(14.40 hodin)
(pokračuje Fencl)
Stávající znění zákona přitom způsob vypořádání této pohledávky neupravuje a o toto se právě snaží tato novela. V žádném případě tak nelze hovořit o vyvlastnění majetku. Proto vás, ctěná sněmovno, žádám, abyste svým hlasováním podpořili tento návrh, neboť jeho nepřijetí by neposloužilo žádnému z dotčených subjektů, a to ani věřiteli, ani dlužníkovi. Spokojeno by snad mohlo být jen několik stovek správců konkursní podstaty či likvidátorů družstva. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Ještě jsem dostal další přihlášku, a to od pana kolegy Stanislava Němce. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Jste zatím předposlední přihlášený do této rozpravy.
Poslanec Stanislav Němec: Dámy a pánové, vážená vládo, původně jsem byl přihlášen k vládní předloze, která je rovněž na programu, ale musím zareagovat na některé výroky, které zde přednesl pan ministr, a sice že se tato novela vůbec netýká soukromě hospodařících podnikatelů v zemědělství. Bez dlouhého vysvětlování bych chtěl na konkrétním příkladu říci, jak se tato novela toho týká.
V okamžiku, kdy sněmovna schválila tuto předlohu před šesti týdny, během tří čtyř dnů jedno nejmenované velké družstvo na okraji Prahy v naději, že nebude muset vyplácet transformační podíly, okamžitě začalo rozesílat dopisy majitelům pozemků, kteří tyto pozemky pronajali soukromým zemědělcům, s nabídkou, že skoupí jejich pozemky. Jednoduše si spočítali, že jestli nebudou muset uhradit nějaké své závazky, budou mít dost peněz na to, aby přeplatili svou konkurenci a de facto ji zlikvidovali. Takto se, pane ministře, týká tato novela soukromých zemědělců. Znevýhodňuje tuto skupinu podnikatelů oproti skupině jiné.
Chtěl bych se v této souvislosti zmínit také o další skutečnosti, která je poměrně zajímavá. O tom, že tato předloha zákona by tzv. měla řešit situaci zemědělských družstev v okamžiku, kdy mají vypořádat své podíly, už bylo řečeno hodně. O tom, že toto tzv. řešení je ve skutečnosti pouze zlegalizovanou krádeží a hrubým pošlapáním vlastnických práv zaručených ústavou této země, už zde zaznělo mnoho. Je zbytečné tyto argumenty opakovat. Kdo je chtěl vnímat a rozumět jim, ten tak již dávno učinil.
Určitě stojí za pozornost připomenout v souvislosti s předkládaným vládním návrhem jediný rozdíl, který je proti této novele, a to je rozdíl vyrovnání z Pozemkového fondu. Vládní návrh, který nám vláda předkládá v okamžiku, kdy projednáváme Senátem vrácený návrh, totiž na rozdíl od poslanecké varianty, která se snaží alespoň naoko vypořádat nároky oprávněných osob z prostředků Pozemkového fondu a de facto jim tak zalepit ústa směšnou částkou 10 tisíc korun, se touto komplikací vůbec nezdržuje a přímo odsuzuje vlastníky k faktické ztrátě jejich majetku.
Nemůže obstát argument, že v družstvech prostředky či majetek pro vypořádání není a velký počet družstev by tudíž zkrachoval. Majetek v těchto podnicích totiž na počátku transformace byl a byl rozdělen podle jasného vzorce. To, že snad z některých podniků během let majetek zmizel, je sice smutné, nicméně je to problém jednak managementu a jeho hospodaření, čili v mnoha případech spíš prošustrování tohoto majetku, ale často - a je mi líto, že to musím říci - i neuváženého rozhodnutí vlastníků, kteří do takovýchto podniků svůj majetek svobodně vložili. V těchto podnicích vlastníci skutečně nic nedostanou. A to je třeba říci. Bohužel nedostanou nic ani v případě, bude-li přijata tato novela, protože cenný papír takovéhoto subjektu má hodnotu právě onoho papíru. Naopak jedinou reálnou šanci, aby dostali alespoň něco, by měli právě v situaci, kdyby takový podnik šel do konkursu.
