(14.40 hodin)
(pokračuje Payne)
Omlouvám se, ale tak tomu je v těch dokumentech.
Dále zahraniční koncepce má demokracii a bezpečí občanů na čtvrtém místě, což ovšem bezpečnostní strategie na čtvrtém místě nemá. Přitom při projednávání ve výborech na přímý dotaz, zda se jedná o taxativní výčet, ve kterém také záleží na pořadí, a tak to také v těch koncepčních materiálech má být, bylo řečeno, že právě v kategorii životních zájmů ano. A ukazuje se, že vláda předkládá dva dokumenty, které v taxativním výčtu se dokáží docela podstatně lišit. Zatímco bezpečnostní strategie říká, že k obraně životních zájmů použijeme všechny dostupné prostředky včetně vojenských, tak zahraniční koncepce hovoří o dostupných prostředcích včetně krajních. Nevím, proč vláda vyjadřuje takovýto rozdíl. Chtěl bych ale říci, že rozdíl v každém slově v takto významných dokumentech koncepčního charakteru musí něco naznačovat, anebo je to otázka nepečlivosti, hlouposti či nepochopení vůbec smyslu koncepčních materiálů. Protože smyslem takovýchto materiálů je, aby stanovily malý počet přehledných, snadno zapamatovatelných priorit, které si dokáže každý politik, každý novinář, každý podnikatel, každý občan osvojit jako zájmy svého státu pro dané období.
Zároveň z každého slova v těchto koncepčních materiálech by se měla odvíjet rozpočtová politika. Jestliže něco vynecháme v koncepci zahraniční politiky, znamená to, že peníze na tento účel nepotečou přes Ministerstvo zahraničí, ale potečou jinými cestami. Anebo nepotečou vůbec. Na základě toho budeme muset příště seškrtat rozpočet Ministerstva zahraničí, protože některé priority, které by snad ministerstvo dělat mělo, byly vypuštěny.
V těch rozdílech bych mohl pokračovat. Ve strategických zájmech jsem dále napočítal šest docela podstatných rozdílů. Nebudu je vyjmenovávat, protože se mi to zdá být zbytečné. Smiřme se s tím, že tyto dokumenty se liší.
Zároveň dokument, který by měl stanovit jasné a srozumitelné priority, slovem priorita poměrně hýří. Koncepce, kterou máme před sebou, obsahuje na šesti místech slovo priorita; ačkoli na jednom místě popisuje skutečně seznam priorit, tak na pěti dalších místech se také hovoří o prioritách naprosto jiných. Já se ptám. Buďto máme těch priorit více, tzn. celý seznam, který máme na straně tuším 11 plus pět dalších, které opomenutím vypadly z toho taxativního výčtu, anebo máme před sebou nepečlivou práci. Pak ovšem ten dokument neplní to, co má plnit, aby byl srozumitelným dokumentem, který obsahuje úplný výčet priorit, a je to zmatený dokument, který prioritou nazývá kdeco.
Další myslím podstatný problém tohoto materiálu je, že zahraniční politika v prvé řadě sleduje ekonomické zájmy země v souvislosti s bezpečnostními zájmy země. Ty bezpečnostní zájmy mají svým způsobem vytvářet dobré podmínky pro to, aby ekonomické zájmy země došly svého naplnění.
Rád bych připomněl, že tento dokument obsahuje jedinou zmínku o podpoře našeho zahraničního obchodu na straně 22 v kategorii podřadných věcí nebo věcí, které nejsou centrem naší diplomacie, našich diplomatických zájmů, a je to postaveno na rovinu vztahů s našimi krajany. Tomuto postavení ekonomických vztahů velmi přesně odpovídá řekl bych nemravná smlouva, kterou ministr zahraničí podepsal s ministrem průmyslu a obchodu o tom, že obchodní zástupci, kteří - pravda, možná to nefungovalo dokonale - jakžtakž fungovali, se ocitli ve stavu dvojí podřízenosti. Od jednoho ministra dostávají plat a druhému ministru mají být podřízeni. To je systém řízení, který nikdy v dějinách od pravěku nefungoval a fungovat nemůže. Já mám zprávy z ambasád, že velvyslanci si na to velmi stěžují, protože od okamžiku, kdy došlo k podepsání této smlouvy, obchodní radové přestali pracovat, nepřijímají žádné pokyny od velvyslanců, neposlouchají velvyslance. Chybí tam prvek nějakého jednotného řízení, jednotného prosazování českých zájmů. Dokonce jsme se doslechli, že někteří z těch obchodních radů budou placeni zase z druhého ministerstva, takže budeme mít dva typy obchodních radů, budou zaměstnanci různých ministerstev. Do dneška není vyjasněn způsob, jak vlastně budou řízeni, jaké úkoly budou plnit. Věřím, že zahraniční výbor, který už zařadil na pořad jednání toto poměrně vážné téma, které ohrožuje české zájmy v zahraničí, v této věci zjedná nápravu.
