(16.20 hodin)
(pokračuje Mareš)
Myslím, porovnáme-li situaci v této zemi se situací našich sousedů, všech našich sousedů, zjistíme, že v tomto směru má česká politika ještě velké dluhy. Domnívám se, že materiál, který nám vláda předložila, je kultivovaným textem, který tomuto účelu může skutečně sloužit. Mám k němu některé připomínky, které ovšem beru jako připomínky dílčí.
Domnívám se, že tak jak už to zde bylo konstatováno z tohoto místa, by bylo velice vhodné, aby vláda v pravidelných intervalech aktualizovala tento materiál a doplňovala ho o reflexi nových událostí, nové situace v rychle se proměňujícím světě. Myslím, že můžeme vzít v úvahu skutečnost, že materiál, který máme před sebou, byl připravován poměrně s velkým předstihem k dnešku a že ne všechny skutečnosti, kterých jsme byli v posledních měsících svědky, v něm mohou být zapracovány.
Moje první připomínka se vztahuje - jak tomu bylo u několika dalších kolegů, kteří přede mnou vystupovali - k formulaci politiky České republiky ve vztahu k Evropské unii. Materiál poněkud na můj vkus příliš pragmaticky konstatuje, že Česká republika bude akceptovat Evropskou unii takovou, jaká bude v okamžiku, kdy k ní přistoupí. Domnívám se, že by bylo dobře, kdyby sociálně demokratická vláda jasně formulovala, jaká má být Evropská unie, do které bychom chtěli vstoupit, i když je zcela jasné, že naše prostředky, jak napomoci tomu, aby Evropská unie byla takovou, jakou ji chceme, jsou do značné míry omezené. Nedělám si ani příliš velkou iluzi o tom, že právě v tomto bodu je možné dosáhnout skutečně širokého konsensu. Jistě se na půdě této sněmovny najdou zastánci nejrůznějších koncepcí Evropské unie, od Evropy regionů přes Spojené státy evropské až po Konfederaci národních států. Jistě unikátní je názor pana kolegy Kohlíčka o tom, že existuje také koncepce Evropy jako unitárního státu - já jsem to slyšel poprvé a domnívám se, že podobná koncepce předmětem naší diskuse asi nebude.
Druhá námitka, kterou zde mám, zde zazněla také již několikrát a vztahuje se k našemu postoji k nové strategické koncepci NATO. Je to jistě zcela samozřejmý požadavek této sněmovny, aby vláda co nejrychleji jasně formulovala svůj postoj k této strategické koncepci.
Já zde mám ještě jednu námitku, kterou jsme zde ještě neslyšeli. V textu se konstatuje, že vláda považuje - cituji - "za žádoucí, aby případné bezpečnostní mise pod vedením NATO vycházely z mandátu Rady bezpečnosti OSN nebo OBSE". Já mám pocit, že takovéto postavení na jednu úroveň usnesení Rady bezpečnosti s postojem OBSE je poněkud - řekněme - nepřesné. Vůbec mám z toho dokumentu dojem, že naše spoléhání se na OBSE je možná příliš velké - nebo naše naděje kladené do této organizace jsou příliš velké - než aby je OBSE mohla splnit.
V této souvislosti se naskýtá ještě jedna otázka, která bohužel není v dokumentu vůbec zmíněna, a to je postoj naší zahraniční politiky k budoucímu fungování Organizace spojených národů. Tato zmínka o tom, že preferujeme - a jistě správně preferujeme - aby akce Severoatlantické aliance měly také mandát Rady bezpečnosti, je jednou z řídkých zmínek na toto téma a já se vážně obávám, že otázka reformy fungování OSN je velice vážná a že bychom v této otázce měli mít jasno.
Pak zde mám ještě několik drobných a spíše praktických poznámek k tomuto textu.
Ve chvíli, kdy se text pokouší formulovat perspektivu našich bilaterálních vztahů, hovoří o řadě států, ve kterých se odkazuje na tradici našich dobrých vztahů, ať už jde o Slovensko, Polsko, hovoří se zde o společné kulturní tradici ve vztahu k Rakousku. Mě poněkud zaskočila velmi stručná formulace v tom odstavci, který hovoří o našich vztazích se Spojenými státy a Kanadou. Já jsem pevně přesvědčen, že i vztahy ČR se Spojenými státy jsou stále ještě vztahy poněkud nadstandardními. Hovoříme-li ve vztazích k jiným státům o dobré tradici, jistě bychom zde dlouze mohli hovořit o tom, jaká je tradice našich vztahů s touto zemí. Koneckonců hovoříme-li o tom, že jsme dnes členy Severoatlantické aliance, myslím, že všichni, jak zde sedíme, jsme si vědomi, že bez aktivní pomoci politiky právě Spojených států by tomu tak s největší pravděpodobností nebylo.
Správně je - domnívám se - v tomto dokumentu, byť velmi stručně, zdůrazněna nutnost stabilizace a zkvalitnění české zahraniční služby. Vzhledem k tomu, že mým hlavním polem je oblast vzdělávání a nikoli zahraniční politika, dovolím si zde k tomu podotknout několik slov.
Je zjevné, že v současné době, kdy naše vysoké školství je vysoce autonomní, může vláda jen těžko ovlivňovat složení studijních programů nebo jejich zaměření. Přesto se domnívám, že by Ministerstvo zahraničí mohlo být aktivnější v oblasti takových pobídek, jako jsou stipendia apod., která by vedla k tomu, že na našich vysokých školách se budou oblastí mezinárodních vztahů naši studenti zabývat mnohem intenzivněji a šíře, než tomu je v současné době.
Já bych v této souvislosti připomněl jednu skutečnosti, která nejen naši zahraniční politiku, ale i naši politiku jako takovou v této souvislosti do značné míry limituje.
My jsme jednou z mála zemí, pokud ne zcela jedinou, v Severoatlantické alianci, která nemá na univerzitách studijní obor obranných a strategických studií nebo podobné obory, které by vychovávaly civilní odborníky v této oblasti, což poněkud zpochybňuje v našich diskusích se západními partnery skutečnost naší civilní kontroly nad vojenskou oblastí. Já se domnívám, že i v tomto směru by mohlo být ministerstvo aktivnější, a domnívám se, že tato sněmovna mu v tom jistě může nabídnout svoji pomoc.
A konečně zcela praktická poznámka k této oblasti. Naše Ministerstvo zahraniční je jedním z mála ministerstev, která nedbají vůbec o publikaci dokumentů o české zahraniční politice. Pokud chceme vychovávat nové odborníky této oblasti - a já myslím, že tady se s panem ministrem všichni shodneme - pak tento čistě praktický, a pokud jde o finance ne tak náročný problém by jistě stálo zato vyřešit.
Nakonec mi dovolte jen zcela malou poznámku na účet našeho včerejšího rozhodnutí neschválit vládní návrh změny ústavy. Pan ministr řekl, že tímto krokem jsme vyslali nehezký signál, nebo špatný signál směrem do Bruselu. Já se domnívám, že tato sněmovna při všech svých hlasováních, která se vztahovala ke všem akcím vlády směřujícím k podpoře akcí Severoatlantické aliance, dala jasně najevo, že bere své závazky vůči NATO velmi vážně, a že tento signál, který jsme vyslali včera - jsem si zcela jist - nebude na škodu našeho dalšího působení v této organizaci. Děkuji vám.
***