(16.00 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Jednou z nich je i role Parlamentu a jeho výboru pro evropskou integraci v procesu přidružování. Myslím, že role tohoto výboru na rozdíl od ostatních kandidátských zemí je touto sněmovnou nedoceněna.
Dovolte mi, abych na závěr položil předkladateli několik základních otázek.
Za prvé: Je k dispozici celková svodná zpráva o stavu zajištění přípravy pro vstup ČR do EU?
Za druhé: Je k dispozici analýza dopadů na celní unii Česká republika - Slovensko?
Za třetí: Je k dispozici přehledný souhrn našich asociačních závazků?
Za čtvrté: jako člen podvýboru pro prezentaci ČR jsem měl možnost seznámit se s přípravou ČR pod gescí Ministerstva zahraničních věcí na světovou výstavu EXPO 2000 v Hannoveru. Jednou větou řečeno, byl jsem zděšen stavem přípravy a upřímně řečeno, nebyl jsem sám. Žádám vás proto, pane ministře, o podrobnější informaci pro sněmovnu o stavu přípravy k dnešnímu dni včetně finančních nároků. Naším společným cílem je jistě důstojná prezentace ČR, navázání na nejlepší tradice českého výstavnictví, nikoliv na neúspěchy, které jsme utrpěli na světové výstavě v Seville.
Poslední - předkládám návrh na usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu ČR o předložení souhrnné svodné zprávy o postupu integrace ČR do EU. Navrhuji termín k 31. 10. 1999.
Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk z levé části síně.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Maštálkovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Jiří Karas, připraví se pan poslanec Vilém Holáň. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Karas: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, koncepci zahraniční politiky jako souhrnný dokument vypracovalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR po roce 1993 podruhé. S prvním dokumentem tohoto charakteru seznámil Poslaneckou sněmovnu tehdejší ministr zahraničí Zieleniec v dubnu 1993. Poslanecká sněmovna tehdy vzala zmíněný dokument na vědomí. V mezidobí podávalo Ministerstvo zahraničních věcí Poslanecké sněmovně dílčí informace o aktuálních problémech zahraniční politiky.
Předkládanou koncepci zahraniční politiky ČR je nutno ocenit jako nesporně potřebný a dobrý krok. Charakterizuje poměrně podrobně záměry vlády v oblasti zahraniční politiky. To umožňuje poslancům účinněji kontrolovat vládu a zároveň přicházet s podněty na případnou korekci některých postupů. Dokument má nepochybně význam i pro zahraniční partnery ČR, neboť jim dává jasný signál o záměrech vlády ČR jak pokud jde o bilaterální, tak i multilaterální politiku. Lze ocenit tezi, že zahraniční služba demokratické země, jako je ČR, musí být budována na nestranickém principu a uskutečňovat politiku demokraticky zvolené vlády.
Struktura dokumentu je logicky koncipovaná, část A se zabývá obecnými otázkami, východisky pro zahraniční politiku ČR, charakteristikou mezinárodního prostředí, principy zahraniční politiky, zájmy ČR, cíli a nástroji zahraniční politiky a konečně tvorbou zahraniční politiky. Část B je věnována konkrétní agendě a úkolům české zahraniční politiky. Toto členění však s sebou nese též problémy. Charakteristika jednotlivých okruhů v první části musí být nutně zjednodušena. Zřejmé je to např. u kapitoly, která se zabývá zájmy ČR. Členění na životní, strategické a dílčí zájmy nevystihuje dostatečně tuto složitou oblast. Zkratkovitá charakteristika ponechává stranou některé důležité otázky, vůbec se např. nezmiňuje o bezprostředních zájmech ČR, které nelze označit za zájmy dílčí. Definování bezprostředních zájmů, jakož i jejich intenzity je pro zahraniční politiku nepochybně důležité.
Větší pozornost a hlubší propracování by zasloužila otázka nástrojů zahraniční politiky. Nástroje zahraniční politiky disponují širším rejstříkem než pouze různé typy či rozměry diplomacie. Mám na mysli např. fakt, že významnou roli v zahraniční politice každého státu hrají a v budoucnosti budou hrát samosprávné orgány.
Pokud jde o konkrétní zaměření zahraniční politiky vlády, kterým se zabývá část B, lze přijmout jeho celkovou koncepci i členění. Lze podpořit tezi zdůrazňující význam multilaterální diplomacie. Formulace priorit v pořadí Evropská unie, Severoatlantická aliance a rozvíjení dobrých vztahů se sousedními státy vychází z respektování zásady kontinuity v zahraniční politice.
O některých otázkách však lze diskutovat. Koncepce uvádí do politické praxe ne zcela tradiční pojem nadstandardní vztahy, a to ve vztahu se Slovenskem a částečně i ve vztahu s Polskem. Bylo by vhodné otázku nadstandardnosti vztahů obsáhleji vysvětlit a zdůvodnit. Je třeba zároveň posoudit, zda je účelné tímto způsobem byť nepřímo žádat zmíněné země, aby se k úrovni svých vztahů s ČR vyslovovaly.
Pokud jde o Severoatlantickou alianci, je nutno říci, že koncepce formuluje hlavní zásady, z nichž hodlá česká politika vycházet. V současné době, zvláště s přihlédnutím ke kosovské krizi, se však ukazuje, že koncepce dostatečně nezdůraznila naléhavost úprav české legislativy, aby ČR mohla plnit roli hodnotného partnera aliance. Stejně tak role a postavení ČR v alianci velmi závisí na kvalitě českého obranného příspěvku. Tento aspekt není v koncepci dostatečně zdůrazněn.
Koncepce klade prvořadý důraz na začlenění ČR do EU. Přistoupení ČR k EU zcela oprávněně označuje za závažné politické rozhodnutí historického významu. Je třeba vyslovit naději, že se vláda a Ministerstvo zahraničních věcí s úspěchem zhostí všech náročných úkolů, které jsou v koncepci uvedeny. To ovšem nebude stačit, pokud jednotlivé resorty a orgány státní správy nebudou své úkoly precizně a hlavně včas plnit.
Koncepce odůvodněně zdůrazňuje význam vnějších ekonomických vztahů pro rozvoj ČR. Tento přístup lze přivítat. Lze též ocenit, že při uskutečňování zahraničněobchodní politiky došlo k dohodě mezi Ministerstvem zahraničních věci a Ministerstvem průmyslu a obchodu, pokud jde o zlepšení činnosti obchodně ekonomických úseků českých zastupitelských úřadů v zahraničí. Přesto nelze přehlédnout, že pasáž věnovaná ekonomické diplomacii a proexportní politice je příliš stručná a obecná.
V koncepci jsou též formulovány záměry, které chce ČR prosazovat v rámci mezinárodních ekonomických a finančních organizací, ve Světové obchodní organizaci, Mezinárodním měnovém fondu, skupině Světové banky a OECD. Jsou bohužel ale velmi stručné a obecné. Koncepce se nezmiňuje o roli Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj, i když je známo, že tato instituce hraje v transformačním procesu ČR nezanedbatelnou roli. Významnější místo by mělo být v koncepci věnováno propagaci ČR a její kultury v zahraničí.
***