(15.50 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Já to naopak za dehonestující nepovažuji, já se obávám, že tento argument je poněkud účelový. Nepodezřívám místopředsedu vlády zodpovědného za legislativu, že by neuměl rozčlenit jednotlivé právní normy Evropských společenství resp. Evropské unie podle jejich právní síly a závažnosti do jednotlivých kategorií.
Dovolím si ocitovat Amsterodamskou smlouvu, která je základním smluvním dokumentem Evropské unie, konkrétně kapitolu II. článek 249, kde se hovoří o tom, že "Rada a Komise vydávají nařízení, směrnice a rozhodnutí a podávají doporučení nebo zaujímají stanoviska".
Vzhledem k tomu, že vláda hovoří převážně o směrnicích, argumentuje tím, že existuje stále ještě několik tisíc těchto právních předpisů, které musí být zavedeny do našeho právního řádu, tak abychom zharmonizovali v dostatečně kvalitě i kvantitě náš právní řád s právem evropským, tak v této souvislosti je zajímavé si přečíst, jak je vlastně směrnice v Amsterodamské smlouvě charakterizována:
"Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům." Druhou část věty pro jistotu přečtu ještě jednou, aby to bylo zcela jasné: "volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům".
Z vládního návrhu je podle mého názoru zřejmé, že žádné formy a prostředky, resp. jakási volnost forem a prostředků se nepřipouštějí, že cílem vládního návrhu je převést směrnice Evropských společenství do českého jazyka z jazyka dejme tomu "bruselského" a poté je z mocí zákona vydat vládním nařízením neboli dekretem jakožto zákon, který bude právoplatnou součástí našeho právního řádu.
Obávám se, že takto to dělat nelze, že je především nutné, aby vláda k implementaci evropských směrnic do českého právního řádu vytvořila politické zadání, aby uměla definovat jakousi flexibilitu nebo míru flexibility jednotlivých směrnic, protože v řadě z nich je prostor k určitému pohybu, v řadě z nich se lze pohybovat, není pravda, že nelze, není pravda, že jsou to neměnné právní předpisy. A pokud se v nich lze pohybovat, tak samozřejmě lze i dojednávat podmínky, které jsou pro Českou republiku buďto výhodné, anebo nevýhodné.
Ale to by něco takového vláda napřed musela chtít dělat, musela by chtít takové směrnice identifikovat a musela by chtít to politické zadání vytvořit. Tato vláda to nechce dělat, nevím, z jakého důvodu, zda je to nevůle, neochota či neschopnost, nicméně nehodlám o tom v této chvíli spekulovat. V každém případě se domnívám, že takový přístup k přejímání evropského práva je z principu špatný a z toho důvodu není možné v tomto případě takové zmocnění vládě udělit.
Pokud jde o jednotlivé směrnice, které mají v sobě určitý prostor volnosti nebo určitý prostor k vyjednávání, je jich možno jmenovat celou řadu. Jednu z nich tady jmenoval kolega Marek Benda. Mohl bych tady pouze hovořit o jedné velmi populární, protože medializované směrnici, s kterou se asi po prázdninách setkáme v Poslanecké sněmovně. Je to směrnice "Televize bez hranic", která bude součástí nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Tato směrnice existuje v tzv. tvrdé a měkké formě a jde o to, v jaké podobě ji chceme převést do českého právního řádu, samozřejmě že vždy je výhodnější měkká forma. A takto koncipovaných směrnic je v evropské legislativě v "balíku" komunitárního práva celá řada.
To by byl jeden z důvodů, proč se připojuji k návrhu, který tady již přednesl pan kolega Marek Benda, tj. k návrhu na zamítnutí tohoto vládního návrhu.
A ještě bych si na závěr, možná poněkud jedovatě, dovolil připomenout vládě, že pokud jde o veškerá ustanovení, veškeré návrhy, které byly této Poslanecké sněmovně předneseny v souvislosti s naším členstvím v Severoatlantické alianci, tzn. návrhy, které spočívaly v uvolnění vzdušného prostoru pro přelety letadel, uvolnění pozemního prostoru pro transfery vojsk, ve vyslání vojenské nemocnice nebo neozbrojeného dopravního letounu a pravděpodobně ve velmi brzké ve vyslání ozbrojeného kontingentu Armády České republiky do mezinárodních jednotek, které budou působit na území Jugoslávie, tak ve všech těchto případech to byli mimo jiné i poslanci ODS, kteří velmi jednoznačně a jednomyslně hlasovali pro přijetí takovýchto návrhů, zatímco poslanci vládní strany paradoxně ve velké části nebo ve značné části hlasovali proti své vlastní vládě.
Domnívám se, že Poslanecká sněmovna tady není od toho, aby řešila problém vlády s jejími vlastními poslanci tím, že jim umožní obcházet jejich vlastní poslanecký klub prostým převedením rozhodovací pravomocí v těch oblastech, které souvisejí s členstvím České republiky v NATO, na vládu, tak aby se vláda nemusela dohadovat se svými vlastními poslanci, ale aby tyto záležitosti mohla opět přijímat bez rozhodnutí Poslanecké sněmovny.
To nemá co dělat s naší loajalitou nebo neloajalitou k Severoatlantické alianci, to má co dělat s tím, že primární důvod k této navrhované změně je jakási obava vlády ze svých vlastních poslanců. Domnívám se, že není úkolem Poslanecké sněmovny tuto záležitost řešit za vládu.
I toto je další důvod, proč se domnívám, že by tento návrh měl být zamítnut, a myslím si, že celá řada dalších důvodů, možná poněkud jemnějších, tady už zazněla, takže je nebudu opakovat.
Připojuji se tedy - ještě jednou opakuji na závěr - k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Jako pátý vystoupí v diskusi pan poslanec Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Předloha, kterou probíráme v prvním čtení, se skutečně zabývá třemi okruhy problémů stávající ústavy, čímž neříká, že jiné problémy tato ústava nemá. A já osobně jsem přesvědčen, že pokud jde o onen první okruh problémů - vazba našeho vnitrostátního práva k mezinárodním smlouvám, které uzavíráme k mezinárodním závazkům - mohli bychom diskutovat navrhovanou novelu ústavy ve druhém čtení a nalézt nějaké řešení, čímž naznačuji, že řešení, které převádí dosavadní a nepříliš přesný dualistický charakter ústavy do monistického já zcela neodmítám, ačkoliv se mně charakter monistické úpravy zdá až příliš silný, dokonce nebývale silný. Postavit všechny mezinárodní smlouvy nad zákon, to nebývá obvyklé.
Dále se domnívám, pokud jde o onen druhý okruh problémů - ústavním způsobem zabezpečit plnění našich závazků vyplývajících z členství v Severoatlantické smlouvě - že bychom našli společnou řeč o úpravě navrhovaného textu ve druhém čtení.
I z dosavadní rozpravy vyplývá, že nejkritizovanější - a já se také kritice nevyhnu - je třetí okruh navrhované úpravy, okruh, který vláda v důvodové zprávě charakterizuje jako problémy řešení závazků souvisejících s Evropskou dohodou o přidružení, tedy zkráceně řečeno.
Jsem přesvědčen, že v této záležitosti je třeba položit si základní otázku, zda jde o dočasnou reformu ústavy, která se naplní okamžikem našeho vstupu do Evropské unie, zda jde tedy o reformu, která má zabezpečit řekněme bezkonfliktní, řekněme rychlé přijetí potřebných norem, rychlou aproximaci práva Evropských společenství do našeho právního řádu.
***