra financí s písemnou interpelací ve věci Českého investičního holdingu, známé to firmy. O co jde? Český investiční holding, původně společnost Creditanstalt, investiční fond, poté C.S. Holding, byl kdysi jedním z elitních privatizačních fondů, mající asi 200 tisíc diků. Cena jeho akcie na burze byla svého času asi 1400 korun. Dnes je Český investiční holding tzv. vytunelovaným fondem, veřejně neobchodovatelným. Na rozdíl od desítek dalších podobných příkladů však v jeho případě sehrálo velmi zvláštní roli Ministerstvo financí, resp. kontrolní orgány státu.
Co se stalo? Koncem roku 1995 ovládl tehdy fond Creditanstalt v rámci třetí vlny privatizace společnost Motoinvest v čele s dnešním poradcem pana ministra financí panem Tykačem. Dne 21. 4. 1996 valná hromada tohoto fondu rozhodla o změně podnikání, resp. o transformaci fondu na běžnou akciovou společnost, a to i přesto, že to zákon tehdy plně neumožňoval, resp. že novela zákona o investičních fondech, která upravila podmínky takových změn, vstoupila v platnost až 1. 7. 1996. Motivy, kterými k tomu došlo, jsou všeobecně známé. Byla za tím většinou - a v podobných případech tomu tak vždy bylo - snaha vyšachovat ze hry drobné akcionáře.
Z právního hlediska byl rozsudkem Nejvyššího soudu v jiných případech - např. Comedia Holdingu - takovýto postup označen za protiprávní a takovýto postup na valné hromadě nezpůsobilý k transformaci fondu.
V čem je problém Českého investičního holdingu? Ministerstvo financí na základě žádosti emitenta, tedy na základě valné hromady, která je právně zpochybnitelná a neplatná, schválilo transformaci fondu v akciovou společnost. Z vlastní iniciativy pak rozhodnutím ze dne 9. 2. odebralo společnosti tzv. isin, čímž zrušilo veřejnou obchodovatelnost akcií fondu. To, že akcie ČIH nejsou veřejně obchodovatelné, dokládají i další stanoviska kromě zmíněného rozhodnutí, které mám k dispozici. Jsou to nálezy pana Špičky, ředitele odboru finančního trhu a bankovnictví ze dne 8. 8. 1998, dále stanovy fondu, které je možné získat u obchodního rejstříku, které v článku 4 odstavec 2 výslovně říkají, že akcie společnosti jsou veřejně neobchodovatelné. Stejně tak věstník RM-systému uvádí, že akcie společnosti jsou neobchodovatelné. Odpovídá tomu také realita, neboť od 5. 8. 1998 se akcie ČIH se na žádném z našich veřejně obchodovatelných trhů neobjevily.
Co to všechno znamenalo pro drobné akcionáře, předpokládám, že všichni víte. Během několika nocí se jejich akcie změnily částečně v bezcenné papíry.
Položil jsem panu ministrovi financí ve své písemné interpelaci jednoduchou otázku, zda skutečně byla či nebyla zrušena veřejná obchodovatelnost ČIH. V případě že ano, kým a zda bylo povinností majoritního akcionáře nabídnout minoritním akcionářům odkup. Pan ministr mi odpověděl - a proto se také obracím na sněmovnu - zdá se mi poněkud cimrmanovsky. Totiž že podle názoru Ministerstva financí veřejná obchodovatelnost zrušena nebyla, a to přesto, že existují nálezy Ministerstva financí o zrušení isinu, tím že byla pouze "zrušena možnost obchodovat s akciemi na veřejných trzích".
***