Dokonce mám pocit, že ta smlouva jako taková z právního hlediska, z hlediska teorie státu je smlouvou nepřípustnou, protože ministerstva by neměla být subjektem samostatné politiky, za politiku zodpovídá vláda jako celek. Mám pocit, že takovéto smlouvy mezi ministerstvy překračují rámec pravomoci ministrů.
Další problém, třetí oblast, u které se chci zastavit, řekl bych, že je to oblast podstatná, je, že Česká republika se stala členským státem NATO. Na přímý dotaz při projednávání tohoto materiálu ve výboru, jak se změnily priority, jak se posunuly priority české politiky vstupem ČR do NATO, jsme nedostali žádnou odpověď. Ministerstvo nebylo schopno říci, k jakým změnám v naší zahraniční politice došlo v důsledku vstupu do NATO. Je-li tomu tak a odpověď - můžeme si ji pustit z magnetofonového pásku - byla, že se nic moc nezměnilo, je-li tomu tak, že se v naší politice nezměnilo vůbec nic vstupem do NATO, pak jsme tam neměli vstupovat.
Dva roky jsme vyzývali ministerstvo, a je úplně jedno, který ministr zrovna ministerstvo řídí, ministerstvo bylo povinno za ty dva roky mít připravenou koncepci toho, jak se změní priority naší politiky, jak se posune naše zahraniční politika vstupem do NATO. Takový materiál jsme nedostali, koncepce, kterou máme před sebou, nic takového neobsahuje. Obsahuje vágní formulaci, že se to promítne, ale nikde není vyjmenován žádný konkrétní důsledek. Já bych poprosil pana ministra, kdyby se mohl uklidnit. (Námitky.) Prostřednictvím pana řídícího.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolego, s částí vašeho návrhu souhlasím, ale rozhodně nemohu souhlasit s tou formou. Prosím všechny, aby se řádně věnovali jednání. Prosím, aby nikdo neporušoval jednací řád tím, že bude kohokoliv svévolně vyzývat. To je v pravomoci předsedajícího. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Payne: Já jsem to učinil prostřednictvím pana předsedajícího.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Dobře. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Payne: Chtěl bych říci, že z priorit, které máme k dispozici jako priority, které sleduje NATO - které byly formulovány nově na washingtonském summitu, ale mně osobně byly známy od podzimu a věřím, že je naše diplomacie měla k dispozici a měla je zapracovat do toho dokumentu, ale neučinila tak - některé podstatné věci se v tomto dokumentu neobjevují. Uvedu jeden příklad.
Není pravda, že by žádná koncepce zahraniční politiky neexistovala, česká vláda schválila koncepci české zahraniční politiky na podzim v roce 1992 s vědomím, že bude přesahovat do dalšího období, ta koncepce byla minimálně do roku 1996 považována za základní dokument pro naši diplomacii. Myslím si, že kdyby chtěl být pan ministr korektní, musel by takový dokument zmínit. Těch koncepčních materiálů v zahraniční politice existovalo daleko více. Ve všech těchto koncepčních materiálech všichni předchůdci ministra Kavana se hlásili k tomu, že jednou z podstatných priorit naší zahraniční politiky je boj proti šíření jaderných, biologických a chemických zbraní a nosičů, které k takovým zbraním mohou být používány, k terorismu a potírání organizovaného zločinu. Mimochodem to je jedna z priorit politiky NATO v nadcházejícím období. Naše koncepce od tohoto bodu, který doposud byl součástí naší zahraniční politiky, ustoupila. Vyslali jsme tím významný signál do zahraničí, že priorita, kterou jsme doposud měli, která byla součástí naší politiky, po vstupu do NATO přestala být součástí naší politiky, ačkoliv washingtonský summit vyzval členské země, aby takto činily. Myslím si, že tento dokument se dostává do rozporu se závěry washingtonského summitu konaného před několika týdny.
***