(18.00 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Takže toto je můj příspěvek a znovu upozorňuji na to, že demokracii charakterizuje její vztah k různosti. A neplatí argument, že páteří je jenom veřejné školství. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Mareš, připraví se pan kolega Matulka.
Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, vzhledem k tomu, že budu mít ještě výhodu závěrečného slova, využiji tohoto momentu pouze k tomu, abych v rozpravě přednesl návrh, a to konkrétně navrhuji prodloužit lhůtu k projednání tohoto návrhu zákona o 20 dní. Vycházím z toho, že paní kolegyně Šojdrová uvedla, že má již připravenou alternativní normu, která se pokusí ten problém, který máme před sebou, řešit. Byl bych rád, abychom skutečně našli to řešení, které bude nejlepší možné. Myslím si, že toto je k tomu cesta.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Matulka, připraví se paní kolegyně Šojdrová.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě bylo snad řečeno už úplně všechno, tak nemíním příliš zdržovat, ale domnívám se, že z velké části ta debata byla vedena podle úplně špatného kritéria, podle toho, jestli jsou soukromé školy lepší než státní školy, či naopak. Zda tedy mají mít nárok na dotace takové, nebo makové. Osobně se domnívám, že ve svém úvodním slovu měl nepochybně kolega Mareš pravdu, když poukázal na to, že Listina základních lidských práv a svobod garantuje bezplatné základní a střední vzdělání, tudíž je asi pošetilá debata podle typu zřizovatele se bavit o tom, jestli ta bezplatnost má být 100 %, 80 %, 2% nebo 0 %, prostě bezplatné vzdělání. Na druhé straně ovšem měla pravdu ve své argumentaci paní zpravodajka kolegyně Šojdrová a měl pravdu zejména pan ministr, když poukazoval na to, že současná síť školských zařízení je velmi předimenzovaná, velmi nepřehledná a je v nich chaos.
Podle mého názoru návrh kolegy Mareše se snaží řešit v chaosu jeden dílčí problém. Neříkám jestli kvalitně nebo nekvalitně, na to můžeme mít různé názory. Ale sám fakt snažit se řešit dílčí problém v celkovém chaosu je poněkud nesmyslný.
Proto bych se připojil k těm poslancům, už to tady padlo, kteří navrhovali odročení. Chtěl bych podat tentýž návrh, a to do doby, než dostane Poslanecká sněmovna k projednání vládní návrh nového školského zákona, nejpozději však do konce letošního roku. Jsem přesvědčen, že stejně návrh poslance Mareše řeší situaci nejdříve od příštího školního roku, takže zase až tak o mnoho nejde s termínem. Prodloužení lhůty 20 dnů situaci podle mého hlubokého přesvědčení vůbec nevyřeší, protože do té doby nový školský zákon nebude v Poslanecké sněmovně, a tudíž bychom byli prakticky ve stejné situaci.
Proto opakuji - dávám návrh na odročení tohoto návrhu zákona na dobu, než Poslanecké sněmovně bude předložen vládní návrh nového školského zákona, nejpozději do konce letošního roku. A protože nechci navrhovat současně nějaké doprovodné usnesení, které by vyzývalo vládu nebo ministra školství k nějakému termínu předložení, tak jenom vyslovím takové přání, aby pan ministr ve svém závěrečném slovu tady hlasitě ve sněmovně upřesnil nebo slíbil, kdy očekává, že by takový návrh zákona se mohl ve sněmovně octnout.
Děkuji.
Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer
: Děkuji, pane poslanče. Slovo má paní kolegyně Šojdrová, která je poslední písemně přihlášenou do rozpravy.
Poslankyně Michaela Šojdrová:
Vážený pane předsedající, já jsem ve své zpravodajské zprávě na závěr uvedla, že navrhuji odročení tohoto návrhu zákona do příští schůze Poslanecké sněmovny. Abych vyhověla jednacímu řádu, tak vystupuji v rozpravě a tento návrh opakuji. To znamená, navrhuji odročení návrhu tisku č. 149 do příští schůze Poslanecké sněmovny.
Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer:
Ano, děkuji, paní kolegyně. Kolegové, ptám se, kdo ještě má v úmyslu vystoupit. Vidím panu kolegu Chytku, kterému uděluji slovo.
