(15.10 hodin)
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Paní předsedající, dámy a pánové, nezbytnost zásadní změny právní úpravy civilního soudního řízení byla zdůrazněna předkladateli, byla zdůrazněna již mnohokrát, a zvláště pak opakovaně byla zdůrazňována při projednávání a schvalování novel občanského soudního řádu, kterých od roku 1990 bylo přijato již více než dvacet.
Některé významnější změny, které byly uvedenými novelami provedeny v posledních letech, reflektovaly také požadavky právnické i laické veřejnosti na urychlení a zefektivnění civilního řízení a v konečném důsledku také na zajištění spravedlivější ochrany práv a oprávněných zájmů soukromoprávních subjektů. Téměř každá legislativní změna občanského soudního řádu byla současně doprovázena ujišťováním předkladatelů, že další dílčí korekce civilního procesního kodexu již nemohou přinést žádoucí výsledek, neboť toho lze dosáhnout - v souladu s názory právní teorie i praxe - pouze rekodifikací tohoto základního civilněprocesního předpisu. Předpoklady pro uskutečnění úplné změny občanského soudního řádu, která by odpovídala novým společenským a ekonomickým podmínkám a postupně se měnícím principům, na nichž je civilní řízení vybudováno, jsou dány již realizovanými novelami občanského soudního řádu.
Domnívám se proto, že se v současné době přímo nabízela příležitost provést rekodifikaci občanského soudního řádu, a to bez ohledu na skutečnost, že se dosud neuskutečnila nová právní úprava občanského zákoníku. Jen tak by bylo možno samostatně nově upravit exekuční řízení tak, aby se tato součást civilního soudního řízení stala skutečnou garancí realizace soudních rozhodnutí a v konečném důsledku zejména garancí ochrany věřitelských práv ve společnosti. Novým zákonným pojetím tzv. nalézacího řízení soudního, pro které byly již vytvořeny určité předpoklady přijetím předchozích novel občanského soudního řádu, bylo tedy možno dosáhnout cílů, které si klade předložená vládní novela, daleko účinněji.
Změny koncepčního charakteru jsou zcela akceptovatelné při provedení rekodifikace zákona, ale jen těžko přijatelné v souvislosti s byť rozsáhlou novelou zákona. Předložená vládní novela občanského soudního řádu některé zásadní koncepční změny do civilního soudního procesu zavádí, ovšem ne vždy organicky zapadají do jeho struktury. V této souvislosti mám na mysli především nové pojetí opravných řízení. To je představováno jednak změnami v odvolacím řízení, tj. zejména zakotvením principu tzv. neúplné apelace ve sporném řízení, jednak zavedením dalšího, a to již třetího mimořádného opravného prostředku - žaloby pro zmatečnost. Tím se vytváří určitá disproporce mezi jednotlivými opravnými prostředky, když jediným řádným opravným prostředkem zůstává odvolání a mimořádné opravné prostředky budou již tři, totiž obnova řízení, dovolání a žaloba pro zmatečnost. Zavedení tohoto dalšího mimořádného opravného prostředku působí značně účelově, neboť zjednání nápravy zásadních procesních pochybení v rozhodnutí soudu prvého a druhého stupně lze dosáhnout i prostřednictvím některého ze stávajících mimořádných opravných prostředků.
Navrhované změny občanského soudního řádu jsou rozsáhlé a dotýkají se takřka všech významných procesních institutů. Domnívám se, že některé z nich již skutečně odklad nesnesou. Jde především o novou, jednodušší úpravu věcné příslušnosti soudů, dále o propracovanější úpravu vyloučení soudců, o novou, podle mého názoru ale nedotaženou úpravu doručování písemností, o zcela nové pojetí procesní odpovědnosti účastníků v průběhu řízení u soudů prvého stupně, o nově pojímanou a v jednotlivostech jistě diskutabilní úpravu přípravy jednání a o v mnoha směrech upřesňující úpravu správního soudnictví, stejně jako o tolik potřebnou rozsáhlejší úpravu řízení exekučního.
