(17.10 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Řecký Interpol konstatoval toto spojení zcela jednoznačně. Podobně americké příslušné úřady, které konstatují, že v objemu drogových obchodů zaostávají Kosovci pouze za tureckými gangy. Podobně Francouzi připomínají, že do západní Evropy s pomocí této struktury bylo vyvezeno zboží ve výši 2 miliard amerických dolarů, a německá kriminální ústředna konstatuje, že 1,5 miliardy dolarů bylo vlastně vyčištěno za pomoci těchto struktur, tedy s pomocí 200 privátních bank a směnáren.
Je těžké mluvit o humanitární operaci, která je takto nešťastným způsobem zarámována, která je následkem bombardování, které, jak dokumentují autoři žaloby na vrcholné představitele zemí NATO pánové Michal Mandel a jeho kolegové, známí právní experti, v podstatě jenom z 30 % pokrývalo vojenské cíle. Většina cílů byla civilní povahy a především povahy ekonomické. Z tohoto důvodu lze jenom s velkou dávkou fantazie mluvit o tom, že by příslušná operace měla za cíl zmírnit nebo odstranit následky humanitární katastrofy.
Ze všech uvedených důvodů, dámy a pánové, se domnívám, že sněmovní tisk č. 250 by neměl získat vaši podporu a že bychom měli hledat jiné řešení, jak účinně přispět ke zmírnění utrpení lidí v tomto regionu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo kolegu Janu Zahradilovi. Připraví se pan poslanec Laštůvka.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji. Pane předsedající, vážení ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych ztratil několik vět nad jedním aspektem celé této záležitosti, který podle mého názoru by se měl stát předmětem obecné rozpravy, byť se samotným tématem ne zcela přímo souvisí. Proto také nebudu opakovat to, co tady řekl zpravodaj pan kolega Nečas, protože bych s tím mohl jenom souhlasit a vyjádřit mu plnou podporu.
Musím říci, že jsem si v poslední době povšiml, že zahraničněpolitická témata se stávají jakousi oblíbenou platformou pro rozehrávání různých vnitropolitických hrátek. Jestliže to dělají komunisté, tak bych řekl, že to už je téměř folklór, s kterým jsme se tak nějak smířili, a že projevy, které tu zaznívají, zase až tak příliš vážně nebereme. Ale bohužel to nedělají jenom oni.
Povšiml jsem si ve zpravodajství hromadných sdělovacích prostředků, že minulý týden se odehrála jakási schůzka, kterou svolal pan prezident ve vile s poetickým názvem "Amálie", které se zúčastnili "my chlapci, co spolu chodíme". Myslím, že všichni víme, koho mám na mysli, když používám tento termín. Uznávám, že Amálie je velmi poetické jméno. Různé schůzky, které mi tuto schůzku nápadně připomínaly, se odehrávaly před dvěma lety na místech s méně poetickými názvy, jako např. restaurace Na rybárně apod. Ptám se, jestli schůzky tohoto typu mají skutečně za účel přispět nějakým způsobem k vyřešení kosovské krize a k vážné zahraničněpolitické debatě nad tímto problémem, anebo zda mají nějaký jiný účel. Já to samozřejmě nevím, nicméně mám takový silný pocit, že nejenom kosovská krize, ale i jiné zahraničněpolitické otázky tady slouží - mám-li použít kosovského slovníku - jako jakási letecká příprava k pozemní operaci na - dejme tomu - koalici 113. Pokud je tomu tak, potom bych rád vaším prostřednictvím, pane předsedající, upozornil ty, kterých se to týká, že stejně jako opakovaný vtip není vtipem, tak ani opakovaný podraz není podrazem, ale stává se pouhou trapností.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Obávám se, že panu prezidentovi váš vzkaz tlumočit nemohu. O slovo požádal předseda poslaneckého klubu KSČM pan Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Chtěl bych vás požádat, abyste vzkázal panu kolegovi Zahradilovi, že vystoupení jeho kolegů z řad komunistických poslanců není žádný politický folklór, a pokud chce vystoupit ve sněmovně, obávaje se o opoziční smlouvu, ať tak učiní v jiném bodu, než je tisk č. 250, který dnes projednáváme.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Laštůvka, připraví se pan poslanec Petr Mareš, po něm pan poslanec Karel Černý, Milan Zuna, Michal Doktor a pan kolega Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedající, dámy a pánové, nechci mnoha slovy rozmnožovat to, co zde již bylo řečeno během tohoto odpoledne. Přiznám se, že jsem předpokládal, že v tuto hodinu bude to, co si myslíme téměř všichni v této sněmovně, že je nutné a nezbytné, učiněno. To si myslím, že bude vysloven souhlas s tiskem 250 v nějaké modifikované podobě.