Poslanec Radim Chytka:
Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi na závěr učiniti spíše faktickou poznámku. Osobně se domnívám, že oněch avizovaných 70 mld. Kč ve školství je málo. A za této situace se skupina rodičů rozhodne ze svého, nad své daňové povinnosti, připlatit si pro své děti určitý nadstandard, který může například spočívat v tom, že na soukromých školách budou kvalitnější pedagogové, kteří by však jinak ze školství odešli. Za této situace se domnívám, že pan ministr školství měl spíše těmto rodičům poslat osobní děkovný dopis. Avšak místo toho ministerstvo školství a vláda ČSSD státní příspěvek těmto soukromým školám snižuje, čímž v důsledku vlastně trestá tyto rodiče, kteří samozřejmě řádně platí daně. Vážené dámy a pánové, nezdá se vám tato situace poněkud absurdní?Děkuji. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer:
S faktickou poznámkou pan kolega Škromach. Prosím kolegy, aby se ztišili.
Poslanec Zdeněk Škromach:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, situace je velmi absurdní, jestliže liberálové a pravičáci bojují o státní dotace pro soukromé subjekty. (Potlesk.)
Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer:
Teď nevím, jestli jsem správně zaregistroval přihlášku pana kolegy Sobotky. Je to faktická, nebo přihláška do rozpravy? Přihláška do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Sobotka:
Pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl pouze požádat jménem klubu sociální demokracie o to, aby předtím, než přistoupíme k hlasování, bylo umožněno 30 minut na poradu klubu sociální demokracie. Současně bych chtěl požádat členy poslaneckého klubu, aby se sešli po přerušení tohoto bodu na přestávku v místnosti Státních aktů.
Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer:
Dobře, registruji vaši žádost, nicméně o slovo požádal ještě na závěr obecné rozpravy ministr školství pan Zeman. Poté bych uzavřel rozpravu, pokud se do ní nebude nikdo hlásit, dal bych možnost vystoupit se závěrečným slovem zástupci navrhovatelů a zpravodajce a poté bych vyhlásil onu třicetiminutovou přestávku s tím, že s největší pravděpodobností hlasování po této přestávce by bylo posledním naším úkonem v dnešním jednacím dnu.Prosím, pane ministře. Prosím všechny kolegy a kolegyně, aby se zklidnili. Platí to samozřejmě pro členy vlády, koaliční poslance nebo vládní poslance i opoziční poslance.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman:
Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, musím říci, že je mi poměrně velmi líto, že zde vystupovali lidé, kteří mě znají převážně jenom v roli ministra. Je mi to líto proto, že tu také mohli vystoupit lidé, kteří mě znají sedm let z tohoto parlamentu. A doufám, že nikdo z nich by neřekl to, co tu zaznělo velmi ideologicky, že jsem typický nepřítel - jak jinak u sociálního demokrata - soukromého školství. Někteří z těch, kteří mě pamatují, na rozdíl od těch, kteří jsou tu nově, vědí, že jsem pro soukromé školství v mnoha směrech udělal víc než dřívější pravicové vlády. Ale dobře, to je jedno.Je mi to jenom líto potud, že se tato polemika zvrhává v ideologii, zvrhává se v to, že sociální demokraté jsou přece samozřejmě pro státní školství, jak říká třeba paní kolegyně Dostálová, a chtějí tu jednotnou školu. Je mi velmi líto, že paní kolegyně Dostálová nečte. Kdyby četla, tak v novém návrhu zákona, tak jak ho předkládám já jménem vlády, žádné státní školy nejsou. Všechny školy jsou tam odstátněny a i u té části, kterou zatím zřizuje stát, přechází zřizovatelská kompetence na regiony. Takže mi připadá poměrně komické vést tady ideovou válku o to, jak sociální demokraté jsou bytostní nepřátelé a chtějí vyhubit soukromé školství.
Totéž bych mohl říci i kolegovi Zárubovi, který žádá, aby se dělo něco na základě zákona. Tento zákon navrhuji, tento zákon staví všechny školy do stejné úrovně. Všem říká, že budou dostávat stejné peníze za stejných pravidel.
***