Vzhledem k tomu, že předkládaná novela se podle jejích obhájců samých týká především podniků, které by byly právě v této situaci, ne těch slušných a prosperujících, je jasné, o čí zájmy jde především. Jsou to zájmy příslušníků polobolševických managementů družstev, kteří byli zvyklí nakládat s majetkem podle hesla z cizího krev neteče a čekat s nataženou rukou, že stát v jejich tzv. hospodaření je podrží, pokud možno na věčné časy.
Jako zcela absurdní se tato situace jeví zejména v této době, kdy je nad slunce jasné, že z našeho zemědělství prostě musí zmizet velké procento - až 30 % - neefektivních podniků, které zabírají podnikatelský prostor schopným a zcela blokují tak potřebnou restrukturalizaci našeho zemědělství jako celku a jeho tendování od zemědělství socialistického k zemědělství modernímu a zejména konkurenceschopnému.
Není náhodou, že obrovská část těchto řekněme třiceti procent podniků se rekrutuje právě z těch podniků, které nejsilněji křičí po nutnosti novely transformačního zákona. Není rovněž náhodou, že právě zástupci těchto podniků stojí v první řadě frontu na další a další státní dotace bez sebemenší snahy a schopnosti postavit svou hospodářskou činnost na skutečně konkurenceschopnou a efektivní úroveň.
Vážení kolegové, vláda a vládní strana má jistě legitimní právo na svou vizi o rozměru a podobě našeho zemědělství. O tom, že tato vize je vizí socialistickou a kolektivistickou, nás přesvědčuje jednou předlohou zákona za druhou. Pokud je však tato vize založena na hrubém zásahu do vlastnických práv občanů a přímo státem posvěcené krádeži, je naší povinností postavit se proti takovéto zvůli svým hlasováním.
Zde si dovolím apelovat především na kolegy z řad KDU-ČSL, protože jako soukromý zemědělec mám spoustu přátel jak mezi voliči, tak i přímo mezi členy právě této strany. Mohu vás ubezpečit, že neznám jediného soukromého zemědělce, který by tuto novelu podporoval nebo aspoň toleroval.
Dámy a pánové, věřím, že tato sněmovna nepodlehne demagogii a umně maskovaným zájmům úzké skupiny zemědělských funkcionářů, které směřují přímo proti zájmům skutečných vlastníků, a tento návrh opět zamítne. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo panu kolegovi Matulkovi.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, vůbec si nebudu hrát na nějakého odborníka na družstva a už vůbec ne na zemědělství, ale rád bych zareagoval na slova pana kolegy Zuny, který vyslovil názor, že návrh zákona je protiústavní, a apeloval na všechny právníky v této sněmovně, aby se s protiústavností nějak vypořádali, že údajně nám Senát dal lekci z práva. K tomu bych rád řekl toto. Jednak nejsem toho názoru, že návrh zákona je protiústavní, ale to je vcelku jedno. Důležitá je výzva ke všem právníkům.
Já bych v upřímnost takové výzvy věřil tehdy, kdyby např. kolega Zuna nebo některý jiný poslanec z této strany se velmi zasloužil o to, aby bylo odstraněno to, co skutečně evidentně protiústavní je, jako např. existence majetkového cenzu neboli volebních kaucí v zákoně o volbách do Senátu. Vždyť tato otázka byla posuzována i Ústavním soudem a názor většiny ústavních soudců byl, že to ustanovení protiústavní je. Je jen věci zákona o Ústavním soudu, že ani většina ústavních soudců k tomu nestačila, bylo potřeba ještě o jeden hlas víc než většina k tomu, aby byl oficiální názor Ústavním soudem schválený. I když evidentní tato protiústavnost je. Pokud se, vážení kolegové, zasloužíte skutečně o to, aby to, co je skutečně protiústavní, bylo ze zákona vynecháno, pak uvěřím v upřímnost takové výzvy.
Pokud jde o to, jestli nám Senát udělil lekci z práva, nemyslím si to. Myslím si, že Senát nám neudělil lekci vůbec z ničeho. Jen potvrdil skutečnost, že hlasovací skóre je v Senátu jiné. A to víme všichni bez jakýchkoli lekcí. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Hlásí se kolega právník Zuna. Mám pocit, že právníci všech politických stran se nyní spojí.
***