Třebaže některé z navrhovaných změn obsažené v předložené vládní novele občanského soudního řádu jsou diskutabilní a jiné je třeba pravděpodobně odmítnout, soudím, že je třeba podpořit ty zmíněné navrhované změny, které pomohou v nejbližší době zefektivnit řízení a poskytnout tak účinnější ochranu právům a oprávněným zájmům účastníků soukromoprávních vztahů v rámci možností platného základního civilněprocesního předpisu. Současně musím zdůraznit, že základní procesní předpis musí být jasný a srozumitelný všem subjektům, které se v rámci civilního řízení budou ochrany svých práv domáhat. Příliš zformalizovaná a složitá procesní úprava soudního řízení - a takové tendence lze z předložené novely vyčíst např. při úpravě odvolacího řízení a jeho předpokladů - může vést k nežádoucím dopadům na ochranu soukromoprávních vztahů. Bylo by pak jistě v rozporu s požadavky dostupnosti civilního soudního řízení a práva na spravedlivý proces, jež náleží fyzickým i právnickým osobám, jestliže by postup soudu a procesních stran byl natolik složitý, že by se účastníci neobešli bez zastoupení advokátem v řádném dvouinstančním soudním řízení.
Sdílím řadu pochybností, které zde přede mnou pojmenoval kolega Výborný. Na druhé straně si velmi intenzivně uvědomuji potřebu zásadní novely občanského soudního řádu, i když - jak už jsem říkala - bych daleko více uvítala rekodifikaci. Za daných okolností doporučuji v prvním čtení podpořit vládní novelu tohoto zákona. Počítám s tím, že ústavně-právní výbor přijme řadu změn tak, abychom konečně v občanském soudním řízení zajistili to, co soukromoprávním subjektům slibujeme, tedy rychlou a účinnou ochranu jejich práv.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Rujbrové, nyní má slovo pan poslanec Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, když jsme diskutovali v poslaneckém klubu ODS o tomto zákonu, řekl jsem myšlenku, že většina z vás nebo z mých kolegů si o právnících, resp. o absolventech právnických fakult myslí to nejhorší, a dodával jsem, že právem. Dodal jsem také, že po vystoupení a po projednávání tohoto bodu bude to myšlení a ty představy ještě horší. Ale prosím o trochu tolerance a pochopení, neboť návrh, který máme před sebou, patří do kategorie, kterou označuji termínem "norma norem", která svým významem je nepochybně rovna i základnímu zákonu každého státu, kterým je ústava. Myslím, že právě pro význam, pro závažnost by měl být také přístup k němu velmi specifický, velmi obezřetný, velmi pečlivý a uvážlivý.
Dovolím si připomenout jednu historickou skutečnost, a to, že v roce 1894, když měl přijít do říšské rady tehdy civilní řád soudní, byl oběma sněmovnami přijat zákon, jak raditi se a usnášeti se jest o návrzích zákonů vztahujících se k zavedení nového civilního řádu soudního. Jinými slovy, tehdejší komory se usnesly, že k tak zásadní věci, jako je kodex, by nebylo vhodné přijímat pozměňující návrhy, že by bylo dobré je přijmout jako celek nebo je jako celek odmítnout, a to proto, aby tyto normy, které jsou navýsost odbornými, které jsou předkládány s jednotlivými ustanoveními, která jsou navzájem provázána, nebyly rozbity těmito individuálními zásahy, neztratila se jejich vzájemná konzistentnost.
Myslím, že to samé platí i pro předložený návrh. Velmi bych doporučoval, aby výbor, pokud se dostane tento návrh do projednávání ve výboru, se zamyslel právě nad tímto přístupem, zda normu nevzít jako celek a jako takovou ji předložit sněmovně k finálnímu hlasování, nebo zda ji raději nevrátit k přepracování, tak aby byla odstraněna některá problematická ustanovení.
***