Samozřejmě mohu mít pochopení a mám velké pochopení pro věcné výhrady, které tady zaznívají, pokud hovoříme o určité asymetrii toho, co se děje v Kosovu, toho, co se děje v tento okamžik na Balkáně, toho, co bylo dohodnuto. I já cítím problém, který je vysloven tím, že na jedné straně konstatujeme celistvost a nedělitelnost Jugoslávie, na druhé straně však v Kosovu, které má být nedílnou součástí do budoucna, připouštíme asymetrii v té podobě, že všechny mocenské a pořádkové síly jugoslávského státu odcházejí a my akceptujeme, že tam zůstává polovojenská organizace UCK.
Od samého začátku jsem byl - a nijak jsem se tím příliš netajil - proti leteckým útokům jako řešení tohoto problému. Nicméně od samého začátku, a to díky své osobní zkušenosti na místě v severní Albánii při hranicích s Kosovem, jsem přesvědčen, že neexistuje pro tento problém jiné řešení, než je pozemní operace a pozemní účast. Proto naprosto jednoznačně jsem pro to, aby Česká republika byla maximálně zúčastněna v této pozemní operaci. Jednak z těchto faktických a věcných důvodů, bezpečnostních a humanitárních, které lze vidět na vlastní oči, a už daleko méně z důvodů, které tu zaznívaly, z jakýchsi prestižních nebo dokonce ekonomických. Jistě, i to jsou aspekty, ale jenom podle mého názoru pomocné aspekty.
Čemu ale vůbec nerozumím, jsou obstrukce, které naše projednávání, a některá vystoupení bohužel musím charakterizovat jako obstrukce, doprovázejí. Zdůrazňuji: věcné výhrady, věcné připomínky chápu a myslím si, že je třeba se jimi zabývat, je třeba je tady pojmenovat, je třeba hledat řešení, jak je dát najevo především navenek. Myslím si, že iniciativa České republiky v hledání řešení v Kosovu byla takovým vhodným a dobrým příkladem. Musím se zeptat kolegů, kteří vyjadřují nespokojenost s touto operací, kteří zamítají naši účast na operaci, co vlastně navrhují. Navrhují, aby v tento okamžik odešly jugoslávské síly, které odcházejí, aby tam vzniklo mocenské vakuum, aby se ještě prohloubilo to, na co sami poukazují. Myslím, že jediná šance v tento okamžik je být tam. Je to šance pro to místo, ale i pro nás, abychom své stanovisko a své postoje mohli legitimně sdělovat a prosazovat.
Závěrem bych se chtěl dotknout ještě druhé části věci. To je to, co na jedné straně bylo úvodní řečí zpochybňováno kolegou Nečasem a posléze i v jeho vystoupení zdůrazněno jako aspekt velmi důležitý, to je ekonomický aspekt této operace. Podle mého názoru je naprosto nemyslitelné, abychom přijali usnesení zahraničního výboru - které pochopitelně nejen frakce ODS, ale také sociální demokraté beze zbytku podporovali, tj. rozšíření účasti České republiky -, aniž bychom současně řekli, za jakých podmínek.
***