(17.10 hodin)
(pokračuje Payne)
Tím záměrem je vytvořit si alibi, protože během několika týdnů dostaneme velmi kritickou zprávu od EU, která konstatuje, že sociálně demokratická vláda za rok svého působení neudělala pro vstup do EU téměř nic. A zároveň se dá tušit, že v souvislosti s touto zprávou bude ČR vyřazena z první kategorie kandidátů na vstup do EU. A vládě už nepomůže vymlouvat se na předchozí vlády. To už je výsledek působení této vlády a žádná jiná výmluva není. Jediný smysl, který spatřuji v této legislativní předloze, kterou nám vláda předkládá, je vytvoření si alibi, aby mohla říkat české veřejnosti: To, že jsme se propadli do druhé kategorie členství v EU, že jsme byli odsunuti někdy za rok 2020, to je důsledek zlého Parlamentu. A já proti tomu říkám, to není důsledek zlého Parlamentu, ale je to důsledek špatné práce vlády.
Děkuji. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Paynovi. Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych zareagovat na současný průběh diskuse i na předložený materiál. Myslím si, že není třeba užívat nějakých plamenných slov a šermovat silnými výrazy. Podstatné je, že v této sněmovně existuje alespoň elementární shoda, že evropská integrace je produktivní proces, proces, na kterém máme zájem. Ale na druhé straně je naprosto legitimní diskuse, jak tento proces má probíhat a jak se na něm má podílet ČR.
Nemyslím si, že se musíme strašit, jak to udělal před chvílí premiér, počtem zákonných norem, které bychom měli přijímat. Chtěl bych ho upozornit, že v roce 1996 bylo těch zákonných norem EU přes 23 tisíc a že ročně jich přibývá více než tisícovka. Čili ono množství, které nám tady - abychom se chytli za nos - ocitoval, tak může být samozřejmě ještě mnohem větší. Ale je třeba také k této věci přistoupit, řekl bych, s určitou dávkou kritičnosti. Protože mezi nimi existuje celá řada překonaných norem a existuje také i řada norem, které jsou naprosto nesmyslné. Uvedu dva příklady, které myslím budou ilustrovat, co mám na mysli.
Již druhý rok čelí Dánsko obžalobě kvůli tomu, že nezavedlo na svém území v dolech, kde se vyskytuje metan, příslušná bezpečná elektrická zařízení. Argument Dánska, že na území tohoto státu se takové doly nevyskytují, bruselští byrokraté vůbec nevzali v úvahu a Dánsko se tak ocitlo v roli obžalovaného před lucemburským soudním dvorem. To je jeden příklad. Druhý příklad ukazuje, jak ve Velké Británii zmizela celá jedna odrůda jablka, velice populární, která byla dokonce předepisovanou součástí přípravy jablkového koláče. Tato oblíbená jablka zmizela, protože jeden jaksi eurofanatik v Bruselu se rozhodl předepsat, jak vypadá jakési standardní evropské jablko. A protože příslušná jihoanglická odrůda nevyhovovala eurojablku, tak byl příslušný druh zlikvidován.
Je zapotřebí skutečně kritického rozumu při přístupu k evropskému integračnímu procesu. Já tady říkám, že KSČM je pro evropský integrační proces, ale samozřejmě bere velice vážně to, že jsou problémy s konvergenčními kritérii. My jsme pro změnu konvergenčních kritérií, a na druhé straně bychom ale nechtěli, aby naše země z tohoto procesu byla vyřazena. Jsou např. v Amsterodamské smlouvě nepochybné zisky proti minulosti. Ty se týkají toho, že je v Amsterodamské smlouvě vůbec poprvé zakotven jako cíl udržitelný rozvoj. Jsou tu tedy ekologické parametry, které jsou žádoucí. Je tu stanovena jako cíl Unie vysoká zaměstnanost, i když je třeba říci, že řada kroků, které Unie dělá, směřuje opačným směrem. A konečně oceňujeme, že kdybychom byli součástí EU a platily předpisy, které v Unii existují, tak by nebyla možná taková zvůle některých zaměstnavatelů vůči odborům a odbory by měly pevně garantovaná práva a větší možnosti pro svou činnost.
Myslím si tedy, že je nutné kriticky analyzovat celý ten rámec. Když se podíváme na zmíněnou Amsterodamskou smlouvu, která je samozřejmě tím měřítkem, ke kterému se vztahujeme, můžeme s údivem konstatovat, že je tam 11 nových článků, které znamenají přesun pravomocí od národních států směrem k Unii. Existují 4 staré články tohoto typu, ale jsou tam i věci, které nepochybně jaksi z centra, z Bruselu, je možné jenom těžko řádným způsobem ošetřit. To je například zdravotní péče. Ta se v jednom z těchto článků vyskytuje také. Jsou věci, které člověk pochopí, jako je např. statistika. Je jasné, jestliže se evropské státy sbližují, že je zapotřebí určitý jednotný přístup v oblasti statistiky. Ale zrovna zdravotní péče je příkladem, který příliš vhodný není.
Někdy se mi zdá, že přístup evropských byrokratů je podobný tomu, jak postupoval výbor na oslavu 70letého mírového panování císaře Františka Josefa I. v románu Muž bez vlastností Roberta Musila. Vypukla první světová válka, císař zemřel, ale výbor pro oslavu jeho 70letého mírového panování pracoval dál. I když se změnily některé podmínky, přesto určité normy stále platí a obtěžují - dá se říci - obyvatele jednotlivých evropských zemí.
Myslím si, že je třeba se také podívat zcela vážně na problém, který byl řadou autorů označen jako demokratický deficit. Nejedná se jenom o tu okolnost, že Evropský parlament má méně pravomocí, než by bylo žádoucí ve vztahu vůči Komisi. Ale jedná se i o to, že do některých struktur, které vznikají a získávají obrovské pravomoci, prakticky nevidíme. Svěřit právě delegování pravomocí nějakému - řekl bych - urychlenému a poněkud neosobnímu mechanismu se zdá neopatrné.
Podívejme se na dva příklady struktur, které vznikly a do kterých veřejnost prakticky nemůže vidět, i když výrazně ovlivňují její život. Je to Europol, který byl vlastně založen v roce 1991, a je to také schengenský informační systém. Jsou tu shromažďována data, jsou tříděna, vytvářejí se určité mechanismy, které mohou mít dalekosáhlé důsledky, ale občané evropských zemí prakticky do nich nevidí.
Dámy a pánové, to je jenom několik poznámek. Samozřejmě by bylo možno diskutovat v daleko větším záběru poznámek, které směřují k tomu, abychom se přestali vzájemně očerňovat, že někdo prostě chce brzdit evropský integrační proces. Říkám, že máme na evropském integračním procesu zájem, ale to neznamená, že se zbavíme povinnosti kriticky rozebírat celý tento integrační rámec.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu k tomuto bodu a prosím pana navrhovatele a poté pana předkladatele o závěrečná slova. Myslím, že než se vyčerpají jejich závěrečná slova, udeří 17. hodina 30. minuta a budeme moci postupně přistoupit k hlasování o jednotlivých projednaných zákonech.
***