(16.20 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Za prvé zastávám názor, že sice právo je minimem morálky nebo - chcete-li - minimem etiky, a že tady tato podmnožina - doufám, že etická podmnožina nemůže být s etikou samotnou ztotožňována, ale že na druhé straně úsilím legislativců by mělo být, aby docházelo k expanzi této podmnožiny, tzn. tak, aby právo zahrnovalo stále širší okruhy morálky nebo etiky, přejete-li si. To je náročný legislativní úkol, k němuž přistoupila tato vláda, a mohu pouze litovat, že vlády minulé neměly dostatek odvahy a dostatek politické vůle.
Pokud jde o problémy retroaktivity, chtěl bych s potěšením konstatovat, že bývalá sněmovna díky tomu, že část tehdejší vládní koalice byla v restauraci, přijala svého času návrh jednoho dnes již nežijícího poslance kolegy Vladimíra Řezáče, který stanoví, že trestné činy spáchané v procesu privatizace mají promlčecí lhůtu 20 let. Nechci tvrdit, že tuto lhůtu vyčerpáme, chci pouze tvrdit, že usilujeme od počátku této vlády, aby byly důkladně zdokumentovány jednotlivé podezřelé případy a aby za situace, kdy se obvinění ukáže být nehodnověrné, byl i případný podezřelý očištěn, neboť i takový případ může teoreticky nastat. V případě, kdy se ukáže, že tyto případy byly sice morálně odsouzeníhodné, nikoliv ale v rozporu s tehdejším právem, aby byly alespoň veřejně publikovány. A konečně, když se prokáže, že tyto případy byly v rozporu s tehdejším právem, aby se viník na základě rozhodnutí nezávislého soudu ocitl ve vězení.
Dále vás mohu informovat, že zřejmě nemáte dostatek podkladů, protože jste například vyšel z otázky, kde jste srovnal pana Tykače s panem Komanickým. Chtěl bych vás informovat o tom, že na pana Komanického podle mých informací již bylo podáno trestní oznámení. A mohu pouze litovat, že jen díky pozůstatkům úředníků, které zanechaly minulé vlády, některá trestní oznámení zbytečně váznou a neřeší se ani tak, ani onak. Jsem si vědom, že s tím nyní uděláme pořádek že budete vy první, kdo nás bude obviňovat z dalších a dalších personálních čistek. Ale my přece nenutíme vyšetřovatele nebo státní zástupce, aby rozhodli o vině či nevině, o které koneckonců může rozhodnout pouze soud. My je nutíme i za cenu nezbytných personálních opatření k tomu, aby jednali. Aby na spisy podezřelých privatizačních a dalších kauz neusedal prach, aby tyto spisy roky, nikoliv měsíce neležely na stolech vyšetřovatelů a nikdo s nimi nic nedělal. Ano, je to těžká práce, ale mohu vás ujistit, že všichni tito lidé, u nichž lze vyslovit podezření - opakuji - podezření, nikoliv důkaz viny ve věci privatizačních kauz, by měli být v rámci akce čisté ruce podrobeni zkoumání, zda nejednali neeticky, zda nejednali nelegálně, a že tyto věci by měly být dovedeny do konce. A to vzdor všem překážkám, které jste nám v době, kdy jste tady vládli, nakladli, včetně překážky, kdy jste vy svým tehdy většinovým rozhodnutím zakázali soudní přezkoumatelnost privatizačních rozhodnutí.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji předsedovi vlády České republiky panu Miloši Zemanovi.
Nyní přistoupím k další interpelaci, kterou je interpelace pana poslance Petra Nečase. Nicméně já ho zde mezi námi nevidím a v souladu s jednacím řádem tedy tato interpelace propadá.
Přistupujeme tedy k poslední interpelaci, kterou je interpelace paní poslankyně Evy Dundáčkové na předsedu vlády České republiky ve věci bývalého pracovního tábora Vojna v Příbrami. Prosím, paní kolegyně, ujměte se slova.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám, pane předsedající. Když dovolíte, na začátku omluvím nepřítomnost pana poslance Nečase, který byl omluven z celého dnešního jednání pro účast na zahraniční cestě.
A teď mohu?
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Takže čas měřme od této chvíle, buďme korektní.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji. Vážený pane premiére, vláda Josefa Tošovského schválila záměr zřízení pietního místa v areálu bývalého koncentračního komunistického tábora Vojna na Příbramsku. Zároveň usnesením své vlády uložila jednotlivým ministrům, aby zajistili potřebné podklady a dokumentaci pro zřízení takového místa a ministr financí aby vyčlenil dostatečné prostředky, aby mohl být takový záměr naplněn.
Vaše vláda ve svých nelegislativních úkolech vlády si tento záměr vytkla na září, resp. říjen loňského roku, a dosud - pokud známo - se v tom nic nestalo.
Prosím vás, zda vaše vláda má skutečně v úmyslu zřídit toto pietní místo, které by podle mého názoru mělo být nejenom jakousi morální satisfakcí obětem zrůdného komunistického režimu, ale také místem, kde by se ti, kteří neviděli nebo vidět nechtěli, mohli seznámit s tím, jak takovýto komunistický tábor fungoval, kdo v něm byl a za jakých podmínek internován. V neposlední řadě by to také bylo místo, kde by se naše mladší generace mohla seznámit se vždy tolik potřebnou historií. Děkuji vám za odpověď.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Hovořit bude předseda vlády České republiky Miloš Zeman. Prosím, pane předsedo, ujměte se slova.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážená kolegyně Dundáčková, vážené kolegyně a kolegové, za prvé bych chtěl - podobně jako v předchozím případě a nikoli jako v předpředchozím případě poděkovat za to, že mi byla zadána taková otázka, na kterou lze odpovědět, a že jste postupovala v této ústní interpelaci korektně, což by mělo být samozřejmostí, ale jak ukázal pan poslanec Beneš, samozřejmostí to není.
Stejně tak korektně a na základě podkladů, které mi jasná formulace vaší otázky umožnila, které jsem si vyžádal od Ministerstva spravedlnosti, se vám pokusím i odpovědět. Dovolte mi úvodem trochu historie, zejména pro informovanost zde přítomných poslanců.
Celá kauza začala do jisté míry 8. července minulého roku, kdy vláda České republiky přijala usnesení č. 484 o zřízení pietního místa v bývalém pracovním táboře Vojna na Příbramsku. Vláda tímto usnesením uložila tehdejší ministryni spravedlnosti ve spolupráci
s ministry obrany a kultury zpracovat a vládě do 10. září téhož roku předložit návrh na částečnou rekonstrukci bývalého pracovního tábora Vojna a obsahovou náplň expozice, a to včetně finančního a institucionálního zabezpečení.
V důvodové zprávě k tomuto usnesení vlády byly uvedeny předpokládané náklady na tuto akci ve výši 10 až 15 milionů korun. Nová vláda se k tomuto záměru přihlásila. Neměli jsme opravdu důvod ho měnit. Koneckonců v této vládě jsou minimálně dva lidé - ministr Grégr a Bašta -, kteří seděli v komunistickém vězení, jsou tam signatáři Charty 77. Krátce řečeno - neviděli jsme důvod, proč bychom tento chvályhodný úmysl opouštěli. V srpnu 1998, tedy prakticky okamžitě po instalování této vlády, začala jednání s tím, že Ministerstvo kultury dostalo za úkol zpracovat záměr zřízení památníku, na to, aby jednalo s Okresním úřadem v Příbrami a také - což byl důležitý technický úkol - aby zahájilo správní řízení o prohlášení areálu a původních objektů pracovního tábora Vojna za kulturní památku.
***