(17.00 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Mé výhrady, které jsem měl tehdy proti návrhu zákona, stále přetrvávají, protože hlavní principy změněny nebyly. Já bych se chtěl především, paní předsedající, vaším prostřednictvím zeptat pana poslance Svobody - a prosil bych jednoznačnou odpověď - zda nalezl ve financování politických stran v dostupném světě - myslím tím především evropský svět, okolní země, země kolem nás - takový model, který je navržen v tomto návrhu zákona, to znamená model financování politických stran, resp. darů politickým stranám pomocí darovacích poukázek přes Českou národní banku. Zajímá mě, jestli existuje někde v dostupném evropském světě model, aby u centrální banky měly politické strany povinně založený účet, a jestli existuje podobný systém darovacích poukázek. Domnívám se, že tomu tak není, alespoň jsem o žádném takovém státě neslyšel. Považuji to za určitou formu vyvlastnění nebo znárodnění politických stran.
Já nevím, jaké úkoly by Česká národní banka měla plnit. Vy sice argumentujete ve svém návrhu tím, že jak ústava, tak zákon o bance umožňují, aby plnila i tento úkol, ale já se domnívám, že Česká národní banka má celou řadu jiných úkolů. Jejím hlavním úkolem je pečovat o stabilitu měny. Rozhodně není jejím hlavním úkolem pečovat o pořádek financí politických stran.
Další otázka, kterou mám a která je velice zajímavá, se týká toho, co tady už bylo zmíněno, a to jsou nadace, nadační fondy a občanská sdružení. O tom se zmínil poslanec Benda. Opět bych vaším prostřednictvím, paní předsedající, položil otázku panu poslanci Svobodovi, zda bude považováno ve znění tohoto návrhu zákona za dar, jestliže některá politická strana připraví nějaký projekt s nějakou zahraniční politickou nadací - já myslím, že všichni víme, že takové nadace existují, v případě strany, kterou zastupuje pan poslanec Svoboda, si například vzpomínám na spolupráci této strany s nadací Hanse Seidla z Bavorska - a jestli v případě přípravy společného projektu, který například bude sloužit ke školení kandidátů před volbami, k nějakému mediálnímu tréninku nebo uspořádání semináře na určité vnitropolitické nebo zahraničněpolitické téma, bude toto považováno za dar, nebo ne. Na to bych také velice rád slyšel odpověď.
Pokud tento návrh zákona projde do druhého čtení - já tady avizuji, že se o to svým hlasem nepřičiním - domnívám se, že je možné pokusit se jej vylepšit. Já bych například navrhoval doplňovací a pozměňovací návrh, který by spočíval v povinném provedení forenzního auditu všech politických stran, resp. jejich účetnictví, a to zpětně do roku 1992. Myslím, že by to bylo velmi zajímavé. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Ptám se, zda se dále někdo hlásí do rozpravy. Do rozpravy se dále nikdo nehlásí. Končím obecnou rozpravu k tomuto bodu a uděluji slovo panu poslanci Svobodovi k závěrečnému slovu.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, začnu odzadu, odpovědí na dotazy pana kolegy Zahradila. Položil otázku, zda existuje někde ve světě model, že by politické strany dostávaly peníze přes Českou národní banku. Později to upřesnil. Opravil otázku tak, že to má být přes centrální banku. Samozřejmě říkám, že v žádném případě ne přes Českou národní banku. To je jasné, přes Českou národní banku určitě ne, protože jde o ústav České republiky. Odpověď na otázku, zda přes centrální banku, je jednoduchá, není takový model, ale to mě nechává klidným, protože není nutné, abychom my byli vždy těmi, kteří hledají modely v zahraničí. Proč bychom nenašli model vlastní?
