(16.50 hodin)
(pokračuje Kohlíček)
Zdůrazňuji, že jde v Kosovu o minimálně 1,5 mil. lidí. Tito lidé musí mít elementární podmínky života a jejich zásobování potravinami, které v té oblasti nejsou, vodou a zajištění jejich bydlení, a to již letos v zimě, to je ta nejdůležitější otázka ve třetí skupině úkolů, které je třeba řešit.
Závěr, který jste si jistě udělali z těch věcí, které jsem zde předestřel, je, že je nutné, aby celá záležitost byla výrazně modifikována, a o to se pokusím svými pozměňovacími návrhy v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče.
Uděluji slovo nejprve panu kolegovi Exnerovi s faktickou poznámkou, a poté jeho stranickému kolegovi panu Miroslavu Ransdorfovi.
Poslanec Václav Exner: Mí kolegové o té věci již několikrát mluvili, ale fakticky nenavrhli, aby poslanci dostali text příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN jak v anglickém jazyce, tak případně v českém překladu.
Navrhuji tedy, abychom takový text této rezoluce k dispozici dostali a aby do té doby byla schůze přerušena. Pokud by k přerušení schůze nedošlo, vyzývám přesto pana ministra zahraničních věcí, aby nám poskytl příslušný text rezoluce. Jak jsme byli informováni, členové zahraničního výboru dostali jen anglický návrh té rezoluce. Pokud ho snad někdo má v češtině, tak já ho zatím v češtině nemám a nemáme ho k dispozici všichni. Pokud jsem ho měl dostat, tak mi laskavě vysvětlete, jakým způsobem. Pokud jsem ho neměl dostat a leží jenom tady na stole, tak prosím, aby bylo zajištěno, aby ho mohli dostat všichni do lavic.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Chci se zeptat pana kolegy Exnera, zda trvá na svém procedurálním návrhu. (Poslanec Exner: Ano.)
Nenuťte mě, pane poslanče, k jízlivé poznámce ve smyslu tom, že poslanec zákonodárného sboru na přelomu tisíciletí by měl plynně hovořit přinejmenším jedním světovým jazykem a tím nepochybně je angličtina, nicméně nechám o vašem návrhu samozřejmě hlasovat.
Ještě se před vámi přihlásil pan kolega Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, již řadu let slouží všem občanům ČR služba jménem internet a od 11. 6. 1999 je tam text celé rezoluce v českém jazyce i pro ty, kteří jiný jazyk neovládají. Já jsem si ho pro vlastní potřebu vytiskl (ukazuje). Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pan kolega Exner s faktickou poznámkou.
Poslanec Václav Exner: K vaší nemístné poznámce sděluji, že plynule jedním zahraničním jazykem hovořím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Jsem tomu rád. Vzhledem k vaší stranické příslušnosti bych očekával jiný světový jazyk.
Nicméně zazněl tu procedurální návrh, rád bych o něm nechal hlasovat. Ovšem s faktickou poznámkou se ještě hlásí pan kolega Karel Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jen říci, že podle § 54 odst. 8 jednacího řádu se o návrhu na přerušení nevede rozprava. Kolega Koháček vedl rozpravu. Já žádám předsedajícího, aby dodržoval jednací řád vůči všem poslancům.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Obávám se, pane poslanče, že vám nemohu vyhovět s touto poznámkou, neboť pan kolega Koháček také reagoval faktickou poznámkou na průběh rozpravy, resp. na slova předřečníka pana kolegy Exnera, který namítal, že nemá k dispozici text usnesení Rady bezpečnosti OSN v českém znění. V tom duchu jsem také rozuměl jeho faktické poznámce, nijak jinak jsem tomu nerozuměl.
Bylo by ale dobré se pokud možno příliš nezatěžovat přestřelkou faktických poznámek.
Mým úkolem teď je nechat hlasovat o procedurálním návrhu, který zde zazněl, tedy přerušit jednání Poslanecké sněmovny do doby, než bude poslancům do jejich lavic rozdán text usnesení Rady bezpečnosti OSN, a to v českém znění.
Zahájil jsem v tuto chvíli hlasování s pořadovým číslem 6. Ptám se, kdo je pro předložený procedurální návrh, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasovaní pořadové číslo 6 z přítomných 154 pro návrh hlasovalo 19, proti 110, návrh tedy nebyl přijat.
Chtěl jsem ještě poprosit všechny kolegy, kteří se účastní diskuse, aby pokud možno usnadnili svým vystoupením a předkládáním svých návrhů projednávání tohoto bodu, aby to bylo co nejhladší a co nejplynulejší.
Hovoří tedy pan kolega Ransdorf a po něm kolega Zahradil.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, alespoň jedna věc v naší republice jde prudce kupředu, a to je řečnické umění, které tady bylo některými kolegy demonstrováno, zejména v projevech o tom, jak dotyčná operace je v zájmu řešení humanitární katastrofy.
Já bych řekl, že se mi při těchto projevech vybavily vzpomínky na četbu pamětí jednoho misionáře v Tichomoří, který přemýšlel o tom, jak zaujmout pro věc křesťanství i tamější domorodce. Domníval se, že zaujme své potenciální farníky tím, že jim nabídne, že v neděli je den volna, že se nepracuje. Bohužel, na těchto bohatých ostrovech v Tichomoří se nepracuje vůbec, a tak s tímto nápadem pohořel. Přemýšlel, že by mohl uspět tím, že bude bojovat proti hříchu. Ale zjistil, že tito šťastní lidé nevědí, co je "moje" a co je "tvoje", nemají vůbec pojem soukromého vlastnictví, a nevědí tedy vůbec nic o tom, co je krádež, a tak přišel na řešení svého problému. Nejprve, že je třeba ty domorodce naučit hřešit, a pak je možné bojovat proti hříchu.
Tak je tomu i v případě boje NATO proti humanitární katastrofě. NATO nejdříve humanitární katastrofu vyvolalo, dovedlo ji do obludných rozměrů, a potom se zabývá plány, jak humanitární katastrofu řešit.
Já bych uvedl některé doklady toho, že nemluvím naprázdno.
Těsně předtím, než došlo ke spuštění vojenských operací, opakovaně se soudní orgány SRN vyjadřovaly k této otázce, protože byly žádány kosovskými Albánci o právo azylu. Například Zahraniční úřad SRN ve své správě Bavorskému správnímu soudu v Ansbachu 6. ledna 1999 odmítl, že by se jednalo v případě Kosova o humanitární katastrofu. Podobně vyznívá zpráva Zahraničního úřadu, tedy Ministerstva zahraničních věcí, z 12. ledna 1999 Správnímu soudu v Trevíru. Ve stejném duchu vyznívá správa Zahraničního úřadu z 15. března 1999 Správnímu soudu v Mohuči.
I předtím rozsudek Bavorského správního soudního dvora z 29. října 1998 dospívá ke stejnému závěru. Podobně rozsudek Správního soudního dvora Bádenska-Württenberska ze 4. ledna 1999, rozsudek Vrchního správního soudního dvora v Münsteru 24. února 1999, rozsudek Vrchního správního soudního dvora v Münsteru z 11. března 1999, a tak bych mohl pokračovat.
***