(10.20 hodin)
(pokračuje Langer)
A proto vybízím ministra vnitra, proto vybízím vládu, aby skutečně zvážila, nakolik je reálný, efektivní a kvalitně proveditelný ten záměr, který si vytyčila, tj. naplnit vznik a existenci vyšších územně samosprávných celků v roce 2000. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi Langrovi. Jako druhý se přihlásil pan poslanec Václav Frank. Ještě je možné vystoupit s poznámkou jakou? Faktickou.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych reagovat na předřečníka, který tady zvučným hlasem a velmi zřetelně řekl mnoho nepravd a pokusil se zavést debatu přesně tam, kam by směřovat neměla, tj. k před dvěma lety vyřešené záležitosti v počtu krajů. On tady hovořil mnoha slovy o tom, jak tu reformu je či není potřeba dělat, ale šídlo z pytle ven se vyklubalo, když se zmínil o několik let trvající diskusi. Šlo mu nebo jde mu tedy o to, aby pokud možno reforma neprobíhala. Doufám, že kolegové vezmou v úvahu, že argumentovat nákladností reformy a nezmínit se o tom, kolik nás stojí neefektivně vykonávaná státní správa, je nekorektní, právě tak jako je nekorektní pokoušet se zavádět debatu k věci, která už byla ústavním zákonem rozhodnuta. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pochopil jsem, že pan místopředseda Langer chce reagovat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, tím, kdo se snaží debatu zavést jiným směrem, se teď ukázal pan kolega Schling. Já jsem vůbec nehovořil o tom, že bych chtěl jakýmkoliv způsobem zpochybnit, zastavit, zlikvidovat reformu veřejné správy. To není pravda. Veškeré mé vystoupení bylo o smysluplnosti, efektivnosti a kvalitě příprav tak zásadního kroku. O ničem jiném, prosím.
Byl bych velmi rád, aby mi takto bylo rozuměno. Myslím, že je naprosto legitimní z tohoto místa se ptát Poslanecké sněmovny resp. ministra vnitra, na kolik celá reforma přijde peněz a nakolik ten objem peněz, které budou vynaloženy, bude znamenat profit pro daňové poplatníky, kterým má být tato reforma určena. O ničem jiném mé vystoupení nebylo. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Doporučuji, abychom se spíš věnovali normálním vystoupením než takovýmto technickým poznámkám. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedo, dámy a pánové, opravdu jen velmi krátce. Myslím, že pravda bude někde mezi. Dávám za pravdu předřečníkovi panu Langrovi, že je třeba si ještě povídat o tom, kolik má být vyšších územně samosprávných celků, je třeba vést ještě nějakou debatu, ale nemyslím, že by to mělo vést k prodloužení celé záležitosti o dva roky. Řada věcí může jít paralelně. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, to, že máte mezistanovisko, že se může, nemůže vést debata, bych já zařazoval do normálních přihlášek do diskuse k tomuto tématu, a ne do těchto mimořádných otázek. Opravdu. Prosím pana poslance Franka.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, poslanecký klub KSČM požádal organizační výbor o zařazení tohoto bodu pořadu proto, že zejména v poslední době, kdy máme k dispozici, a tedy i k posouzení věcné záměry některých zákonů, o kterých tady byla řeč, ale i návrhu reformy veřejné správy, tak zcela nově, i když musím říci, že nás to nepřekvapuje, vyvstávají otázky a pochybnosti o způsobu předkládání předloh a zejména o tom, zda je či není reálné splnit úkoly tak, aby skutečně od roku 2000 mohly fungovat nové kraje.
Ano, lze souhlasit s tím, a není potřeba si to moc dál připomínat, že tento ústavní zákon prohlásil za vyšší územně správní celky hlavní město Prahu a třináct krajů, vymezil jejich území, upravil i další otázky související s případnou územní změnou. Taková je skutečnost. Musím ale říci, že jsme stále přesvědčeni, že tehdejší postup sněmovny nebyl správný. Začalo to - a my jsme na to upozorňovali - jakýmsi dělením republiky, které možná v dané době vyhovovalo různým regionálním tlakům, aniž by předem byly známy aspoň náznaky budoucích kompetencí, způsobu financování, a myslím, že v té době nebyly ani brány v úvahu ani vazby na EU, která nabádala k menšímu počtu a větším územím. Konečně tyto návrhy jsme předkládali. Musím se dnes usmívat, když zde bylo řečeno, že jsme začali republiku kouskovat, kolik to bude stát a že těch celků bude hodně.
Pravda, tuto problematiku, která má do jisté míry i vztah k možnostem čerpání finačních prostředků ze strukturálních fondů a kohezního fondu EU, lze v rámci vymezení jednotek řešit i jinak, i když i zde Evropská komise upozorňuje, že by velikost těchto jednotek v ČR neměla poklesnout pod 1 milion obyvatel. Připomínám to proto, i když to dnes zaznělo v jiné podobě, že z toho vyplývá, že pro splnění nutné podmínky pro získání těchto prostředků bude nutno zajistit spolupráci sousedních krajů nebo VÚSC a bude zřejmě potřebné tuto spolupráci legislativně v rámci ČR ošetřit.
Je nutno podotknout, že mimo jiné i v této oblasti vznikají pochybnosti, zda bude možno - i když pan ministr na to reagoval - zákon o VÚSC rokem 2000 naplnit. Jsou známy požadavky nejen z regionů, ale konečně i z našeho výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, oddálit ustavení krajů minimálně o jeden rok.
Je třeba říci, že se různí názory i v oblasti, kterou pokládáme i my za stěžejní, a to je reforma veřejné správy jako celku. Myslím si ale, buďme poctiví a buďme soudní, že zde nelze vládě ČR upřít snahu o její celkové řešení, které odmítá pouhé zužování na pouhé vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Jsem přesvědčen, že z návrhu je patrná i snaha snad o spravedlivé a uvážlivé najetí do celkové výstavby územní samosprávy a zdokonalení jejího fungování. Jsou znatelné prvky racionalizace v řešení státní správy na všech úrovních a má i prvky, které se přibližují koncepci evropské veřejné správy. Jistě, i zde se nechá celá řada věcí věcně prodiskutovat, ale chci vás, vážené kolegyně a kolegové, požádat, že i zde musí zcela jednoznačně jít o politický konsensus ve prospěch věci.
Ano, právě ti z nás, kteří už absolvovali několik volebních období a minulé období zvlášť, vědí dobře, co se v této sněmovně odehrávalo. Můžeme se tedy bavit o jejím modelu, samozřejmě o časovém rozvržení, ale nepřipusťme jedno, a to je pouze povrchní přístup, ani postupy, které jsou mnohdy účelově zaměřeny k posílení centralizace moci anebo k dosažení cílu sledujících subjektivní zájmy úzkého okruhu lidí nebo úzkého okruhu území.
Konečně to zde už v uplynulých volebních obdobích, jak jsem řekl, bylo, samotný návrh reformy veřejné správy, pokud se nemýlím podle mé paměti, je aspoň třetí. Doufám, že najdeme společnou řeč i v tom, že uvažovaná reforma by měla mít skutečně svou dlouhodobou koncepci podloženou ekonomickou rozvahou, ale také perspektivností, a že nebude již zapomenuto na vytvoření zákonné odpovědnosti poslanců jejich voličům na všech stupních samosprávy, ale že budou také vytvořeny řádné podmínky pro zajištění chodů obcí.
***