(18.20 hodin)
(pokračuje Mareš)
Jak víme z některých novinových interview pana ministra, skutečně představa vzniku elity v tomto státě mu leží velmi na srdci. Jenom upozorňuji, že právě tato politika, kterou vláda zahájila svým dnes platným nařízením, povede přesně k tomu, čeho se bojí. Čím více budou snižovány dotace soukromým školám, tím více budou soukromé školy nuceny zvyšovat školné. Důsledkem toho bude, že v tomto státě zůstane pouze několik málo soukromých škol, které budou vybírat obrovské školné, do kterých budou moci chodit pouze děti bohatších rodičů, a vznikne přesně to, čeho se pan ministr obává, tj. elitářské školství.
To, co navrhujeme my, zaručuje stejné šance dětem i z nižších sociálních vrstev. (Hluk ve sněmovně.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně, prosím, abyste se zklidnily a umožnily panu kolegovi Marešovi vystoupit.
Poslanec Petr Mareš: Vidím, že není již dostatek pozornosti pro to, abych vystupoval déle. Dovolte mi tedy jenom jednu závěrečnou poznámku.
Zazněla zde slova, která nás varovala před lavinou soukromých škol - pan kolega Pícl, jestli se nepletu - ke které dojde ve chvíli, kdy přijmeme tento návrh zákona. Je to spojeno s představou honby na žáky, která tu také zazněla, jako by ona byla důsledkem normativního financování našeho školství. Dámy a pánové, tato představa je založena na stejně naivní představě jako pyramidové hry, tj. na představě nekonečného počtu žáků v této zemi. To je pochopitelně nesmysl. K žádné takovéto lavině dojít nemůže, počet žáků, které máme my k dispozici, je v tomto státě omezený, a ony svedou, ať už jsou to školy státní, obecní, krajské nebo školy soukromé, souboj. Tady nehrozí - podle mého názoru, jsem o tom přesvědčen - že se soukromé školy stanou páteří našeho vzdělávacího systému. Ale mohlo by se to stát, pokud zajistíme školám bez rozdílu zřizovatele stejné šance a lidé v tomto státě se rozhodnou posílat své děti do soukromých škol a platit za to. Ano, pak se stanou soukromé školy páteří našeho vzdělávacího systému a bude to svobodné rozhodnutí občanů tohoto státu. Jestliže chtějí platit za své děti školné, nechť je platí. Je to na jejich svobodném rozhodnutí.
To mě přivádí k poslední poznámce. Zapomněl jsem na začátku svého prvního vystoupení nahlásit zde konflikt zájmů. Mám patnáctiletou dceru, která končí devítiletou školu a rozhoduje se, na jakou střední školu půjde. Chci jako její otec spolu s ní rozhodnout, zda ji pošlu na školu, kde budu za nadstandard připlácet, nebo zda ji pošlu na státní školu, na které se spokojí se standardem. Je to moje a její nezadatelné právo jako občanů tohoto státu.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo zpravodajce paní kolegyni Šojdrové.
Opravdu prosím všechny poslance, členy vlády, napříč politickým spektrem, zda by mohli zachovat klid a umožnili paní kolegyni vystoupit v důstojné atmosféře.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedající, pan ministr i pan předkladatel ve svých závěrečných slovech shrnuli to, co bylo obsahem celé diskuse. Domnívám se, že jsem se k návrhu zákona dostatečně vyjádřila ve svém úvodním slově.
Dovolte, abych shrnula návrhy, které v diskusi padly. Padly celkem čtyři návrhy:
Návrh na odročení návrhu zákona do příští schůze Poslanecké sněmovny.
Návrh na odročení do doby, kdy bude projednáván nový školský zákon - tento návrh přednesli tři poslanci.
Dále návrh na zamítnutí.
Konečně za čtvrté to byl návrh předkladatele na prodloužení lhůty pro projednávání o 20 dnů a návrh na přikázání do výboru pro vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu.
Tolik k předloženým návrhům.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Vidím pana poslance Matulku, nicméně registruji, že jeho návrh byl poněkud odlišný, mám ho zde poznamenán. Padly de facto tři druhy návrhů na odročení - jeden na příští schůzi, jeden do doby předložení školského zákona a třetí do doby předložení školského zákona, nejpozději do konce tohoto roku. Takto tři druhy návrhů na odročení.
V tuto chvíli vidím přihlášku předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie. Prosím, pane předsedo a místopředsedo v jedné osobě.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Vážené kolegyně, vážení kolegové, požádal bych v tuto chvíli jménem klubu o desetiminutovou přestávku před hlasováním o těchto návrzích na odročení pro jednání klubu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Deset minut, dobře. Ještě jsem viděl přihlášku pana kolegy Vidíma, předsedy volební komise.
Poslanec Jan Vidím: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, svolávám jednání volební komise zítra bezprostředně po zahájení polední přestávky. Ještě jednou opakuji, že je to svolání ne během zítřejšího dopoledne pro členy volební komise, sejdeme se zítra po zahájení přestávky na oběd.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Je 18.25 hodin, přerušuji jednání sněmovny do 18.35 hodin.
(Schůze přerušena v 18.26 hodin.)
***