Nicméně argumenty, které řekl pan kolega Zahradil, mě překvapují. Za prvé netuším, v jakém smyslu má jít o vyvlastnění majetku politické strany, když jde jen o technickou cestu, jak si peníze může strana z účtu České národní banky okamžitě převést kam chce. Co to má společného s vyvlastněním, jsem nepochopil, protože podle mých vědomostí vyvlastnění znamená převod vlastnického práva, a tady nikdo vlastnické právo k penězům politické strany na nikoho jiného nepřevádí, takže o žádné vyvlastnění nejde.
Za druhé nerozumím otázce, která se týkala nadací, byla tu uvedena nadace Hanse Seidla, a to proto, že doporučuji číst § 17A a 17B tohoto zákona. Podle tohoto návrhu se říká "dar podle tohoto zákona lze poskytnout zejména" - a máme tady demonstrativní výčet od písm. a) až po písm. e), mj. peněžitým plněním. Režim, který je v tomto zákoně, se vztahuje jen na § 17B, tzn. na dar peněžitým plněním, čímž se říká, že ostatní zůstává neregulováno, je to naprosto volné a běžné, tudíž nevím, co by v tomto zákoně bránilo tomu, co vytýká pan kolega Zahradil. Jeho námitce nerozumím. Jedná se jen a jen o peněžité plnění a vyplývá to z návrhu zákona. Těmto námitkám nerozumím.
Pokud jde o námitky pana kolegy Bendy, tak s první námitkou, že tam chybí skutečná identifikace dárce, opět polemizuji, protože tento návrh neumožňuje zastupování na základě plné moci. Musí tam být uveden dárce, tzn., že vždy se bude hledět na toho, kdo převádí na osobu, která bude na poukázce napsaná. Poukázka není žádným cenným papírem, je to jen formalizovaná darovací smlouva, aby občané této země věděli, kdo, kdy a kolik daruje. To je technická stránka věci, to nemá nic jiného za cíl. To znamená, že by měla být cestou, jak otevřeně financovat politické strany tak, aby se na naší politické scéně neobjevovali skrytí sponzoři.
Nevím, proč by tento zákon měl bránit vzniku politických stran jen proto, že říká, že příspěvky politických stran jsou do určité míry rozděleny na příspěvek a nad to už je to podle tohoto zákona dar. Šlo o to, aby se do politických stran nedostávaly peníze rozpouštěním tak, že přijde více peněz a že by pak mohlo dojít k tomu, že by se přes příspěvky peníze různým způsobem distribuovaly v politické straně. Vidím to jako politický problém. Není žádný problém v tom, jestli výše je 25 000 Kč nebo 40 000 Kč. O výši se můžeme bavit, ale nějaké kritérium tu být musí. Nevím, proč by toto mělo bránit vzniku poltických stran.
Pokud jde o odbory, jestli mohou nebo nemohou financovat politické strany, tak vycházím z toho, že odbory jsou orgány, které mohou podle mého názoru financovat politické strany, protože se mohou i hlásit k určitým politickým stranám, kdežto veřejná správa tuto roli hrát nemá.
Rozdíl v ceně jako dar - to je stará notářská zkušenost, která mě vede k tomu, že toto je správně, protože nejlepší způsob, jak skrýt dar, je, že se věc prodá, tedy jde o úplatný převod, a že cena se udělá nápadně nízká, takže fakticky se simuluje prodej a ve skutečnosti simulovaný je dar. To bych nechtěl. To znamená, že to, co platí v notářském řádu, že rozdíl v těchto cenách je darem, protože se to dává bezúplatně, bez protiplnění. Myslím, že je to správné a že to tak má být.
Upozorňuji, že navrhovatelem nejsem jenom já jako zástupce KDU-ČSL. Pan kolega Benda říkal, že to navrhuje politická strana, která má stoletou historii. Spolunavrhovatelem jsou také kolegové z Unie svobody, a ty ještě čeká několik let, aby měli stoletou historii. Není to jen otázka vidění KDU-ČSL, myslím, že je to vidění obecné.
***